Dan9K

Styl Ingmara Bergmana mě po asi sedmi filmech trochu omrzel. Některé prapodivné a nevěrohodné herecké výkony (ano, i Sydowa) zejména v akční scéně a poté ve znásilnění, které bylo samotné značně obelháno a na mě působilo až amatérsky a také ještě s mým přesvědčením nekorespondující závěr, tvoří fragmenty, které plné hodnocení citelně skrouhly. Jinak je to ale, pokud to není příliš hrubé vyjádření, Bergmanův kvalitní standard, s výbornou kamerou, kterou oceňuji i já, člověk, jenž si podobných věcí nevšímá. Dále mě mrzí, že režisér tak často ve svých dílech opomíjí hudbu. Jinak ale příběh byl fajn a líbí se mi takovéto filmové pojetí středověku.

Neskutečně ubohé, hloupé, nudné a nezajímavé pokračování dvou kvalitních vyvražďováků. A přitom takový potenciál! Pocit blízké smrti na horské dráze přeci zažíváme všichni. Havárie (neberu to jako spoiler, protože tady všechno, co se může posrat, se taky posere) ale nebyla vůbec dobře natočená a speciální efekty jsou z toho vidět na kilometry daleko, takže působivost se nekoná. Stejně tak metrem jezdíváme kdekdo každý den a je to pro nás už taková rutina, že si málokdy uvědomíme, v jak reálném nebezpečí se vlastně ocitáme. Je to velmi vděčné prostředí pro nějakou katastrofičku. Ale je zas pravda, že to metro je ještě natočeno docela dobře, součástí jeho scény je ale jeden z mnoha logických nesmyslů, které rovněž snímek provázejí. Nesmím opomenout také dialogy, jejichž stupidita nezná mezí a jsou tak pravděpodobně největším záporem spolu s velmi nepříjemnými charakterovými vlastnostmi všech postav. Final Destination 3 nenabídne ani jedno překvapení. I když se o něj tvůrci možná snažili, ale když má přijít, je natolik předvídatelné, že by větším překvapením bylo, kdyby nepřišlo. A pak jsou tu ještě úmrtí. V jedničce byly slušné, v dvojce grandiózní, ale ve trojce jsou to v naprosté většině případů akorát rozprsky a smáčknutí. A nakonec ještě závěr, který užuž vypadal dobře, avšak zcela ztroskotal, jelikož je to (možná spoiler) akorát mnohonásobně trapnější variace na konec z jedničky. Jo a ještě ihned podpořený dokonale nehodící se hudbou v titulcích. Dávám miniaturní hvězdičičku za scénu v soláriu, která sice byla asi nejpředvídatelnější (pokud to vůbec jde), ale byla aspoň trochu zajímavá.

Geniální film po všech stránkách. Nemám sice absolutně žádný originální postřeh a vlastně je tenhle komentář zcela zbytečný, ale ohodnotit Základní instinkt jen strohými hvězdičkami a vůbec nic nenapsat, to bych nemohl. Ale vlastně něco by se možná našlo. Goldsmithovu hudbu jsem poslouchal už dříve, ale bez znalosti snímku. Těžce se mi to píše, ale vůbec mě nezaujala. Akční pasáže na mě působily jako slabý odvar Total Recall a lyrické melodie mi přišly na Goldsmithe příliš obyčejné a nezajímavé. S potěšením jsem pak při sledování zjistil, že do filmu sedí hudba naprosto perfektně, její síla se mnohonásobně zvětší a najednou ji považuji za jedno z toho nejlepšího, co Jerry vytvořil.

