Podnikavá Joy

„TOTO JE PŘÍBĚH JOY…“ /// Příběh holky, která nejdřív prožije „Americkej sen“, pak zjistí, že byznys (občas) není fér a nakonec (jako v každý správný pohádce) povstane z popela (jako ten bájnej Fénix). Příběh, za kterým vidím skutečnýho člověka. Rozhodně díky Jenifer. Její trhlá rodina má zase zásluhu na tom, že to není v tý dýlce nuda. Navíc jsou tady sympatický emoce, páč tý holce přeju… a pak doufám… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Zajímám se o historii. Čehokoliv. Třeba mopu. 3.) Thx za titule „Kateřina Hámová“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.05.2016)

Film o, bezpochyby, skvělé holce, která se pustila na tenký led byznysu s vlastním vynálezem, mopem, který se sám ždímá a který jde vyprat v pračce. No nikdy by mě nenapadlo, že tenhle mop někdo vymyslel a přitom je jasné, že někdo ho vymyslet musel.. :-) Nebylo to špatné, ale ty složité rodinné vztahy ve mně vyvolávaly neustálý střeh o netrpělivé očekávání, kdy už ta Joy konečně vybuchne a spráská je tam všechny na jednu hromadu. :-) Chvílemi hodně dobré, chvílemi hodně slabé. (27.04.2016)

Americký sen, jak se z ničeho stát veleúspěšným, ale celé je to o mopu. A pak ještě o protivné rodině, která do hrdinky furt hučí a hučí, že na to nemá. Roberta De Nira vidím v takové roli už po několikáté. Místo mafiánů z mladších let, se ve stáří přehrál do škatulky zapšklých dědků. Isabella Rossellini si zahrála taky pořádnou čarodějnici. Hrdince prostě všichni jenom házejí klacky pod nohy a ona se přesto vzchopí a ten mop si prosadí. Víte, co? Fajn! Mop je bezvadná věc a další věci, co vymyslela (osobně gratuluji a děkuji za protiskluzová ramínka) jsou užitečné a praktické. Ale film o ní je – fádní. I když je snímek ryze kapitalistický, tak jsem si při něm připomněla filmy z 50. let, kde se furt řešila jen práce a nic jiného. SHRNUTÍ: Zábavné asi jako video návod na použití mopu. (23.10.2018)

Jako film mě to nijak zvlášť nebavilo (hlavně začátek je otřesný). Nechápu, proč Joy tolerovala všechny ty divné existence ve své rodině - nepoužitelného otce, který ji kdykoli dokázal shodit a potopit, matku, která se jen vyvalovala a sledovala soap opery, závistivou sestru, ale film stojí na skvělé Jennifer Lawrence a díky jí to stojí za shlédnutí. (08.02.2016)

Russellovi už začíná s jeho osvědčeným týmem a stylem malinko docházet dech. První polovina Joy je totiž dosti velký režijní guláš, v němž jsou rádoby vtipné scénky dávkovány bez ladu a skladu, celé to působí chaoticky, postavy jsou nesympatické a celá ta stylizace alá televizní soap opera tom vůbec nesvědčí. Až se zjevením Bradley Coopera a náhlým vršením problémů začne film po režijní stránce opět připomínat toho starého dobrého Russella, jak ho máme rádi a celé to konečně začne šlapat, jak má. Bohužel už je na to malinko pozdě a svůj vlastní odfláknutý scénář, v němž režisér až překvapivě kašle na pořádné vykreslení vedlejších postav, zkrátka zakrýt nedokáže. Jennifer Lawrence je ovšem opět famózní a i zbytek obsazení drží toto rozpačité drama za všech okolností nad vodou. Od Russella jsem ale očekával mnohem více. (02.01.2016)