argenson

V marockém přístavu Tanger kotví válečné lodě tří států - Francie, Británie a Německa. Námořníci všech tří lodí se v hospodě na nábřeží dostanou do konfliktu s majitelem ropného tankeru, který ve skutečnosti převáží nebezpečnou chemikálii. Než se podaří odhalit původ nákladu, dochází ke ztrátám na lidských životech
Film POPLACH VE STŘEDOMOŘÍ (Alerte en Méditérranée) natočil režisér Léon Joannon ve spolupráci se scénáristou Rogerem Vitracem. Snímek vycházel ze zajímavého předpokladu, kdy kapitáni torpédoborců znepřátelených států akceptují dočasnou spolupráci, aby společně čelili neznámému nebezpečí. Na zajímavosti filmu přidalo i mezinárodní herecké obsazení. Ddo rolí velitelů německé a britské lodi byli přizvání rakouský Rolf Wanka, známý i z řady českých filmů, a anglický herec Kim Peacock. Ve Francii měl film premiéru 7. září 1938.

Albert Maulette je provozovatelem úspěšného kabaretu Radostný život. Je zamilován do Helene Lormel ze zchudlé šlechtické rodiny. Její rodiče brání dceři uzavřít sňatek s Albertem, jedině pod podmínkou, že by prodal svůj kabaret. Jednak aby měl dostatek financí na zajištění jejich dcery, ale i proto, aby se jejich dcera z lepší společnosti nemusela stydět za manžela, majitele nočního klubu. Albert se s takovou podmínkou smiřuje jen těžko, své lásky se ale nehodlá vzdát. Tento příběh se ve filmu odehrává retrospektivně, kdy jsou Albert a Helene již v rozvodovém řízení, které iniciovali její rodiče.
Film RADOSTNÝ ŽIVOT (La vie de plaisir) natočil režisér Albert Valentin podle scénáře proslulého Charlese Spaaka. Současnými odborníky je film hodnocen jako jeden z těch, které zcela podlehly dramaturgii kolaborantské společnosti Continental Film, pod jejíž hlavičkou vznikl. Kromě zřetelně protifrancouzského zaměření titul navíc kriticky pohlížel na aristokracii a duchovenstvo a představitelé těchto dvou vrstev se proti němu ostře ohradili. Film byl natočen v září a říjnu 1943, do kin ale přišel až 16. května 1944. Krátce po premiéře došlo k vylodění spojenců v Normandii a osvobození Francie od německé okupace. Pro film to znamenalo, že byl okamžitě stažen z kin a následně úplně zakázán. Režisér Albert Valentin byl pak potrestán celoživotním zákazem činnosti, k práci u filmu se ale později vrátil.

Rok 1433. Bavorský princ Albert se má ve státním zájmu oženit s württemberskou princeznou Bertou. Odmítá ale ošklivou nevěstu, kterou mu vybrali jiní a dostává se do sporu se svým otcem, vévodou Ernestem. Nakonec se vydává do Württemberska, ale cestou se při zastávce v Augsburgu zamiluje do prosté dívky Agnes a tajně se s ní ožení. Dodatečně požádá otce o svolení k sňatku, ten ale odmítá. Albert s podporou prostých lidí vyhlašuje svému otci boj. Na scénu ale vstupuje mnich Enrique, který obviní Agnes z čarodějnictví.
Film BOŽÍ SOUD (Le jugement de dieu) natočil francouzský režisér Raymond Bernard, přičemž jako námět mu posloužila stará německá legenda z 15. století. Pro filmový scénář ji upravil sám režisér ve spolupráci s osvědčeným scénáristou Bernardem Zimmerem. Film byl natočen v průběhu roku 1949, premiéru měl ale až 20. srpna 1952. Dnes se jedná o víceméně zapomenutý snímek, ani ve své době neměl nijak velký úspěch, mimo jiné díky kombinaci několika žánrů, která byla pro diváky těžko stravitelná, na druhou stranu oproti historickým filmům z období okupace je zde patrná podstatně nákladnější výprava. Z hereckých výkonů stojí za zmínku Gabrielle Dorziat v roli tety hlavního hrdiny (Jean-Claude Pascal). V jedné z menších rolí se tu objevil také Louis de Funès.