Sakra, ono to bylo docela dobré. Asi těch předchozích 5 (nebo kolik) filmů nadělalo své a já jsem si na režisérův nestravitelný styl konečně zvykl. Nelíbily se mi pouze poslední dvě scény s přehlídkou a motorkami. V té první jmenované byla ale zase perfektní hudba. Jinak ale byly ostatní dosti zajímavé, obzvláště mě dostala havárie na dálnici, budování metra (nečekaně atmosférické) a překvapivě i kabaret. Pokud si ale (ne)dobře vzpomínám, všechny ostatní už jsem z paměti vytěsnil a to upozorňuji, že od zhlédnutí snímku mě dělí asi sedm hodin, což není mnoho. Klasické pojetí filmu dle Federica Felliniho (hodně postav, žádný příběh atd.) mi sice stále brutálně nevyhovuje, ale k mému překvapení už mě to nenudí, což si ale vysvětluji sledováním hodně brzo ráno (rozuměj jedna odpoledne), kdy jsem překypen dobrou náladou a psychickou i fyzickou energií.

Vznešený duch povětšuje i maličké medvídě.

Podobně jako Dickson Greeting je tohle asi vteřinový záběr zobrazující neznámý domek s dvorkem (či zahrádkou) a několik lidí, z nichž jeden dokonce stihne projít přes celou obrazovku. Rozhodně nápaditější, než údajně "první film" z roku 1891.

Suverénně nejlepší vyvražďovák. Napětí začne od první vteřiny, pak na pár minut přestane, ale potom společně se strachem tvoří stálici pocitů, které jsem při sledování zažíval. Hlavní postava je nejen krásná, ale absolutně netypicky se chová zcela logicky a rozumně. Vrah je sympaťák. Haute tension je počinem také naprosto nepředvídatelným (a to nepočítám jen závěr). Významné plus má u mě snímek i za hudbu, jak za geniální podkresovou, tak i dvojnásobné zaznění písně New Born od Muse (v době, kdy tuhle kapelu přecijenom neznalo zdaleka tolik lidí jako dneska). Vynikající byla obzvláště poprvé, kdy se na ni povedl bravurní střih. Pointa je dokonale překvapivá, i když nedává smysl. I v tom ale tentokrát jsem schopen nalézti krásu. A mimochodem, možná trochu spoilerík, ale při jedné z vražd, která mi udělala hroznou radost, se pozná, že film není točený v Hollywoodu...

Je snadné hodit tento film do odpadu, protože se skutečně jedná hned na první pohled o ryzí odpadovou záležitost. Ale já jsem ( zejména ze začátku) měl velmi rozporuplné pocity, jak se k filmu postavit. Dialogy hlavní trojice jsou totálně ubohé, ale vesměs, když se nad tím zamyslím, podobně jednostranně zaměřené rozhovory a vzorce chování mezi takovýmito lidmi skutečně existují. Někdy je to sice trochu mimo a často dovedené do extrému (například zaklesnutí se za nohy o držadlo v MHD), ale zas tak daleko od pravdy to není. Je to takový klasický záhadný filmový jev, že čím jsou dialogy, scény, barva snímku a postavy blíže skutečnosti, tím nám to paradoxně přijde nepřirozené, divné a nereálné. Zato perfektně promyšlené rozhovory bez jediného přeblebtnutí či zakoktání, v nichž mají postavy pokaždé co říct, filmy, v kterých je více animace než normálních záběrů a jejichž barva je tlumená a tmavá, u nich máme dobrý pocit a libujeme si, jak je to reálné. Jinak ale máme samozřejmě tu čest s kravinou od A až do Z, u které se ale člověk rozhodně pobaví a zastydí. Mimochodem, chválíte tu Boučka, ale nejlepší scéna byla rozhodně v obchodě při nakupování prezervativů :-)

