Blizzard

Film, který by mohl být spíše dokumentem. Místy sice mírně uspává, ale téma, o kterém vypráví, si pozornost rozhodně zaslouží a petici jsme rádi podepsali. (6/10) [MFFKV 2010]

Místy sice nevyvážené, ale překvapivě vtipné a dokonce i samotný Douglas pana režiséra osobně pochválil. Pozoruhodný příběh špiona nešpiona aneb jak byl španělský farmář kuřat vyznamenán oběmi znepřátelenými stranami. (7/10) [MFFKV 2010]

Depresivní a temné vězeňské drama, ve kterém olej a cukr nabývají nových rozměrů. Film má v podstatě dva hlavní hrdiny, i když většinou sleduje právě Runea. Po uzavřené kapitole jednoho z nich však příběh kupodivu nekončí a dále se rozvíjí z pohledu toho "dalšího v řadě". Hudební doprovod je tu nahrazen zvuky řinčících mříží a ambientními doplňky. Po technické stránce je film na vysoké úrovni, herecké výkony jsou přesvědčivé a zoufalství našich hrdinů je doprovází na každém jejich kroku. R je na rozdíl od nedávného snímku A Prophet úplně jiným příběhem, přesto se však odehrává ve stejném prostředí drsného režimu věznice. (7/10) [MFFKV 2010]

Rozhodně lepší než AvsP a AvsPR, ale nebýt tam Fishburne + Trejo, dopadlo by to ještě hůře. Samotný rozjezd však nebyl vůbec špatný. I když těch 7 mužů a jednu d?vku si mohli autoři odpustit. Nejen, že se v dnešní době už nevyhneme multikulturním filmům a snad všude hraje vedle bělocha i černoch s Asiatem, ale do dalšího predátořího snímku byla nasazena i (drsná) žena. Muž zachraňující kamaráda už jaksi není v módě a tak už na začátku tušíte, že bude muž zachraňovat právě ženu, neboť je to přece správně. Ne, vůbec jste si nespletli film, opravdu to má název Predátoři. Hlavní problém mám však s vůdcem, kterého hraje Adrien Brody. Už z traileru mě vůbec nepřesvědčil, že mu budu roli tvrdého vyvražďovače nepřátelských predátorů věřit a i ve filmu na mě nakonec působil jako hrozný anti-hero. Zpět ale k příběhu. Po vysazení na neznámé místo a prozkoumávání prostředí džungle jsme postupně více a více vtahování do děje. Až potud atmosféra a vývoj ok. Poté se Antal tak trochu ztrácí/tápe, a už se ničeho jiného než prosté vyvražďovačky jedné postavy za druhou, která se navíc zvrhne v obyčejnou akční smršť bez špetky napětí, bohužel nedočkáme. Navíc postava Dannyho Treja, která vnášela do scén alespoň trocha toho dobrého exotického koření, byla pramálo využita. Alespoň Debney potěšil, hudba doprovází obraz v podstatě neustále, a i když je většinou zrecyklovaná, dobře se to poslouchá. Predátoři selhávají hlavně v tom, že nedokáží úspěšně navázat a hlavně potvrdit předešlý odkaz včetně zachycení té pravé esence originálu. Jako parodie to funguje sice obstojně, ale jako sequel a pocta kultu již nikoliv. (5/10)

Lost chtě nechtě postupně upadal, toť smutná pravda. Kdyby jej hodnotila většina diváků až po kompletním zhlédnutí, možná by měl i jinou barvu... Bohužel musím říct, že vrcholem tohoto seriálu je jeho začátek, respektive maximálně první dvě řady. Zbytek je jen lepší či horší vyplňující vata, která místy děsně nudí a hlavně pro mě následující vývoj znamenal jistý odklon od původního konceptu - mystery seriálu, který mě na začátku tolik uchvátil. Ač si to nejeden z nás přál, jiný konec se asi od této telenovely nového tisíciletí asi ani čekat nedal. Většina diváků dostane svou dvojitou porci emocí k večeři a pobrečí si u svých oblíbených postav. Odpovědi na ty hlavní otázky ostrovní problematiky se už asi nikdy nevyřeší a ani závěrečný dvojdíl vše neprozradil. Otázkou tedy je, zda v tom vůbec tvůrci samotní mají jasno, respektive jaká moc smrdutá to byla omáčka, s kterou se nechtěli záměrně patlat a raději zvolili jednodušší diplomatickou cestu mlčenlivosti (mnohými obhajovanou se slovy - takhle je to přece lepší, než kdyby nám vše prozradili). Další negativum vidím také v těch nekonečných pauzách, někdy po třetí nebo čtvrté řadě jsem už ani nevěděl, kde tohle rodinné drama vlastně skončilo a ani opakované recapy mě po dlouhých odmlkách nepomohly k opětovnému naladění na tu správnou vlnu. Finále a vůbec všech těch šest let si tak mohli užít snad jen věrní fanoušci (většina), tím jsem však přestal být již před několika lety. Jestli bylo celých šest let o nějakém poselství o přátelství, pomoci druhým, usmíření, nápravě lidí, uvědomění si toho důležitého a správného apod. vznešených cílů, tak si autoři měli založit nový seriál a ne tohle cpát do Lostu. Škoda, že Lost neměl jen tři sezóny + jiné zakončení, pak měl rozhodně šanci stát se kultem. Takhle jej jako celek hodnotím pouze za (7/10) a spíše další seriálové zklamání jako v případě seriálů Prison Break nebo Heroes, které dopadly ještě o něco hůře.

