Blizzard

(8/10) [MFFKV 2009]

Na Fish Tank jsem se docela těšil a to díky předchozímu krátkometrážnímu snímku Wasp, který mě celkem potěšil. Při sledování FT se však u mě dostavilo jen částečné uspokojení, jinak mě tato sociální sonda do mysli jedné zmatené britské rádoby tanečnice neohromila. Herecký premiérový výkon Katie Jarvis stojí jistě za uznání, ale díky tomu, že se její postava ve snímku plácala jako ryba na suchu a snažila se utíkat mimo realitu skrz hip-hop, u mě bohužel příliš nezabodovala. Co se týče hereckých výkonů obecně, můžu říct, že jsou na úrovni a to díky jejich naturalistickému podání. Ty hlavní mínusy vidím především v tom urbanistické, šedé a v tomto případě hlavně neatraktivní prostředí. Hudební doprovod je dalším hřebíčkem do rakve - vzdáleněji mi žánrově může být snad už jen dechovka a nakonec to ještě sráží samozřejmě ta stopáž, 124 min bylo prostě moc a občas tam vznikaly hluchá místa při kterých jsem se děsně nudil. (6/10) [MFFKV 2009]

Musím se přiznat, že jsem u tohoto filmu v Karlovarském městském divadle malinko klimbal a to i přesto, že projekce začínala už od 22h. Asi za to mohl i to dusno/horko v sále a vydýchaný vzduch. Divadla se stále udržovanou neboli přírodní teplotou zkrátka nejsou zrovna to pravé ořechové k promítání. Ale zpět k tématu. S&D se prezentuje spíše pomocí delších, místy i trochu nudných záběrů a k tomu si samozřejmě dopomáhá patřičným zvukovým doprovodem. Na film jsem ale šel především kvůli atraktivnímu kamerovému stylu, a pokud by tam bylo i něco navíc, tím lépe. To první se mi splnilo, to druhé už moc ne. Dialogů je tu poskromnu a některé scény mi trochu připomněly experimentální (pro mě spíše pomalu ubíjející) Milky Way, i když v tomhle podání je to jen velmi slabý odvar. Snímek je to však rozhodně naturalistický, a pokud máte blízký vztah k netradičním a exotickým snímkům jako je tento, rozhodně si ho nenechte ujít, protože v Austrálii možná vzniká něco nového. (5/10) [MFFKV 2009]

Námět zajímavý i Paul Giamatti jsou zajímavý, ale jinak bída. Zápletka s Rusy, pašováním a rádoby herečkou je prostě tristní a zabředává až někam do českých vod filmového průmyslu typu Kameňák. Na rozdíl od Eternal Sunshine of the Spotless Mind má tato surrealistická komedie prostě nudný scénář, díky kterému se film po čase už jen vleče jako šnek do svého konce. Ani s Woody Allenem by to asi nedopadlo o moc lépe, možná i hůře a tak jen doufám, že až se příště Sophie Barthes bude zdát nějaký sen a zas se podle něj rozhodne natočit nějaký film, dá alespoň ten scénář někomu schopnějšímu. (6/10) [MFFKV 2009]

Forbidden Fruit je především moderní (love) story o mladistvých věřících. I když v tomto případě bych spíše použil střet zájmů mezi láskou (chtíčem - aneb hormony se bouří) a náboženstvím. FF je již třetím snímkem tohoto zajímavého režiséra se zaměřením na problémy mladistvých a zároveň druhým filmem, který jsem od něj viděl. Předešlému temnému dramatu s dokonalou hudbou - The Home of Dark Butterflies jsem v podstatě neměl co vytknout, zde se již pár věcí najde a nebýt těch dvou a charismatických (hlavně blonďaté Raakel - Marjut Maristo) hlavních představitelek, dal bych asi i 3*. Podobný námět byl přeci jen již zpracován a tento příběh není zas tak dramatický a silný, aby dostatečně zapůsobil. Pěkně je tu však rozvinuté přátelství obou dívek, které se po celou dobu filmu střetává nejen s porozuměním, ale také s konfliktem jejich zásad, hodnot a víry s žitím v urbanistickém světě. Celkově se na to pokušení dvou lolitek hezky kouká a někdy člověk zjistí, že vlastně černá není černou a bílá není bílou. (7/10) [MFFKV 2009]

U Away We Go jsem si opravdu nebyl jistý, jestli na film mám jít. Ano, Mendes je sice Mendes, ale trailer mě z nějakého důvodu vůbec nezaujal a tak jsem byl předem raději dost skeptický. Nakonec jsem však udělal dobře. Původní premisa suché a nezáživné životní road movie se naštěstí ukázala ve velké míře jako chybná. Většina vtipných scén i dialogů totiž dopadla na úrodnou půdu, pravda, některá místa jsou trochu přetažená či bláznivá, ale jinak jsem si na kvalitní zážitek při sledování filmu nemohl stěžovat. Krom té zábavné stránky snímku potěší zejména souznění hlavní dvojice a jejich příhody na strastiplné cestě při hledání domova. AWG má na rozdíl od většiny dnešních filmů podobného žánru ještě jednu podstatnou přednost a tou je nálepka chytré komedie podobně jako jsou např. filmy od Woodyho Allena (tedy alespoň některé). Pocit naplněného štěstí na závěr je nakonec jen třešnička na dortu. (8/10) [MFFKV 2009]

