Tayen

Já tomu evropskému osmdesátkovému humoru asi nikdy nepřijdu na chuť.

Sychravý, dojemný, s provařenou zápletkou a animací, která stojí za vidění.

Netradiční manga anime o neurotickém teenagerovi, jež vyvádí z míry jeho zaměstnavatelka - vychytralá, manipulující mistryně v magii. Jen kdyby nebyla vždy tak nad věcí a neohrožená. Neohrožený hrdina = nulové napětí. Víme, že se záporáky bude zameteno, protože je vše pod kontrolou.

Krásná, ale prázdná nuda. Forma zabila obsah. Nádherné kostýmy, hudba, choreografie, kulisy, scény berou dech. Ale berou dech takovým způsobem jako obrazy v galerii. Možná méně, protože obrazy i když jsou také krásné,cítíte z nich kus duše a snažíte se odhalit jejich tajemství. Film Anna Karenina je také přehlídkou obrazů, krásných, ale bez tajemství, protože to, co odhalilo, byla jen snaha ohromit. Ale protože jsem od filmu moc neočekávala, byla jsem spokojená a ráda, že jsem film viděla. Jedná se o ambiciózní počin a jakýkoliv pokus o inovaci a snahu dělat věci jinak, vítám. Měla jsem ale problém s hlavní romantickou dvojici - chemie mezi Vronským a Annou nefungovala. O to zajímavější mi přišel příběh Kitty a Levina. Kdykoliv se ti dva objevili na scéně, byla radost se na ně dívat. Jejich úsporné a o to přirozenější herectví kontrastovalo s Keiřinou melodramatičností a něčím, co bych pomalu označila za křečovitost. Bohužel jsem neviděla postavu Annu Kareninu, ale zase jen Keiru v další kostýmní roli, ve stejné poloze, jakou už předvedla například ve vévodkyni. A Aaron Taylor-Johnson, hezký a neokoukaný bohužel svým charismatem se ani vzdáleně neblížil k Judu Lawovi jako Kareninovi. Moje sympatie tak byly namířeny na úplně jiné postavy, než asi tvůrci zamýšleli. Pocit z nové adaptace Anny Kareniny je asi takový: je dobře, že jsem ji viděla, ale nic ve mně nezůstalo. Bylo to jako velký ples se spousty zrcadel, barev a světel, ale když všechna ta cingrlátka odstraníte, moc toho nezbude.

Nechápu tolik nenávistných a místy zcestných komentářů. Občas mám pocit, že uživatelé píší, jen co se jim hodí. Jabloňová panna není sice žádný skvost české kinematografie, ale podivovat se nad tím, že se v pohádce z kvítku vyloupne dívčina a hoří voda...tak si pusťte National geographic, když potřebujete všechno logicky vysvětlit. Původní pohádku od Erbena znám a měla jsem ji ráda. A to, jak si ji interpretuje čtenář je jeho věc. Argument, že režisér si to natočil jinak, než si představoval divák, a proto je to špatně, je úplně mimo. Dalo se to udělat lépe, ale pohádka se mi líbila i tak.

Chápu, proč film nemůže komerčně uspět. Pokud jako měřidlo použijeme peníze, je to propadák, pokud ale použijeme jako měřítko umění, schopnost vyprávět, výpravu a všechno to ostatní, co k tomu patří, je film odvážným trhákem, na který divák zklamaný podlézajícími filmy bez chuti čekal. Pro mě byla ale chybou na kráse některé masky. Skoro to vypadá, jako kdyby upřímnost byla upozaděna před exhibicionismem, který křičí: "podívejte se, jak z černocha uděláme bělocha a z muže ženu." Pak se místo scény divák baví hrou, jaká postava z jakého příběhu se za make-upem zase skrývá. Bohužel nejhůře dopadly masky asiatů, které nalíčili jako bělochy. A protože znám knihu, nemohla jsem se ubránit nelibosti z toho, jak příliš romantické některé závěry byly. Tam, kde kniha nic nevysvětlovala nebo bylo jasné, že ti dva spolu neskončí, tam film líbivě divákovi podsouvá "a žili spolu šťastně až do smrti." Hudba na tak velkolepou látku byla nemastná neslaná, a přímo kontrastuje s mixem z traileru, ten intenzivní požitek se nedostavil. Jinak: filmu by slušel spíše seriál, film pořád vynechal dost materiálu. Pořád ale je třeba smeknout klobouk dolů před obrovskou odvahou nafilmovat nezfilmovatelnou látku, tak aby vyjádřila to, co vyjádřit měla, s potřebnou dávkou osudovostí (která je někdy ale neupřímná a vyděračská, což kontrastuje s tím, co chtěl film říct - trocha skromnosti by neuškodila), a přitom se postavit nenažraným filmovým společnostem, které poslední dobou neví, co to vyprávění je. U mě 70%. A té délky se nebojte, uteče to jako voda.