Manželka bohatého podnikatele, paní Petersenová, je zavražděna v hotelu Majestic. Vyšetřování případu se ujímá komisař Maigret. Stopy vedou především k Arthuru Dongovi, bývalému milenci Petersenové. Když navíc Maigret zjistí, že někdo s iniciálami AD byl krátce před vraždou vydírán, rozuzlení se zdá být jasné. Ovšem jen na první pohled.
Film SKLEPY V HOTELU MAJESTIC (Les caves du Majestic) byl natočen na motivy románu Georgese Simeona a šlo o třetí případ komisaře Maigreta zfilmovaný v době okupace. Scénárista Charles Spaak byl však v průběhu příprav zatčen gestapem a scénář dokončil ve vězení. V hlavní roli komisaře Maigreta se opět objevil Albert Préjean, který sice podle mínění odborníků nepodal nijak skvělý herecký výkon, jeho tehdejší popularita však zajistila filmu značný divácký úspěch. Film vznikal poměrně dlouho (mimo jiné právě kvůli Spaakovu uvěznění), v letech 1943 - 1944 a premiéru měl až 11. srpna 1945.

Jacques Brachart je úspěšný a bohatý finančník, pochází ale ze skromných poměrů a touží proniknout do vyšší společností. Cestou k tomu je sňatek s Anne-Marie d'Andeline ze zchudlé, ale vlivné aristokratické rodiny. Oboustranně prospěšné manželství je uzavřeno, ale Anne-Marie svého manžela podvádí s Jeromem, který za své úspěchy vděčí právě Brachartovi. Když se Brachart dozví o manželčině nevěře, hodlá se pomstít, riskuje ale, že zničí i sám sebe.
Společenské drama vychází z divadelní předlohy Henryho Bernsteina a do filmové podoby ji převedl zručný režisér Maurice Tourneur. Snímek sice nepatří k jeho nejlepším dílům, zapadal ale vhodně do dobového kontextu, kdy umělci často kritizovali úpadek vyšších vrstev ve Francii se všemi jejich nedostatky jako bylo prospěchářství, korupce, morálně pokřivené mezilidské vztahy atd. Z dnešního pohledu lze říct, že jde o vyčpělou a příliš patetickou společenskou moralitu, v níž nicméně září největší herci té doby (Harry Baru, Gaby Morlay). Ve Francii měl film premiéru 4. března 1936.

Od sňatku Fanny a Honoré Panisseho uplynulo několik let. Honoré Panisse náhle umírá a Fanny oznamuje svému synovi, že jeho skutečným otcem je Marius, který léta cestoval po světě a nyní žije osaměle v nedalekém městě. Mariův otec César se snaží zprostředkovat synovo setkání s Fanny a jejich synem.
Film je třetím pokračováním Pagnolovy slavné trilogie a dějově navazuje na starší filmy MARIUS (1931) a FANNY (1932). Poprvé v tomto případě se Pagnol ujal sám i režie, což souvisí s jeho tehdejším názorovým vývojem, kdy začal dávat přednost filmu před divadlem. Stejně jako v předchozích filmech, tak i zde zazářila ústřední herecká trojice Raimu - Fresnay - Demazis. Zatímco předchozí filmy měly na svou dobu nezvykle dlouhou minutáž, CÉSAR je v tomto zcela překonal a byl natočen jako bezmála tříhodinový opus. Ve Francii měl film premiéru 13. listopadu 1936.

Marius odjíždí na vytouženou cestu kolem světa, ve svých dopisech otci Césarovi z putování po Indickém oceánu nejčastěji zmiňuje svou lásku Fanny. Ta mezitím zjistí, že je těhotná. Otvírá se před ní několik možností – starat se sama o dítě, spáchat sebevraždu, počkat na Maria nebo přijmout nabídku k sňatku od staršího obchodníka Honoré. Nakonec volí jistotu zázemí a sňatek s nemilovaným mužem.
Film je volným pokračováním staršího titulu MARIUS (1931), opět podle scénáře slavného Pagnola (zatímco předlohou k prvnímu filmu byla úspěšná divadelní hra, v případě druhého titulu již Pagnol napsal přímo filmový scénář). Na rozdíl od předchozího filmu zde větší prostor dostává Orane Demazis v roli těhotné ženy, která stojí na rozcestí složitého rozhodování. Znovu ale stojí za zmínku i mužští protagonisté jako Raimu nebo Pierre Fresnay. Stejně jako v jiných Pagnolových scénářích, tak i tady se objevuje oslava jižní Francie a Provence. Ve Francii měl film premiéru 2. listopadu 1932.

