andrii

Nehraje si na "harakiri." Zmůže se. Po haně. Belmondovskou parketu. Popadne. Nese si v hlavě. Nesrazí. Myšlenku věžáctví. Do prostor naproti. Tam vězí prolhané patro. Nejvyšší. Sveze se do propastného zákulisí vězeňských řad, kde ho čeká zamřížovaný řád. Padlého kopáče jam.

Čertí smršť rozvlní louky, pastviny. Rozsekne světský vak v lokálních přezůvkách. I četa mezi borůvčím pase po člověku říčném. Předákovi - samorostovi, co zarůstá pasekou viny. A ta není nikdy passé. Zlomí ho v pase. Na chlup přesně, když za páskou jde proti srsti své společnosti.

Pro dýchánek bez dechu. Dýchánek kavčí. S rakvičkami a věnečky. Garantované rysy. Dámy ve službách Morany, co košatými cestami smrt šatí. Cinká, zbrojí  psací stroj šálivými motivy.

Šermování špiček štětců. Rebelie burlesknosti, prudkého lití proti baronství "v barytonu" odlévaných barev.

Klovali černí kočí. Klovali havraní kati. Kolovaly, dřely morové móresy ve švech. Pěchotu činné naděje "protáhly"  peřejemi, lávou krve, dokud nepadly Arésovy (oh)lávky.

Nosný výřez z fondu figurativních zářezů.

S gustem. Konstruktér vinoucích se, ne(trosko)tajících kroků v obvyklém, neviklajícím se výklenku.

Později. Za kanárkovými stěnami. Káravé stíny by se z obou palet nabírat daly.

Ve vile s orlími lícemi. Klíčí vílí chvíle mámení. Kvílí, viklá vytušená zákulisní mimika tajemství marnivých, mramorových límců.

Vyhází všechny vychýlené kejkle, zející mračnými včerejšky. Tluče výlučně ponocující učně dra(v)čí, havraní výšky. Rozdává parte party lůna, za luny, jejíž služba je u konce.