Greengrass již delší dobu točí filmy na žhavá témata naší krásné "mírumilovné" společnosti. Možná si říkáte, že po 7 letech je všechno už dávná historie, ale já jsem naopak rád, že něco takového vůbec vzniklo, byť až teď. Green Zone je sice klasický akční blockbuster, zároveň však hýří dravostí a politickou provokací, která se nechává inspirovat událostmi invaze v Iráku. Matt Damon je tu tentokrát v roli vojenského pěšáka marně hledajícího WMD. O tom, jestli je najde nebo ne, ví většina lidí už své. GZ pojednává spíše o tom, proč se nikdo neobtěžoval, respektive nechtěl obtěžovat s ověřením těchto informací. Toť jest jednoduchá zápletka celého filmu, která se postupně komplikuje. Na řadu přichází CIA, intriky vládních hlavounů, přátelští i nepřátelští Američané/Iráčané a v neposlední řadě akce (na skoro 2h stopáž jí však není zrovna mnoho), která obsahuje klasický arzenál od látajících kulek až po padající vrtulníky. Kdo viděl Bourny, jistě ho nepřekvapí poskakovací kamera, která opět dokáže notně potěšit či naštvat, každý si vybere dle svého gusta. Parádnější akce se dočkáme vlastně až ke konci filmu v podobě delší honičky několika hlavních aktérů, která je zasazena do nočního hávu s atmosférou smrti na každém kroku, je zároveň i vizuálně působivá. Všem akčním scénám vévodí přesně taková hudba (opět John Powell), kterou si v takových situacích lze jen přát. Jelikož si z Bournů neuch***** jako většina diváků, s klidem v duši mohu říct, že se mi film líbil jen o něco málo méně než ''Greengrassova trilogie''. GZ snese jistě srovnání třeba s takovým Body of Lies, kde je ale lepší DiCaprio nebo dnes již totálně profláknutým The Hurt Lockerem, který je sice zajímavější, ale je zas o něčem jiném. (7/10)

Opět proklínané peklo jménem dabing jsem naštěstí nezažil a vůbec nechápu proč našim "novinářům" distributoři nutí dabované verze, nejednomu kravaťákovi musí přece dojít i bez nakreslených koláčů, že tím negativně přispívají k výsledným hodnocením a tak klesá popularita sebelepšího snímku ještě před uvedením do kin. Když už je řeč o těch kravaťácích, zhruba polovina sálu byla osazena pány v oblecích a zmalovanými dámami v šatech, kteří se hned, co film skončil (někteří i dříve, ehm…), hnali za pivem a nejmenovanými ptáky obalenými v pikantní strouhance zdarma (budiž jim země lehká!). V návaznosti na česky mluvené slovo jsme ani my na premiéře nepřišli zkrátka, neboť se nám to výřečně vtipné duo moderátorů svým vystoupením snažilo dabing vynahradit… Iron Man 2 v podstatě zdárně rozvíjí to, co jednička započala. Nic víc snad od toho nikdo ani čekat nemohl a tento sequel je svou kvalitou dost podobný tomu u Transformers (leč tam jsem se dočkal většího zklamání než v případě IM2). Vtípky, hlášky a osobitý - stále přijatelný a místy i dost zábavný Starkův sarkasmus + trocha té akce, to vše se od prvního dílu příliš nezměnilo. Jiný je akorát hlavní padouch a většina mi asi dá za pravdu, když řeknu, že změna je to k lepšímu. Mickey Rourke (Ivan Vanko aka Whiplash) si všechny opět vodí a to i mimo ring. Jako bonus tu navíc máme pěkného vládního slizouna v podobě Garryho Shandlinga (senátor Stern) a dále zbrojícího amerického molocha, kterého zastupuje Sam Rockwell (Justin Hammer), jenž mi svým chováním i vzhledem připomněl Miguela Ferrera (Bob Morton) z filmu RoboCop. Gwyneth Paltrow (Pepper Potts) mě opět potěšila, i když bych jí dal ještě více prostoru, zato Scarlett Johansson (Natalie Rushman / Natasha Romanoff) mi připadala postava dost zbytečná a navíc působí jako překombinovaný ninja. Ať už si divák přál, aby IM2 měl více akce, vtipu, sexu, zbraní, nepřátel, výbuchů, kvalitnějších dialogů, zajímavějších postav nebo lepší vizuální provedení, to vše se sice nestalo, ale důležitou vlastností je, že vás film nenudí a to je to, co se počítá. Navíc v porovnání se snímky jako jsou: Terminator Salvation, Transformers: Revenge of the Fallen nebo X-Men Origins: Wolverine, dopadlo toto pokračování celkem obstojně a necháme se překvapit s čím přiletí IM3. Nakonec ještě jedna výtka mimo plátno - Iron Manovu pěst posílám směrem k těm, kteří mají na starost cenzuru potitulkové scény při (před)premiéře. Děkujeme... (6/10)

