Dan9K

Chce se mi to říct....nebo snad ne...nechci s tím slovíčkem zbytečně plýtvat, ale což... Je to geniální! Alespoň v některých směrech. Miluji, když mám po celou dobu sledování pocit, že s režisérem (scénaristou) zastáváme stejný názor na věc. Musel jsem se neustále hihňat ( většinou hořce)...ať už jen v duchu či nahlas. Jak kvůli dokonalé ironii, zesměšňování a nadhledu (obzvláště závěrečný dodatek celému filmu nasadil tu nejkrásnější korunku) nebo niterní otázce: "Jak to ksakru může někdo vnímat i jinak, když je to tak jasné?" Nějak jsem se moc nesoustředil, jestli je to dobře natočeno. Všiml jsem si jen absence hudby, snad vyjma jedné pasáže s Maruškou. Nevadila. Trochu mi naopak překážely pro mě zbytečné "surrealistické" vložky. Smysluplně ano, ale scéna v ložnicích mi připadala už krapet přehnaná a do filmu se mi to nehodilo. Příběh byl ze začátku zajímavý. Pak bych ale řekl, jakoby se pomalu a "nenápadně" od hlavní dějové linie upouštělo a snímek se soustředil především na spor o Ježíši. To jsem byl ale jedině rád - naopak mě to přikovalo k sedačce. A mimochodem, Mléčná dráha mi způsobila zhruba hodinovou duševní radost, rovnováhu a zadostiučinění....nevídané...

Tak tohle tedy nedávám. Jsem schopen pochválit kvalitní hudební stránku, zajímávé a dost možná originální pojetí, neobvyklou drsnost a možnost zamyšlení. Avšak v ději jsem se absolutně nechytl, postavy, až na dvě nebo tři, mi byly naprosto cizí - a ty zmíněné dvě nebo tři - to je spíš něco ve smyslu: "Jo, tak ty už jsem v tom filmu párkrát viděl, ale kdo to sakra je?", námětem ( i když, co byl vlastně námět?) to bylo úplně mimo mojí sféru zájmů a to vůbec nejdůležitější - sedačka v kině se mi tentokrát zdála hrozně tvrdá! Ale teď vážně....dočetl jsem se, že obsahová stránka zde není podstatná ve srovnání s výtvarnou a poetickou kompozicí. Jasně, to můžu v klidu potvrdit. Škoda, že já ve filmech spoléhám především na obsah a ten když se nedostavuje, začínám být nervózní a počin mě pak nezaujme ani v těch okrajových požadavcích, jako je poutavost či zábavnost...avšak...překvapivě jsem se nenudil tak, jak jsem čekal. Asi už začínám být starý a čas mi rychleji utíká :-)

Sníměk pro mě jako stvořený. Skoro se mi až zdá, jakoby si mě chtěl předcházet tím, že nabízí většinu věcí, které ve filmech mám rád. Nebudu rozepisovat všechna možná positiva a tak vypíchnu raději jediné negativum - tím je značná neuvěřitelnost a nedůvěryhodnost. Naštěstí je Lucky Number Slevin (mimochodem po vyřčení originální názvu na prodavače lístků v multiplexu se dotyčný na chvíli zamyslel a posléze vyřkl: "Jo...., to je něco jako Nabít a zabít?") neskutečná jízda, která nenechá jen tak oddechnout...a už vůbec ne v závěru, což mi připomíná největší positivum: překombinovaný, avšak zároveň mrazivý, dechberoucí (+ plus dosaďte si zhruba ještě 5 podobně zaběhlých adjektiv) konec - přesně takový, jaký miluji.

Já měl za to, že se tenhle biják pohybuje někde na hranici modré a šedé barvy! A on je to nářez i podle dalších uživatelů! Návrat vraždících rajčat by v klidu mohl aspirovat na titul "největší béčko všech dob". Některé scény, obzvláště ty, které ve filmu nemají co dělat, jsou neuvěřitelná prdel. Až už bylo někdy pomalu únavné se neustále smát. Pravda ale je, že velká část materiálu byla trapná a někdy i trochu nudná, ale divák pomalu pak už neví, co je parodie, co je sebeparodie, co je sebereflexe a co už jenom neumětelství tvůrců. Každopádně, na tenhle "filmový" zážitek nikdy nezapomenu. ""Zvířecí "horory"" forever!"

