Tayen

Chápu, že film nemá chybu, má hluboký význam a poselství, ale já prostě musím dát o hvězdičku méně, neboť mě zdeptal. Poprvé v mých pubertálních letech a teď znovu. Ale to není chyba filmu, nýbrž mé křehké psychiky

Postava Emila Hirsche prožila to, co zřejmě někdy prožila většina z nás - naštval se na konzumní společnost. Ovšem na rozdíl většiny z nás to dotáhl do extrému a fakt dal civilizaci sbohem a doslova zdrhnul - na Aljašku. Sice za to zaplatil životem, ale byl svobodný. Když někdo nějaký film označí za road movie, představím si snímky typu Road trip a podobné srandičky, ale tohle srandička není...ani trochu. Hodně vážný a lidský příběh o jednom absolventovi americké střední školy, který trpěl přehnanou pohrdavostí vůči rodičům...nebo vůči smaženým hranolkům, hamburgerům a Santa Clausovi?

Teď nevím, co mám hodnotit. Jestli názor, který se nám snaží dokument vnutit, nebo zpracování. Protože je jasné, co se film snaží říct. Já totiž moc nechápu, co je špatně. Která z těch žen byla až tak ovlivněná médii? Paní Eva se prostě chtěla cítit lépe, tak si nechala vymodelovat prsa. Řídila se nějakým trendem, nebo časopisem? Myslím, že ne. Ukažte mi prstem na někoho, kdo se cítí špatně a nic neudělá pro opak. Potom je tady slečna Karolína, pro kterou se její vzhled stal koníčkem. Je tenhle koníček špatný? O co je horší si kupovat kosmetiku za stovky korun, než si pořád kupovat technické novinky, které ani nepotřebují, a že se jedná o mnohem větší částky (a to se týká většinou pánů -a že jich takových znám). Myslím si totiž, že v obojím případě se jedná o uspokojení vlastní potřeby, než o nějaké podléhání trendům. Není potom jedno, jestli podlehnu Kosmopolitanu, nebo technickému časopisu? Ani jsem si nevšimla, že by paní Erika podléhala nějakým médiím. Ta jen byla lína jít cvičit a hledala jednoduché řešení. Tady je to už o disciplíně. A modelka Zuzana? Tu bych nahnala do posilovny, aby se pěkně vymodelovala. Není vyloučené mít kolem zadku 90 cm, aniž se ze mě stane anorektička. Je spousta cest. Já nechápu, o co tady jde. Která žena se nechce cítit dobře? Pěkně vonět a oblékat se. Ovšem nesmí se z toho stát posedlost. A ta nebylo potvrzena ani u Karolíny. To, že slečna byla ukázána, jak se promenáduje po obchodech, ještě neznamená, že tam tráví každou volnou minutu. Znám spoustu žen, jejichž koupelna vypadá jako drogérie, ale pokud se nezadlužují, proč ne. To, že tady byly ženy zobrazeny jen z jedné stránky z nich udělalo terč posměchu. Chlapi se smějí, ale ukažte mi jednoho, který se rád nepodívá na plakát modelky. Podle režisérky si asi ženská vystačí s mýdlem a kartáčkem na zuby. Já říkám, že ať si každá dělá, co chce, aby byla spokojená. Pokud se ale vzhled stane jen jejím jediným zájmem a je neustále nespokojená, není to vina časopisů, ale labilní psychiky. To že režisérka ukázala na extrémy, nic nedokazuje. Většina žen má dost zdravého rozumu, aby si vzaly, co potřebují (klidně i tu plastiku), aniž by se staly obětmi.

Trochu jiné tiché drama, trochu jiné krimi s žádným koncem. Trochu jiný strach a nová - hořká - chuť "cukru" (kdo viděl, ví).

Ach jo. Zase mě jednou překvapila jednoduchá originalita starých dramat.

Divím se, že jsem film dokoukala a přitom se neudusila. Frustrace a deprese jsou jako dvě velké bubliny, co vám tlačí na průdušky a každou chvíli musí prasknout. Velmi reálný příběh o lidech, kteří se kvůli jedné chybě noří do čím dál větších problémů, z čehož jím pomůže snad jen sebevražda. Nebudu tady rozebírat skvělé herecké výkony, bylo by to jako nosit dříví do lesa. Prostě "ten lepší" film s nijak složitou přesto působivou hudbou a s pro mne až příliš temnou atmosférou. Zakázaný pro ty, kdož mají problémy s penězi.

Pro mne neuvěřitelně zdlouhavá, přesto působivá a jímavá, knížka Rok vdovou od Johna Irvinga ve mně probudila povinnost se na DVEŘE V PODLAZE podívat. Ačkoliv je film točený podle první části románu, stačí to na celovečerní film. Aby ne, když se ve snímku cituje téměř každé slovo knihy. Nemůžu říct, že by mě tato doslovnost zklamala, protože přesně tyto věty, byly tím, čím mě knížka dostala. Kim Basinger mě konečně dokázala přesvědčit, že umí hrát a u mě si to povýšila z hezké blondýnky na herečku. Jeff Bridges je jako cynický Ted Cole dokonalý. Tohle je skvělý film pro televizi , ale jako kinohitovka je přece jenom málo osobitý a originální. Chtělo by to víc, než jen kopírovat Irvinga.

Miluji britský humor, miluji britské legendy a miluji britské filmy, které se skromně točí pro televizi a přitom jsou to bomby. Žádný komerční trhák, pro mě neznámá jména herců, žádná načančanost. A co tu tedy je? Svěžest, děj, herecké výkony, psychologie, uvěřitelnost. Miluji tohoto Sweeneyho Todda, stejně jako miluji Sweeneyho Todda Tima Burtona. Oba filmy jsou o téže věci, ale jsou tak jiné, jak si jen lze představit.

Film plný levné krve, podřezaných krků, písní a podivných postav: tak by se mohl jevit tento počin Tima Burtona nezasvěceným. Nádherný muzikál, dokonalý a propracovaný v každém detailu; film plný fantazie a smutku: tak se jeví Sweeney Todd mně a tak se jeví těm, co jsou tolerantní k slabostem podivínského režiséra a čekají na každý další zázrak, vytvořený jeho bizarní myslí.

No konečně. Konečně se objevil film, který je ochotný mě zvednout ze židle. Lekačky, dunění, křik, opilé nálety kamery - ale to vše jen na velkém plátně a s odpovídajícím ozvučením. Hezky nám začal ten rok 2008, opravdu hezky. Jen doufám, že se nějaký rozumrada nerozhodne natočit pokračování. Tohle zprznění bych nesnesla.