César spolu se svým synem Mariem provozuje kavárnu v Paříži. Marius je romantik zamilovaný do dívky Fanny, která pomáhá své matce v obchodě s rybami. Mariovou touhou je zároveň cestovat po světě, nechce ale opustit Fanny. Ta mezitím přijímá dvoření jiného ctitele Honoré Panisse, aby si Maria k sobě připoutala.
Film MARIUS vycházel ze stejnojmenné úspěšné divadelní hry, která měla na jevišti Théatre de Paris premiéru v roce 1929. Její autor Marcel Pagnol byl zároveň autorem scénáře. Film byl ozdoben především vynikajicím hereckým výkonem slavného herce Raimua, kterému právě Pagnol umožnil vstup do světa filmu. Celý film je kromě základního příběhu také oslavou Provence, odkud Pagnol pocházel (rodnému kraji dal prostor i v dalších svých filmech). Na film MARIUS volně navazovaly další tituly FANNY (1932) a CÉSAR (1936). Ve Francii měl film premiéru 10. října 1931.

Dva mladí lidé jako podnájemníci spolu sdílejí byt, ale vůbec se nevídají, protože mají zaměstnání, která nutí jednoho spát v noci, druhého přes den. Jednoho dne se ale náhodou potkají ve městě, zamilují se do sebe a když pak zjistí, že bydlí v jednom bytě, svatbě nic nestojí v cestě.
Romantická komedie PRO MĚ DEN, PRO TEBE NOC (A moi le jour, a toi la nuit) vznikla ve francouzsko-německé koprodukci, přičemž německou účast kromě osobnosti režiséra Ludwiga Bergera reprezentovala především filmová hvězda Kathe von Nagy, která později hrála i v dalších francouzských filmech. Jinak se německá účast omezila na technické profese, herecké obsazení bylo kromě hlavní hrdinky výhradně francouzské. Ve Francii měl film premiéru v předvečer Štědrého dne 1932.

Josyane je krásná, ale chudá dívka, jejíž touhou je šťastně a bohatě se provdat. Za tímto účelem vycvičí svého psa, aby vždy naskočil do auta s osamělým mužem a Josyane tak má příležitost k seznámení. Trik zabere hned napoprvé a dochází k setkání s Reném. Josyane ale vzápětí zjišťuje, že její vyvolený není vůbec bohatý. Lest se psem proto opakuje znovu, ale situace se ale komplikuje, protože René se do ní zamiloval.
Film UN CHIEN QUI RAPPORTE je dnes v podstatě zapomenutou romantickou komedií, patří ale k významným počinům počátků francouzského zvukového filmu. Filmoví tvůrci se po nástupu zvukového filmu rozdělili na dva tábory. Jedni v něm spatřovali možnost vytvářet umělecké hodnoty, druzí film hodlali použít jako prostředek masové zábavy. Režisér Jean Choux velmi zručně osciloval na hranici obou táborů a právě tento film je toho důkazem. Na jednu stranu jde o průměrnou a divácky vděčnou veselohru s nepříliš objevnou zápletkou, zároveň ale režisér použil všechny tehdejší vymoženosti zvukového filmu spolu s některými originálními záběry kamery. Film má zároveň své místo v dějinách francouzského filmu díky první hlavní roli později slavné herečky Arletty, po jejímž boku stanul Robert Lefevre, dosud hvězda němé éry. Ve Francii měl film premiéru 1. ledna 1932.

