Ucho

Hodnotim po tretim zhlednuti. Ano genialni, vyzrala filmarina ktera obstoji v kazde dobe. Scenar jako briliant. A aby ne. Jeho autor realie ve filmu popisovane dobre znal. Moralni a intelektualni profil jedotlivych funkcionaru mohl odvodit dobre primo z prvni ruky. Bizarni je, ze byl odposlochavan pravdepodbne uz a dlouho po te co se podilel na tomto filmu. Jinak herecky, obrazove, ... absolutni spicka. (25.05.2008)

Brilantně propracovaná atmosféra strachu. Na člověka dolehnou stalinistické praktiky, kdy si nikdo nemůže být ničím jist. Není to žádná sranda být náměstkem soudruha ministra. A Radek Brzobohatý i jeho tehdejší žena Jiřina Bohdalová zaslouží pochvalu, za ztvárnění svých postav, i když tehdejší režim (by) je jistě moc nepochválil. Ucho je všude, tak bacha co si povídáte! Nebo šup s Váma do trezoru! Na dvacet let! Nepodmíněně! (10.05.2009)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete - nechci tvrdit, že přímo zaslouženě, ale rozhodně ne náhodou. Pokud si divák umí dokonale představit nebo nejlépe z vlastních zkušeností vybavit, jaký strach tehdy řada lidí prožívala, je výpovědní hodnota už tak znepokojivého a brilantně zahraného Ucha nepopsatelná. Ale ani dnešní generace nepotřebuje živé vzpomínky nebo nadměrnou inteligenci, aby pochopila ohromnou sílu, myšlenku a statečnost Kachyňovy psychologicky náročné sondy, která byla za soudruhů přísně zakázaná. Film, na který se nezapomíná, přestože není zrovna mým šálkem kávy. 80% (05.08.2013)

Ucho mi dlho unikalo podobne ako "to ucho" Bohdalovej a Brzobohatému. Úžasný zážitok a neskutočná odvaha, divím sa, že zainteresovaní tvorcovia nešli do basy en bloc. Film trochu pripomína adaptáciu divadelnej hry, čo vôbec nie je na škodu veci, práve naopak, umocňuje zážitok estetikou hic et nunc. Je zrejmé, že Procházka videl pomerne čerstvý film "Kto sa bojí Virginie Woolfovej", v porovnaní s česko-slovenským Uchom sa však americký "pendant" zaoberá prakticky celkom banálnymi problémami. PS: "Ludvo, já se bojím." (29.05.2014)

Jan Procházka byl snad nejtalentovanějším scénáristou, jaký se v našich končinách kdy objevil. Na malém prostoru dokázal vystavit dusnou atmosféru, kde čím je film blíže konci, tím nabývá na intenzitě (při umývací scéně se snad ani dýchat nedá). Každá věta a každé slovo má svůj účel, svojí podstatu a je neodvolatelnou součástí příběhu. Karel Kachyňa svým bezpochyby nejuznávanějším snímkem dal prostor k velké herecké exhibici Jiřině Bohdalové a Radoslavu Brzobohatému. Díky jejich přesvědčivosti a nepřehlédnutelné vzájemné chemii nám z toho vychází mistrovský psychothriller a snad ta nejnemilosrdnější obžaloba systému. Systému ve kterém žijeme a jsme všichni jeho oběťmi. 100%. (19.12.2008)