Nejsem tvůj přítel

Ve svém novém filmu György Pálfi upouští od vizuálně bohatého stylu a zaměřuje se na čistou realitu. Cynická vztahová mozaika v jeho podání v podstatě nenabízí nic nového, ale zároveň si drží docela vysokou úroveň a doplněná o krátký před film z dětské školky získává další rozměr. Možná je to právě zmíněný před-film ze školky, který nejvíce vyzdvihuje následný celovečerní film. [LFŠ 2009 – host: György Pálfi] (04.08.2009)

Já rozhodně nemám nic proti experimentálním filmům (a nechci si tu hrát na bůhvíkoho, ale člověk, který strašně obdivuje filmy Jamese Benninga, by to ani neměl všem prokazovat), Pálfiho mám taky dost rád a co jsem od něj viděl, tak mě buď naprosto nadchlo nebo to aspoň mělo něco do sebe - včetně Taxidermie, která mě moc nezaujala. Ale Nejsem tvůj přítel pro mě bylo zklamání jako prase. Vůbec to nevypadá jako film od Pálfiho (ačkoli on v každém filmu má jiný styl, ale stejně je v něm poznat), ale jako od nějakého Fliegaufova fanouška nebo učně. Možná se jen Pálfi snažil o vlastní verzi Houštiny, kterou to kamerou dost připomíná, jenže Houština je taková záměrně a navíc je maximálně minimalistická. Tohle ale ne, tohle by klidně mohlo být natočené úplně normálně. Jenže si to chce strašně hrát na umění, tak je tu extrémně rozklepaná kamera zabírající nejčastěji co nejotravněji a bez koncepce detaily obličejů, dále naprosto nesympatická banda idiotů, kteří se jakž takž vídají a baví se občasně mezi sebou, ale přátelé to asi moc nejsou, o žádné postavě se moc nedozvíme a konflikty mezi nimi mi byly taky ukradené. Přitom jich tu není málo, ale ani jeden není nijak zajímavý, navíc když tu ani žádná psychologie není. Přesah ten film taky nemá, takže je o ničem a zbytečný filmařsky i obsahem. Úplně mě minul a nelíbilo se mi na něm - kromě konce, který aspoň nějak vypadá - vůbec nic. A nemyslím si, že by to bylo jen z mých problémů, protože scénářem je to fakt pseudoumělecká rutinní mizérie. Fakt bych nečekal, že nějakému filmu od Pálfiho dám tak strašně nízké hodnocení, ale tady to fakt jinak nešlo. Ale tak pořád můžu věřit v to, že mu ten film zkazili ti dva jiní režiséři... 1* (11.09.2021)

Vydařený experiment, zachycující nejskrytější lidské pohnutky a čirou realitu bez výraznějšího přikrášlování (vyjma hlavního záměru stvořit jakousi mozaiku a různých drobností), co se týče scenáristické výstavby, gradace, kamery atd. Hledáte-li odpovědi, proč se lidé leckdy chovají toliko sobecky, sebejistě, zaslepeně, "doplňte si sami", Pálfi vám je, byť pochopitelně stále v omezeném rozsahu, ve svém nejnovějším snímku poskytne. (44. MFF KV - 8.7.08) (16.07.2009)

44. KVIFF - První čtvrthodina nebo dvacet minut, zkrátka ta část s dětmi, byla výborná. Ale to co přišlo potom jsem asi nějak nepobral nebo co... Zdá se mně, že sem na MFF často dostávájí opravdu prazvláštní snímky, které jsou považovány za umění, aby se neřeklo, že pořadatelé umění nerozumí. No, ale možná nejsem ten správnej divák. (09.07.2009)

Zrovna nedávno jsem byla v jedné cukrárně svědkem příběhu, kdy malá holčička byla jak uragán a jedna postarší dáma prohlásila na její účet, že je nevychovaná. V tu chvíli se zvedla maminka, které bylo celou dobu jedno, že holčička demoluje vše co vidí, přišla k té postarší dámě a řekla jí: "A ty drž hubu, ty krávo!". Řekla bych, že Pálfiho film Nejsem tvůj přítel, tato příhoda naprosto vystihuje. Žádná úcta, citová chladnost, absence lásky, život bez hranic - to jsou fenomény dnešní doby. No a kde se to bere? Přece už v dětsví, jak výborně Pálfi zobrazuje ve své sondě do školkového věku. A kde to berou ty děti? No přece od svých rodičů.... (13.07.2009)