Pierre Trevoux je bohatý mladý muž, který zoufale touží po dobrodružství, aby zabil. Jednoho večera se zaplete v nočním klubu s kapsářem Rouletem a do ruky se mu dostane kradený drahý medailónek. Následně odjíždí s přáteli na venkovské sídlo. Po návratu zjistí, že jeho pařížský dům byl vykraden. Trevoux se domnívá, že je to jen žert jeho přátel, aby zpestřili jeho nudný život. Netuší ale, že se mezitím stal cílem nebezpečného zločineckého gangu.
Film NA ROHU VÁS ČEKÁ DOBRODRUŽSTVÍ (L'aventure est la coin de la rue) je dílem režiséra Jacquese Daniel-Normana. Na scénáři se podílel významný tvůrce Henri Jeanson. Film je zástupcem žánru kriminální komedie s příklonem ke stylu tzv. „noir“ filmů, čímž se řadí mezi první ukázky tohoto stylu ve Francii. Výrazný podíl na kvalitách filmu má kamera Clauda Renoira. Za zmínku stojí také herecké obsazení. Zatímco ženské hvězdy jako Michele Alfa nebo Suzy Carrier nedostaly příliš mnoho prostoru, Raymond Rouleau zde prokázal široký herecký rejstřík. Film měl ve Francii premiéru 18. února 1944.

Émile Boulard je nenápadný muž a pracuje jako rekvizitář ve filmovém studiu. Je ženatý, ale manželka s malou dcerkou jej opustily před patnácti lety. Nyní dcera dospěla a chce poznat svého otce. Matka si vymyslí historku o dlouholeté vědecké výpravě v Africe a vyzve manžela, aby se naoko vrátil jako úspěšný výzkumník. Émile nechce dceru zklamat a tak na tuto hru přistupuje, potřebuje k tomu ale pomoc svých přátel od filmu. První nedorozumění a problémy na sebe pochopitelně nenechají dlouho čekat.
Nenáročnou situační komedií EMIL AFRIČAN (Émile l'Africain) se režisér Robert Verny mírně odchýlil od svého tvůrčího snažení, v němž se zaměřoval na adaptace kvalitních literárních děl. Film se natáčel od října do prosince 1947 a úspěch měla zaručit především participace slavného Fernandela v hlavní roli. Premiéra proběhla 5. února 1948 a i když návštěvnost v kinech dosáhla více než dvou a půl miliónu diváků, v dobovém kontextu to nijak zásadní úspěch nebyl.

Román Kapitán napsal korsický rodák Michel Zévaco (1860 - 1918), jenž byl autorem také dalších dobrodružných knih s historickou tématikou, například příběhů rytíře Pardaillana, které se také dočkaly filmového zpracování. Kapitán není jen příběhem romantické lásky galantního šlechtice a krásné dámy, ale i sondou do spletitých intrik na dvoře Ludvíka XIII., vrcholících vraždou nenáviděného prvního ministra Conciniho. Převodu na filmové plátno se krátce po druhé světové válce ujal režisér Robert Vernay, který se v té době zaměřoval na adaptace literárních děl. Film na rozdíl od knihy mírně potlačil význam hlavní postavy, kterou ztvárnil Jean Pâqui, naopak větší prostor dostali herci starší generace jako Pierre Renoir nebo Aimé Clariond (v roli zlotřilého Conciniho). Natáčelo se již v průběhu roku 1945, premiéra proběhla 27. března 1946. Ve své době zaznamenal film značný úspěch a ve francouzských kinech jej vidělo více než pět miliónů diváků, dnes je však již zapomenutý, protože byl překonán novější verzí z roku 1960 s Jeanem Maraisem v hlavní roli.