Nepříjemný film, v tom dobrém slova smyslu. Tady jde opět vidět, že není třeba žádných extra efektů a nákladů, aby režisér diváka pořádně vyděsil. Co se týká zápletky, není nikterak originální, ale atmosféru si Sinister staví parádní. Ethan Hawke už podle mne své herectví dokazovat nemusí a ostatní mu to rozhodně nekazí. Hudební doprovod je děsivý, neruší, a přitom je vidět, že se nad ním přemýšlelo. Doporučuji. Sinister je jedno ze světýlek dnešního hororu se zajímavou tečkou na závěr.

Možná je to tím, že jsem nikdy neměla v lásce francouzské nebo italské filmy, hlavně ne ty z ujetých osmdesátých let. Mladík, který se zamiluje do operní pěvkyně, ukradne jí šaty, navíc se zaplete do aféry s obchodem s bílým masem, potkává bláznivou mladičkou asiatku, která krade, fotí akty a bydlí s přemoudřelým umělcem? Postavy mi přijdou jako své vlastní karikatury, zbrkle načrtnuté, nedotažené. Pejsek s kočičkou pekli dort a docela se jim to povedlo, pokud vám nevadí, že dort je bez chutí, protože jedna ingredience neutralizovala zážitek z jiné. Ve filmu není jediná scéna, která by stála za zapamatování, snad kromě "Sentimental walk" hrající v pozadí téměř romantické scény. Diva je jako dítě, které pečlivě plácá z písku krásné bábovičky a pak přes ně bez sebemenší lítosti nebo důvodu přeběhne. Ne, film není špatný, a své fanoušky si určitě najde, mě jen zoufale nebavil.

Byla to bondovka, nebo to nebyla bondovka? Měla bondgirl, měla exotické lokace, měla Q, měla akci, měla Bonda. Ale - Bond je zranitelný, popíjí pivo, pláče, fyzicky na tom není dobře a závěrečný střet se odehraje tam, kde byste to nečekali. Skyfall je psychologický krimi thriller. Skyfall se vrací domů. Je to padesát let starý smoking, který jste netknutý našli na půdě a vzali ho ke krejčímu, aby vám ho upravil na míru a vyměnil knoflíky, a z vás se pak stal gentleman, který se nebojí minulosti, ale nevzpírá se současnosti. Třiadvacátá bondovka dodržuje pravidla jen tak, aby se film dal pořád označit jako bondovka. Líbilo, ano moc se mi to líbilo. Jsem sentimentální inovátor. Tradice mi nevadí, novátorství mi nevadí. Co mi vadí je zpátečnictví, ale o to tady nejde.

Bylo mi trapně za Charlize, a to asi 70% filmu, a obviňuji scénáristku Diablo Cody, že právě o to jí šlo. Charlize letos válí - už třetí mrcha tento rok (Sněhurka a lovec, Prometheus - tady ale menší role), a pokaždé jiná a pokaždé skvěle zahraná. Celý film jsem se srovnávala, a pak zklidňovala, že takhle blbě na tom ještě nejsem, necpu svého psa do tašky a nezapírám ho, nejezdím autem v pyžamu a jediný výrobek s Kitty se mi rozpadl, ale hlavně, neupínám se na vidinu tak nepravdivou a vycucanou z prstu, že jí může být schopný jen nevyrovnaný sebestředný a velmi nešťastný člověk. Uf, jsem na tom dobře. Ale teď vážně...Znovu a jinak je film o odvrácené stránce života ženy, co se dostala z vidlákova a dokázala se úspěšně upíchnout ve velkém městě, jen aby byla po letech konfrontována s "těmi pravými" hodnotami, a nakonec se vlastně ani moc nepoučila. Každopádně se slovem komedie bych u tohoto filmu zacházela velmi opatrně, protože popadat za břicho se nebudete, spíše se přistihnete při zdvořilém a dost nervózním úsměvu nad tím, co zase provede ta pomatená spisovatelka teenage románů, s příčeskem, výstřihem až k pupku a nehty, co každý den mění barvu. A ne, nežili spolu šťastně až do smrti, takže pokud chcete něco romantického, tenhle film to není.