argenson

Řekl bych, že Karel Roden nečetl celej scénář, protože v jeho filmografii se Vánoční příběh jeví jako šlápnutí do hovna. Mě to ale bavilo moc, protože tolik mých oblíbenců v jednom filmu byl nářez. Byť ten příběh je dost překombinovanej a snůška náhodných setkání dost nevěrohodná. A klidně by se to mohlo odehrávat v kterýmkoliv ročním období, ta atmosféra vánoc je tam našroubovaná trochu nešikovně.

Zábavné, mrazivé, absurdní. Na minimálním prostoru a s málo známými tvářemi skvělá studie manželského vztahu, do kterého brutálně zasáhne nikým nezvaná matka/tchýně. Simona Peková má určitě našlápnuto sáhnout si na Českýho lva. Jediný, s čím jsem měl problém, byl účelově vystavěný mikrokosmos postav. Dejme tomu, že překladateli lotyšské literatury lze přiznat úlohu asociála odříznutého od světa s minimalistickou sociální bublinou, ale ženská, co pracuje v obrovským špitálu, musí mít kolem sebe spoustu lidí, co pomůžou, poradí, zatímco tady jsou ti dva v řešení problému odkázaní sami na sebe. Seber si tady Kocoura a běžte do prdele.

Nijak nevybočující středoškolská kravina, ale náramně zábavná se spoustou vizuálních gagů a dobrých hlášek. Až do konce skvěle vypilovaná zápletka s ananasovým džusem. Ve vedlejší roli potěšil Nicholas Galitzine, kterýho jsem viděl v romantických až melodramatických postavách, tady se ale předvádí jako výbornej komediální talent.

Nádherná ukázka toho, že chtít být forever young přináší nesporné výhody, ale taky zavání řadou průserů. Furt se stěhovat, měnit jména, ukončovat vztahy a zoufale se vyhýbat focení, dyť z toho by normálnímu člověku muselo hrábnout už po pár letech.

Jo, zlatej covid, to se to točily exteriéry bez lidí. I když je to vizuálně kýč jako prase, musím říct, že tolik pěkných záběrů Prahy už jsem ve filmu dlouho neviděl. Příběh je ovšem celkem o hovně, naivně poskládanej a se spoustou připitomělých dialogů. Momentu odhalení paní prezidentky úplně chybí nápad a humor, chtělo by to lepšího scenáristu. Ale má to celkem příjemnou náladu. Co je to vlastně za chlapa? Má vůbec prověrku?

Zkusil jsem, jestli jsme ve schématu středoškoláckých vyvražďovaček zaznamenali nějakej progres. No, tak to zase nevyšlo.

Upřímně řečeno, filmografie Tomáše Holýho mi s výjimkou velryby a polepšovny trochu splývá a na první dobrou bych nedokázal říct, kdo ve kterým filmu hrál. Takže úplně náhodou jsem si po letech zopakoval Prázdniny pro psa, tak snad už udržím v paměti, že Drtikol a zábavná interakce Maciuchová-Hrzán je odsud. Jako celek to úplně skvělý není, ale jak několikrát zaznělo: Hlavně že se nikomu nic nestalo.

Je neuvěřitelný, že mladý lidi tady maj outfity a účesy, s kterýma by klidně mohli vystupovat i dneska. Pak je zábavný, jak pozdější gentlemani par excellence tady jsou za pěkný hajzly (Petr Kostka, Jiří Kodet). Jana Brejchová už tady ukazuje, že má našlápnuto k pozici evropské hvězdy. Trochu mě rušilo sluníčkové finále, ale jak jsem se někde dočetl, ten konec musel Krejčík přetočit, páč se to soudruhům nelíbilo.

Můj první film, kde jsem viděl hrát sestřenici Karla Schwarzenberga Iru von Fürstenberg. Nepřijde mi teda v pořádku, že policie prakticky nekoná a musí to všechno oddřít Franco Nero. Dá se diskutovat i o některých nelogických pochodech, ale má to výbornou kameru a nervydrásající finále.

Módní vlna všech těch gender korektních trendů dává vzniknout vskutku zvláštním dílům. Tenhle příběh je nesmyslně zasazenej do prvorepublikového efektního prostoru Podtatří (to jediný je tam fajn). Nevěřím moderní skorodoktorce, která se staví do role mentorky sexuální výchovy. Nevěřím osvícenýmu bačovi z východního Slovenska, kterej je na tu dobu neskutečně gay/trans friendly. Nevěřím paní továrníkové, která ve vysokém stupni těhotenství běžně tráví hodiny za volantem. A už vůbec nevěřím mluvenému projevu, i když to prej byl záměr přizpůsobit to současnému divákovi. Ale aby se lidi v lepší společnosti za první republiky běžně oslovovali píčo, to je prostě špatně.