Píše se rok 1885. Roger Laroque, továrník ve Ville d'Avray, vsází všechny naděje do svého vlastního vynálezu - automobilu. Nemá ale dostatek financí, navíc jeho hlavní věřitel Gerbier se dožaduje vrácení dluhu 80.000 franků. Gerbier je téhož večera zavražděn a některé indicie napovídají, že vraždu mohl spáchat Laroque. Ten se navíc zdráhá přiznat pravdu, aby chránil svou milenku Julii. Laroquova manželka umírá žalem, právní zástupce Noirville je zasažen infarktem, když se dozví, že právě jeho manželka byla Laroquovou milenkou. Laroque je neprávem odsouzen k dlouholetému vězení. Když se mu po čase podaří uprchnout, vrací se domů, aby se pomstil těm, kteří mu ublížili.
Román Roger la Honte napsal francouzský spisovatel Jules Mary (1851 - 1922) a úspěšná literární předloha se dočkala řady filmových adaptací (již čtyřikrát v němé éře). Po druhé světové válce po námětu sáhnul režisér André Cayatte, který se ještě předtím, než začal točit úspěšné filmy s právnickou tématikou podle vlastních scénářů, věnoval právě adaptacím literárních děl. Kromě něj se na scénáři podílel slavný Charles Spaak. Do hlavní role byl obsazen Lucien Coëdel, který byl takto velkým úkolem před kamerou pověřen poprvé (a zároveň naposledy, protože nedlouho poté zemřel), zajímavé je ale i obsazení dalších úloh. Film ROGER LA HONTE se natáčel od dubna do července 1946 a premiéru ve Francii měl 23. října 1946. V kinech dosáhl návštěvnosti více než tří a půl miliónu diváků a zařadil se tak mezi desítku nejúspěšnějších francouzských filmů za rok 1946.

Srpen 1944, francouzské Alpy. V odlehlé vesnici vede doktor Lestrade nevelký penzión pro duševně nemocné. Jeho pacienti jsou vzorkem různorodých charakterů. Zasněná Hélène, bývalý policejní komisař Martin nebo Lemaret, přesvědčený o vlastní důležitosti. Jednoho dne přijíždí do vesnice skupina německých vojáků, která hledá významného příslušníka odboje. Švýcarský lékař Tiller se snaží zachovat pro pacienty klid a přesvědčuje Němce, aby oblast opustili. Sám ale netuší, že právě mezi naoko duševně chorými se skrývají odbojáři.
Film VEČER ČEKEJTE PŘÍTELE (Un ami viendra ce soir) natočil významný francouzský režisér Raymond Bernard, který byl židovského původu a sám se musel celou válku skrývat, stejný osud stihnul i autora scénáře Jacquese Companéeze. Právě židovská tématika, respektive ožehavé zpracování problematiky holocaustu ve Francii za druhé světové války, patří k silným atributům filmu, zatímco dějová linka válečného dramatu tolik zdařilá není. Odborníci navíc vyslovili názor, že snahu o realistické vyznění sráží příliš hvězdná Madeleine Sologne v jedné z hlavních rolí. Naopak, věrohodné výkony podali především Michel Simon nebo Saturnin Fabre. Ve Francii měl film premiéru 10. dubna 1946.

Pedantický a málo oblíbený režisér pracuje na detektivním filmu a po hercích požaduje maximálně autentické a věrohodné výkony. Není spokojen se scénou, v níž má jeden z hrdinů zemřít a několikrát požaduje její opakování. Herec však skutečně náhle umírá na otravu. Z natáčení detektivky se tak stává skutečný kriminální případ se zajímavými souvislostmi.
Režisér Jean Boyer jen zřídka točil filmy výhradně kriminálního žánru, titul ČLOVĚK NECHCE UMŘÍT TAKHLE (On ne meurt pas comme ça) je jedním z nich. Pro hlavní roli tyranského režiséra velmi vhodně vybral mezinárodně proslulého herce Ericha von Stroheima, který se v té době vrátil do Francie z amerického exilu, kde jako Žid strávil celou dobu druhé světové války. Film se natáčel od března do května 1946 a premiéru měl 3. července 1946.

Stárnoucí zahradník Loulou, žijící na venkově, se podruhé ožení. Po čase se dovídá, že jeho druhá manželka byla v mládí zpěvačkou ve Vietnamu, kde v nočních klubech a kabaretech vystupovala pod pseudonymem Noix de coco (KOKOSOVÝ OŘECH). Po tomto zjištění následuje manželská roztržka s žárlivými scénami, nakonec ale Loulou své manželce odpouští.
Film natočil režisér Jean Boyer, který měl na přelomu 30. a 40. let mimořádně tvůrčí období. Jako předloha mu posloužila stejnojmenná divadelní hra Marcela Acharda, který také napsal scénář i dialogy. Oba tvůrci patřili k velmi zaměstnaným osobnostem filmu, přesto byl tento titul jejich jedinou společnou prací. V hlavních rolích filmu se zaskvěli populární herci jako Raimu nebo Marie Bell. Ve Francii měl film premiéru 10. února 1939.