Původně jsem ani netušil, že Thirst bude opět taková černá a ďábelská komedie jako Parkovi předcházející snímky. Program byl bohužel takový, že jsme se na film dostali až na třetí projekci, kde proti upírskému melodramatu stál kontroverzní Antichrist. Ten nás však nenavnadil natolik a Trier je navíc pěkný úchyl, abychom si na něj pokempili lístky a tak byla volba jasná, alespoň pro mě. Přítelkyně ještě netušila, do čeho vlastně jde, neboť žádný Parkův snímek dosud neviděla a kdyby věděla, co ji čeká, asi by raději zvolila mluvící lišku a uřezané genitálie. Když se za tímto krvavým, pro někoho i příliš násilným, místy dokonce šokujícím a zároveň vtipným počinem ohlédnu, vidím celkem originální pojetí tohoto tématu, které je navíc zpracováno jedním z mých nejoblíbenějších režisérů vůbec. Pokračujeme v nechutnosti, jedna z těch silných scén je ta, kde kněz Sang-hyeon hraje na flétnu, tou však proudí něco jiného než vzduch a právě díky takovým místům se jistě nejednomu divákovi obrátil žaludek. Co se týče té brutality, kdo přetrpěl třeba Martyrs, přežije jistě i tohle. Když pominu tyto zvrácenosti, sex, zabíjení a krev, těchto prvků je totiž ve filmu docela dost, jsou zde i ty divné scény, které mám na Parkovi nejraději. Jedna z nich je ta snová s trojicí postav a kamenem v posteli. Herecké obsazení nemohlo být snad vybráno lépe a Song Kang-ho jako padlý kněz zamilovaný do vdané ženy dokáže výborně zahrát snad jakoukoli postavu. 133 minutová stopáž mi vůbec nevadila a kupodivu bych ani nestříhal. Trochu bych zkritizoval CGI, animace skoků nebyly zrovna zpracovány nejlépe, jsou spíše průměrné, pro film však dostačující. Technická stránka je jak jinak než skoro dokonalá a na takové vizuálně lahodné a umělecké dílo s ladícím hudebním doprovodem je radost pohledět nebo taky někdo bude třeba zhnusen a půjde se tak akorát vyzvracet. (9/10) [MFFKV 2009]

Původně jsem na tento film ani jít nechtěl, ale nějak byla v programu mezera, tak proč ji nevyužít, kor když se jedná o zajímavého režiséra. Jedná se jistě o netradiční a zajímavý počin, ale bohužel ne dostatečně na to, aby mě uspokojil. Tušil jsem, že to nedopadne asi nejlépe a Pálfiho bych raději chtěl klasický a snímek s normálním rozpočtem. Tyhle experimenty si mohou zkoušet začínající režiséři a uvést je jako svou prvotinu, ale vracet se k improvizační milostné maškarádě a ještě ji přivézt na festival je prostě zbytečné a navíc i nežádoucí. Na druhou stranu mě film ani příliš neurazil. Začátek, při kterém mělo několik jedinců v sále orgasmický smích byl celkem příjemný a následná milostná pouta aneb všichni jsme propojeni byla sice jen klišovitou záležitostí, ale i tak se na to dalo solidně koukat. (6/10) [MFFKV 2009]

Podobně jako Shivachki, které se na festivalu objevili minulý rok, i Świnki měli letos podobný námět. Nedostatek peněz, mladé herce a vidina rychlého zbohatnutí a to i přes popření svých morálních hodnot či kamarádské pouto. V tomto případě se však jedná o polsko-německé vztahy aneb sexuální turismus v plném proudu. Nejde ale jen o čistě temné drama z prostředí chlapecké prostituce, hlavní postavou je totiž Tomek, který se v místním disko-baru zamiluje do klasické majetnické pipky jménem Marta a tím začíná celý kolotoč jeho zdárné "kariéry". I když se mi Świnki nelíbily tolik jako Shivachki, alespoň to byla pro jednou trochu změna od té ženské prostituce. Pochválit lze především přirozené herecké výkony mladých představitelů a jeden z nevšedních příběhů o pomatení mladistvou láskou. (7/10) [MFFKV 2009]

Podobně jako minulý rok, kdy byl Chop Shop z chudinského prostředí ve Varech, tak i letos stihl Ramin Bahrani svůj další film zařadit do festivalového programu. Tentokrát však snímek Goodbye Solo pojednává o černobílém přátelství. Vypadalo to jako epický a srdceryvný příběh, ale pravda bude nakonec někde jinde. Děj nás zavede mezi afrického taxikáře Sola a nerudného bělocha Williama. Už od začátku proti sobě stojí dva zájmy. Solo nabízí Williemovi pomocnou ruku, ten však jeho počínání stále odmítá. Postupně se rozvíjí jejich přátelství a my se pak (ne)dovídáme, proč má Solo Williama nakonec zavézt jednoho určitého dne na specifické místo. Sledujeme tedy slovní přestřelku dvou aktérů, to hlavní tu zůstává stále zamlčeno a divák si jen může domýšlet, co se vlastně stalo. O tom ale film vlastně není, jde především o tu změnu, kterou na sobě Solo a William vzájemně zanechají. Na mě však jejich příběh o setkání dvou odlišných světů nezapůsobil tolik, jak jsem očekával. (6/10) [MFFKV 2009]