Skvělá atmosféra, výborní herci a to nejen ti hlavní představitelé, v čele samozřejmě vede DiCaprio - ten zraje jako víno a hraje tu dost komplexní postavu, dále mě nadchlo velmi lahodné prostředí psychiatrického léčebného ústavu na odlehlém ostrově a to vše navíc diriguje taktovka jednoho z nejlepších režisérů minulosti, současnosti a snad i budoucnosti, pana Scorseseho. První co vás jistě zaujme je kupodivu Teddyho kravata, ta je opravdu strašná a nejeden módní návrhář by se obracel v hrobě. Říkáte si, proč proboha takovou výstřednost, kterou byste čekali spíše na někom jako je Joker z Batmana, vůbec má na sobě. Samozřejmě to má svůj důvod, ale ten se dozvíte až mnohem později. Jak už jsme zvyklí, příběh se zdá být zprvu zdánlivě banální a pátrání po pohřešované pacientce jako jednoduchá rutina, ale vyšetřování se (ne)očekávaně začne komplikovat. Obdivoval jsem vymazlenou kameru, vizuální zpracování a krásy nehostinného prostředí ostrova. Teddyho halucinace, sny a válečné flashbacky také nadmíru zdařilé a hned po hereckých výkonech, jsou asi tím nejlepším, co může film nabídnout. Vizuální stránka je navíc doprovázena patřičným ambientním hudebním doprovodem, takže souhra obrazu se zvukem je místy skoro dokonalá. V tomto směru ale exceluje hlavně Max Richter, kterého jsem objevil teprve až s příchodem filmu Waltz with Bashir a i když tu má v podstatě jen jedinou skladbu - "On the nature of daylight", dokázala mě zkrátka dojmout i božsky ukolébat současně a hned jsem se naladil na tu správnou strunu. Drobné výtky mám spíše jen k samotnému zakončení. Kdyby se Teddy třeba probudil na operačním sále, stačila by už jen jedna šokující věta na dovysvětlenou a bylo by vymalováno. Takhle mi ta závěrečná 1/3 snímku připadala až moc natahovaná a zároveň i zbytečně detailně dovysvětlená. Shutter Island není bezchybný, nemám však mnoho, co bych mu mohl vytknout. (9/10)

Je to již nějaký pátek, co jsem byl naposledy v Aeru na Festivalu otrlého diváka. Budou tomu už 4 dlouhé roky, co jsem viděl korejský S&M snímek Gojitmal, ze kterého si pamatuji hlavně ujetý hudební doprovod. The Wolfman je na tom rozhodně mnohem lépe než můj první zážitek, ale svou kvalitou bych ho přirovnal přesně k Wolverine. Máme tu několik kvalitních - převážně akčních sekvencí, pěknou hru světel a stínů, Elfmanovu hudbu, která byla přesně podle mého gusta. Na druhou stranu se tu setkáme s občas nevkusným CGI, holt digitál dnes vládne světu. Herecké obsazení sice vypadalo také jako bod k dobru, ale postavy se mi zdály dost ploché a emoce nikde. Nejlíp to zahrál asi Hugo Weaving, který měl koule i vtip, Benicio Del Toro se tak nějak prokousal až k samotnému závěru, Emily Blunt - ok, více mě opravdu nezaujala a Hopkins na mě působil už nějak vyschle. Lekačky byly jinak čekané, butalita+krev na slušné úrovni a nebýt těch otrlých (čti opilých) diváků, kteří doslova permanentně chodili vyprázdnit své údy, možná by byl zážitek o něco lepší (alespoň létajících kelímku s pivem jsem se naštěstí tentokrát nedočkal). Každopádně by neškodilo vyměnit režiséra a předělat scénář, tam bych viděl ty hlavní nedostatky Wolfmana. (6/10)

Rozhodně zajímavý a netradiční mix detektivky a thrilleru. Některé scény opravdu překvapí, ať už na nás zanechají příjemný, mrazivý nebo nechápající výraz v obličeji. Jako celek bohužel film nepůsobí příliš uceleným dojmem a to i přesto, že se všechno vlastně motá kolem hlavní postavy a snaží se to držet hlavní linie příběhu. Vznikla tak mozaika plná prapodivných scén a vyšinutých postav. Do toho se navíc plete náboženství (Bože, proč?) a jak se děj blíží zdárně ke svému konci, dialogy se stávají čím dál více chatrnější a i přes fajnovou první půlku filmu na mě celkový výsledek působí spíše kontraproduktivním dojmem. Neuspokojivý konec a průměrné digitální podání tak nakonec vyvažuje jen ta hudba. Vůbec mě dost překvapilo, že se tu objevilo tolik post-rockových kapel, které poslouchám, což si zase můžu brát osobně, protože použití již známé hudby můžu vždycky brát jen jako pouhopouhou vykrádačku. Kupodivu jsem se ale nenudil a to se počítá. (7/10)