Penzionovaný soudce Gaetan tráví s manželkou Nathalií dovolenou na francouzském venkově. Jednoho dne je má vyzvednout osobní řidič Gabriel, ten se ale kvůli své snoubence nedostaví a Gaetan je tak nucen strávit noc v malém hotelu na břehu moře. Záhy zjistí, že hotýlek je ve skutečnosti hnízdem drobných zlodějů a kriminálních živlů. Po prolomení ledů počáteční nedůvěry se s nimi sblíží a nenápadnými intrikami se snaží přivést je na poctivou životní cestu.

Film POLEHČUJÍCÍ OKOLNOSTI (Circonstances atténuantes) pochází z dílny renomovaného režiséra Jeana Boyera, který točil snímky různých žánrů, v tomto případě podle scénáře osvědčeného Yvese Mirande, jehož specializací byly právě veselohry. Na rozdíl od jiných Mirandových scénářů tento nebyl původní, šlo o adaptaci literární předlohy francouzského humoristického spisovatele Marcela Arnaca (1866 - 1931). Z hereckého obsazení vyniká především Michel Simon v hlavní roli soudce Gaetana. Za zmínku ale stojí i další významné osobnosti jako Arletty, Andrex nebo Mila Parély. Film navíc disponoval výraznou hudební složkou (skladatel Georges van Parys) s několika dobově populárními hity. Ve Francii měl film premiéru 26. července 1939.

Muzikálová hvězda Stella Losange má mnoho ctitelů, mezi nimi je i knihkupec Lucien Mazerand. Ten si uvědomuje, že se svou profesí nemá šanci získat ženu svého srdce, proto se uchýlí k malému podvodu. Od svého přítele si půjčí jeho dům, vybaví jej řadou předmětů z exotických cest, jako jsou zbraně, oděvy nebo kožešiny, které levně nakoupí. Stellu pak do domu pozve a vystupuje před ní jako významný cestovatel. Stella je novým přítelem nadšená, problém ale nastane, když zatouží s Lucienem podniknout nějakou exotickou výpravu...
Film MILENEC Z BORNEA (L'amant de Bornéo) vznikl ve společné režii René Le Hénaffa a Jean-Pierra Feydaua; jedná se o nenáročnou komedii, která stojí především na výkonech dvou hlavních představitelů – slavné Arletty a významného herce Jeana Tissiera (který jen v tomto roce natočil osm filmů). Umělecké hodnoty filmu nejsou nijak vysoké a přes tendence ospravedlnit snímek těžkou dobou vzniku za německé okupace je nutno připomenout, že i v daném roce 1942 vzniklo ve Francii relativně hodně podstatně kvalitnějších děl. Ve Francii měl film premiéru 28. května 1942.

Cerdanský král Jan IV. přijíždí do Francie a jeho návštěva se v Paříži stává velmi sledovanou událostí. Státní představitelé Francouzské republiky si od jeho návštěvy slibují významnější obchodní spolupráci. Poslanec a bohatý průmyslník Bourdier zve panovníka na své panství, kde jej se snahou získat podpis obchodní smlouvy velkoryse hostí. Král však náhle více než o finanční a obchodní záležitosti začne mít zájem o Bourdierovou manželku...
Romantická komedie KRÁL (Le roi) z vyšší společnosti vznikla v režii Pierra Colombiera podle divadelní hry G. A. Caillaveta. Film je dnes již zapomenutý, ve své době se ale jednalo o vděčnou příležitost pro herce jako Gaby Morlay a Victora Francena (zatímco zde hráli potencionální pár, o tři roky později ve filmu SRDEČNÁ DOHODA hráli syna a matku), stejně jako pro řadu dalších osobností francouzského filmu. Ve Francii měl film premiéru 30. října 1936.