Dveře v podlaze

Zvláštna kombinácia smutnej drámy o osudoch jednej rodiny rozvrátenej kvôli tragédii, pri ktorej prišli o 2 synov, so scénami komediálneho ladenia. Aj napriek tomu, že si to námet veľmi nežiadal, tak tieto komické prvky vo filme ho bohato oživili... no je potrebné dodať, že film držia nad hladinou hlavne skvelé herecké výkony hlavných postáv. (03.03.2008)

Až po padesátce se Kim Basinger dočkala své životní role, zde se konečně mohla doopravdy ukázat. Všichni posměváčci, kteří tvrdí, že Kim neumím hrát, ať se podívají na tenhle malý velký film. Mě teda doslova vytřela zrak, o jejím herectví a prvotřídním soustředění už nemám pochyb. Bohužel, i to, být krásná je někdy nežádoucí, a to u Kim a jejích filmů hraje velkou roli, její talent byl vždy až na druhém místě. Ale jak se zdá, Tod Williams tohle naštěstí věděl a Kim roli díkybohu vzala. Její výkon, stejně tak jako Jeffa Bridgese byl bravurní. Líbila se mi i kamera (celý film je jakoby v mlžném oparu, ale i přesto je barevně pestrý). Hudba perfektně vystihuje příběhy a dramata odehrávající se na plátně, ta už lepší být nemohla. Scénář je vynikající a věrně se drží Irvingovi předlohy. Film ovšem zdaleka nevystihuje celou knižní předlohu - a to je dobře (ono by to ani dost dobře nešlo, protože děj se odehrává v širokém časovém rozmezí). Samotnému Irvingovi se tento nápad velmi zalíbil a sám byl přítomen natáčení. Film zachycuje pouze první část knižní předlohy a diváka nabádá k tomu, aby si přečetl jak to bylo dál... Jinak naprosto souhlasím s komentářem trona, po přečtení knihy se mi její filmová adaptace zalíbila ještě víc a je jednou z nejlepších jakou jsem viděl. Ještě se musím vrátit k postavě Marion. Až po přečtení knížky mi došlo, jak bravurně tuto postavu vystihla Kim Basinger a troufám si říct, že by ji nikdo nezáhrál tak jako právě ona. A jestli kdy měla dostat nějakou cenu, tak to bylo právě za Marion. Kde se stala chyba nechápu...Kéž by se přání trona splnilo, to čekání by určitě stálo za to. (02.09.2007)

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Pro mě se jedná o jeden z nejosobnějších, ale také nejzvláštnějších filmů vůbec. Je to směsice komična, filozofie a lidských osudů, kdy je hlavní postavou spisovatel, což se mně vždy líbí. Během filmu jsem měl v půlce krátkou pauzu, ve které jsem sám stihnul napsat čtyřstránkový příběh, jež byl částečně inspirován mým snem a částečně Havranem od Poa, ale i tímto filmem - myslím, že Ted by se mi z plana hrdla vysmál a mé řádky rozcupoval. Já jsem však rád za to málo, no a tento film je tak trochu návrat ke kořenům, protože jsem viděl část už někdy v roce 2006 tuším. Většina z nás své dveře v podleze otevře - není vyhnutí, není to o volbě. (16.12.2021)

Melodrama- asi by se dalo říct. Příběh mladíka, který se na léto přimotá do podivné rodiny spisovatele-malíře dětských knih, potkává jeho malou dceru a ženu. Postupně odkrývá rodinnou tragédii ztráty dvou dospívajících synů, s níž se každý z rodičů vyrovnává svým vlastním způsobem. Ted Cole pije a maluje akty, manželka Marion netečně posedává po zahradě. Život svérázného umělce je poměrně zábavný, stejně jako malá Ruth, jejich dcera, která udržuje své bratry "naživu" pomocí sbírky zarámovaných fotografií v chodbě. Dveře v podlaze patří k mým oblíbeným filmům. Pomalu plyne k pointě, člověk si zapřemýšlí a občas se i zasměje. Závěr potěšil, je ze života, naděje umírá poslední. 90% (01.02.2015)