Mildred Pierceová

Tahle Veda, to je bída. Komplikovaný příběh, plný shod a rozchodů, o ženě, která nebyla s to repektovat jeden ze základních přírodních zákonů, který rodičům (jak zvířecím, tak lidským) stanoví časovou dodbu, ve které se mají/musejí rozejít se svými potomky. A po které se pak stávají (nebo také nestávají) rovnoprávnými partnery. Film o Mildred Pierceové, která hodlala obětovat nejen sebe a svého manžela, ale i vše ostatní, aby si získala věčnou přízeň své dcery, psychicky narušené (absencí sociálního, potažmo rodiného cítění, není zřejmě pouze důsledkem špatné výchovy) Vedy Pierceové, je vypointován na špičku nože, a závěrečná katarze je sice koncem filmu, nikoli však koncem příběhu. Pozn. 1: Onou hrotící špičkou nože je vztah Pierceových k degenerovanému šlechtici Monte Beragonovi. Pozn. 2: Joan Crawfordová získala za svojí roli "Academy Award" pro nejlepší herečku; scéna je podrobně popsána ve filmové biografii její adoptivní dcery Christine. Pozn. 3: Nevím do jaké míry byla použita práce na scénáři od Williama Faulknera, nicméně je zde výrazně cítit. Pozn. 4: Možná buďme rádi, že neznáme všechny rozpory Michaela Curtize s Joan Crawfordovou, alespoň ve filmu byly uhlazeny. (30.10.2018)

Skvělý noir kousek s nádhernou Joan Crawford. Po shlédnutí filmu Franka Perryho Mommie Dearest (který je výpovědí adoptované dcery J. Crawford), jsem byla na hlavní představitelku moc zvědavá. V Mildred Pierce je totiž situace právě opačná, týranou je matka, nikoli dcera. Film plyne pomalu, ale bez zaváhání, všechno do sebe zapadá a situace se zákonitě vyhrocuje. Ačkoli je mu skoro 70 let, neztrácí na své přitažlivosti. (13.08.2011)

K dokonalosti tomu chybí strašně málo. Ale bohužel rozhodně chybí. V závěru jsem čekal zúčtování, místo toho byla sdělena pointa a příběh se jaksi rozplynul... Přestože ale Mildred není dokonalá, je rozhodně velmi, velmi dobrá a patří k nejlepším noirům... Překáží ten poodkrytý potenciál, který vlastně jiné filmy ani nemají, být víc než jen noirem. Je to vlastně nefér. Strhávám hvězdu za to, že má tenhle film víc než jiné, ale nedokáže to plně zužitkovat. (15.09.2012)

Nezvyklý noir (vracení se do minulosti, voice over, vražda, chiaroscuro), který jde v rozkladu harmonické rodiny tak daleko, že proti sobě staví dceru (femme fatale) a matku, která se provinila svou snahou dosáhnout amerického snu na vlastní pěst. Sdělení je jasné a stejně jako u jiných noir filmů k osobám něžného pohlaví nepříliš milostivé: během války opuštěné ženy by měly přestat blbnout a vrátit ke svým mužům. Oproti Cainově předloze není akcentován sociální rozměr Mildrediny situace – děj byl z období hospodářské krize přesunut do 40. let a spíše než ženu beznadějnou představuje ženu dravou, ženu vamp, u které jsme po většinu vyprávění na pochybách, zda spáchala, či nespáchala vraždu, jež film otevírá. Rozuzlení nemění nic na tom, kdo je vinný, nýbrž pouze, čím se kdo provinil. Tradiční noirová nezvratnost výchozího stavu je dvakrát podtržena. Náš soucit film nežádá, melodramatická idylka je v něm vždy jenom zdánlivá a vyztužená postranními zájmy, přesto můžeme Mildred Pierce, ženský film noir, brát jako ukázku neuchopitelnosti tohoto žánru (žánru?) poválečné americké kinematografie. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, Radek99 (27.09.2011)

Netradičný žánrový vzorec podobný Laure (i keď bez voice-overu s odlišný časopriestorom) a ďalším variáciam femme fatale svojej doby. Curtizovi hĺbkovitosť charakterov nikdy nechýbala, skôr ma zarážal taký jeho nezáväzný profile-look postáv s výraznými melodramatickými seansami. Nehodili sa tam skrátka. (04.02.2015)