Slušný úvod - to je to, co mě napadá jako první. Většinou si můžeme užít celkem ponurou a depresivní atmosféru, to je fajn. Líbivá a zároveň teskná hudba dodává snímku správný nádech. Jinak ale nic, z čeho bych skákal do stropu. Některé herecké výkony mi neseděly - obzvláště křik. Střídání dramatických poloh s komediálními mi přišlo křečovité a štěkání ve vězení a závěrečná scéna vyloženě trapná. Jsem tedy zvědavý na ten "vlastní sex" viz Radyo.

Ona je to vlastně neskutečná debilita, pro mě chvílemi krásná a někdy velmi nesympatická. Je to trochu nepřehledné, příběh je hodně roztříštěn na velké množství postav ( ale zase měl tento fakt pěkné vyústění v závěrečných titulcích, kde zdatně parodoval všelijaké snímky podle skutečných událostí) a nepřišlo mi to příliš vtipné. To ale nevadí, nečekal jsem, že se budu smát. Musím však uznat, že film jede skutečně na plné obrátky, je plný zajímavých, přiměřeně nechutných scén a celkové zpracování je dokonale nezvyklé. A to možná bude u mě i kámen úrazu. Režisér se mi do vkusu nestrefil ani omylem. 49%

Syrový snímek, který patrně musí chytnout za srdce, což se u mě bohužel nepovedlo. Nedařilo se mi do děje proniknout natolik, abych neustále nepřemýšlel nad technickou stránkou filmu, či dokonce na úplně odlišné věci se snímkem nesouvisejícím. Nevím proč, ale nevyhovoval mi příliš ani způsob vyprávění příběhu, i přesto, že je de facto hodně podobný třeba Pulp Fiction; dlouho se nic neděje, aby pak během několika vteřin zheblo 5 lidí pod tíhou olova. Mendes je mi ale sympatický svými nečekanými závěry, hudba Thomase Newmana plná pizzicata a klavírku je skvělá, avšak nedokážu přemoci svůj dojem, že po Americké kráse a Odpočívej v pokoji (do kterého udělal dokonalou úvodní melodii, ale nevěřím, že něco nezkomponoval i do samotného seriálu), je to v úplně stejném stylu. Na tom samozřejmě není nic špatného, jen to, že Road to Perdition je zcela o něčem jiném a mě pak hudební podkres vyrušoval z konceptu a vzpomínal jsem tak spíše na balzamování mrtvol ze seriálu Six Feet Under. Road to Perdition má ale úchvatnou, i když trochu kýčovitou, atmosféru, dokonalé herce, kteří předvádějí dokonalé výkony a několik velmi zajímavých scén......Mimochodem, během psaní komentáře jsem po každé dokončené větě měnil hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdami, je to trochu kruté váhání...

V průběhu a po skončení tohoto dokumentu jsem definitivně přišel na to, jak nechutný člověk vlastně jsem. Nenapravitelný cynik s někdy velmi nehezkými myšlenkami. Nicholas Winton mi neuvěřitelným způsobem zahlodal ve svědomí. Jeho obdivuhodná skromnost po tak velké věci, kterou učinil, je takřka nepochopitelná. Nemá smysl se až tak zabývat kvalitou či nekvalitou samotného dokumentu po té filmové stránce - ta spíše nevybočuje (vyjma dokonale emocionálně nabitého závěru) ze zaběhnutého standardu. V tomto případě je důležitý obsah a ten je natolik vznešený, že snad každý člověk zapřemýšlí o morálních důsledcích svého konání...

"Před Smrtonosnou zbraní 2 by mě nikdy ani nenapadlo, že můžu mít na záchodě bombu. Ale teď už se vždycky radši kouknu."

Je to jen můj pocit, nebo mě tenhle snímek chce skutečně přesvědčit o existenci Boha? Jak jinak by ale mohla Vesmírná Odyssea vzniknout, než že sám nejvyšší nenápadně vystřídal na začátku a před koncem filmu Stanleyho Kubricka a začal řídit svou monumentální zpověď? "Pane....Na mě toho ale bylo moc, vůbec jsem to nepochopil. Ještě jednou prosím a mnohem snadněji." 2001: Vesmírná Odyssea je pravděpodobně nejryzejší sci-fi film všech dob. Přesně takový jsem si vždycky přál vidět a vždy jsem tušil, že Kubrick s Clarkem mi mé velké přání vyplní. Toto veledílo je čiré umění - možná pro někoho vypočítavé, neuvěřitelně nudné. Takové připomínky plně chápu a respektuji. Kdyby se jednalo o jakýkoliv jiný žánr, přemýšlel bych asi stejně, avšak tentokrát jsem zcela unešen a konsternován. Bravo.