Hned z počátku musím říct, že i když dávám tři, nevnímám to jako negativní hodnocení (což vlastně u tříhvězdičkových hodnocení platí neustále). Bylo totiž pár věcí, které mi přes prsty nepřelezly, jak po stránce logické tak technické, ačkoliv film jako celek na mě zapůsobil dobře. Hudba Zdeňka Lišky bývá v naprosté většině případů skvělá ( příkladem může být dobově příbuzný Vyšší princip). Zde na mě ale působila rušivě a to hned dvěma důvody. Za prvé byla moc nahlas a za druhé až příliš očividně (nebo lépe řečeno ušislyšně) a nápadně chtěla u diváka vybudit potřebné emoce. Druhou technickou věcí byla jedna z pasáží ke konci, kde kamera z nějakého důvodu přibližně minutu cestuje po místnosti v obchodě, asi čtyřikrát se nepravidelným obloukem obtočí o 360 stupňů a každé kolo zabruslí na hlavní postavu, pana Krtečka, který se, pokud mě paměť neklame, vyděšeným pohledem podívá přímo do objektivu kamery. Nevím, jestli to mělo znázorňovat nějakého nezbedného ducha, nebo to mělo hlubokomyslný podtext, na který jsem nestačil. U mě to ale vyvolalo údiv a negativní reakci. Logickou věcí, která mě trochu zarazila, byla pasáž, ve které se vyvolávali židé, kteří měli posléze nastoupit do transportu. Tahle scéna trvá docela dlouho a já celou dobu čekal až narazí na jméno paní Lautmannovej, několikrát ho zopakují a následně proběhne velká razie do jejího obchodu se zbytečnostmi. Nic z toho se ale nestalo, což mě tedy poněkud překvapilo, asi to ti náckové neměli tak dobře promyšlené. Poslední věcí byla pak dvojí náhlá radikální proměna názoru hlavní postavy z jednoho mantinelu na druhý. Uvěření této záležitosti je sice ryze subjektivní, postava také vypila celou lahev bůhvíjakého lihového sajrajtu, svůj faktor rovněž zahrál strach a adrenalin, to je všechno fakt, ale dvakrát za sebou mi to už přišlo zbytečné. Nicméně musím uznat, že herci byli prvotřídní. Obzvláště úvodní scény domácího stereotypu (někdo tomu říká život) a pozdější oslava byly výjimečné nejen hereckými výkony, ale také dialogy a smyslem pro detail. Celý závěr, až na zmíněné postřehy, se mi velmi líbil, narozdíl tedy od prostřední části, která byla trochu únavná, a samotný závěr pak byl téměř perfektní.

Než se pustím k hlavnímu tématu, kterým se chci tentokrát zabývat, a tím je hudba, projdu ještě ty významnější atributy. Je to poutavá akce, zároveň jsem prožil skvělé okamžiky při prvním objevení se obleku, batmobilu a při prozrazování různých totožností. Herecká sestava je skvostná, leč někdy na mě obzvláště Liam Neeson působil, jako kdyby budoucího Batmana spíše učil základům ochrany míru a spravedlnosti v galaxii. Navíc se trochu bojím toho, když bych měl spatřit dabovanou verzi. Měl bych strach, že dabér Christiana Balea bude napodobovat drsňácký přízvuk, který herec využívá jakožto ochranu před prozrazením, což by v češtině mohlo vyznít velmi směšně, narozdíl od angličtiny, kde jen trochu. A co ta hudba? Nevěděl jsem během sledování, kdo ji složil, ale moje zjištění při závěrečných titulcích nebylo překvapením, protože u mě způsobilo jen strohé konstatování "no jo no". Nezazněl snad ani náznak Elfmanovy tvorby, což by se dalo akceptovat jedině po argumentu, že Christopher Nolan zcela změnil styl, grafickou a uměleckou podobu filmu. To je pravda, ale je to podobné, jako kdyby si někdo dovolil vynechat melodii Jamese Bonda či Nulové šance. Pokud jde o lyrickou hudbu (předpokládám) vytvořenou Howardem, nemám moc výhrad. V hlavě mi sice nic nezůstalo, ale to nevadí. Akční hudba, kterou vyrobil ze své pásové linky Hans Zimmer, je už ale jiná káva. Hlavní a reprezentativní motiv, skladající se z melodického intervalu malé tercie, je přímo revoluční objev. Na striktní dodržování mollové tóniny jsem si sice už u Hanse zvykl, ne až tak ale na nijak vzácné adorování jeho tvorby. Fanouškové mi asi neprominou, ale Hans Zimmer mi pravidelně kazí zážitek z filmu.