kleopatra

Zapomeňte na růžové boa, kroutění zadkem, přehnanou gestikulaci, ukňouranou intonaci a vůbec na vžité archetypy, jak má vypadat homosexuál. Přesto, že u přátel Ennise a Jacka nic z toho neplatí, dojde k lásce. Ang Lee ji zasadil do krásné přírody podmalované libozvučnou hudbou, dal nám vědět, že lásce není přáno, ať už dobou, předsudky, nechutí nebo strachem s tím vyjít na světlo boží a čelit světu. Láska "přikrytá" sňatky a dětmi ale nehasne, přestože jak u jejího zrodu, tak v průběhu let chybí k jejímu potvrzení a našemu přesvědčení o ní události s velkým U, protože vzájemná přitažlivost, fajn kamarádství a kočkování uprostřed divukrásné přírody ještě lásku na věky věků nedělá, a to je ta 1* do maxima. Než jsem k filmu sedala, říkala jsem si, jak jsou oba chlapi dobře vybraní a byla jsem fakt hodně zvědavá, jak se s tím poperou, a zatímco Heath mi přivodil mírné rozčarování, tak "Donnie"........ :-))

Řekla bych, že s filmem je to jako s jídlem. Když přidáte jednu ingredienci navíc, a to platí i pro něco hodně delikatesního, tak docela dobře uvaříte blaf. Takhle jsem to viděla celý film - že se tam těch chutí pere nějak moc. Na druhé straně za něco, co má takovou invenci, mi přijdou 3* málo, ale pokud si odmyslím Sama Rockwella - herce, který není manekýn, ale hrát sakra umí - tak ........ no raději si ho odmýšlet nebudu.

Russel, Kilmer, Elliot, Paxton ... rajcovnější westernovou směsku aby pohledal a jak jsem to neplánovala, tak jsem s ní, i když byla místy lehce nasládlá, zůstala až do samého konce.

Penélope Cruz bude pro obdivovatele její krásy možná těžko stravitelná, protože uklízečka Italia se nachází blízko společenského dna a (světe, div se) její vzhled tomu odpovídá, ale pro mě byla jedním z mála pozitiv tohoto sentimentálního dojáku o muži z vyšších vrstev, který si na ženě z těch nižších léčil svoje frustrace.

Andersonovo pojetí mě strašně pobavilo. Na jedné straně si z celé té velké šťastné pornografické rodiny dělá srandu ("dostávám tisíce děkovných dopisů, kolika lidem jsem pomohl zachránit svým uměním vztah") , na druhé ale ukazuje, že pod vší "pohodou" jsou citové deprivace jako prase. Ke skvělému výsledku velkou měrou přispěl scénář, který se velmi vtipně noří i do existenciálních vod, a taky fantastická herecká konstelace.

Nirvana se mi vždycky líbila, ale pokud jde o Kurtův projev, připadal mi, jako když zoufalé zvířatko vytažené z popelnice nadává celému světu a to hodně sprostě a hodně hlasitě. Jemná komorní záležitost, jakou byl tento unplugged, mi poskytla trochu jiný a velmi příjemný poznatek. Kurt měl výraz posmutnělého anděla a taky tak zpíval, jeho interpretace písně Where Did You Sleep Last Night byla posledním stupínkem k mému absolutnímu respektu.

Brothers mezi "životabudiče" rozhodně nepatří a když, tak jen máte-li pocit, že se vám děje něco špatného, protože tenhle film o domů přivezené válečné zkušenosti má schopnost z toho rychle vyléčit - třeba jednou z nejdrásavějších scén z válečného zajetí nebo otázkou: "Víš, co jsem musel udělat, abych se k tobě mohl vrátit?"

Přesto, že jak podle pravítka rozdělen na část o zajetí černocha Jodyho (Forest Whitaker je i v minimu času maximální) a na tu, kde se jeden z jeho věznitelů, člen IRA Fergus (koukám, že Stephen Rea hraje v téměř všech Jordanových filmech - a skvěle), snaží rozjet nový život, se celým filmem jak pověstná červená nit táhne jedno: že minulost je a zůstane součástí každého člověka a že se před ní nelze schovat. Taky postava Jaye Davidsona, budoucího boha Ra z Hvězdné brány, je jedna z těch, na které se nezapomíná.

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a Santa, nepsaný vůdce a autorita v hloučku propuštěných přátel, o tom ví své. Čas plyne a naděje na práci je to, co sice umírá poslední, ale po letech je už pěkně vyšeptalá a není ji moc čím živit. Přesto se chlapi navzájem drží, ne plácáním po zádech a kecy, že jistě bude líp, naopak vzájemným špičkováním si dávají najevo, že jeden každý ví, o čem TO je. Moment, kdy zapíjejí smrt kamaráda a Santa naleje do urny s popelem frťana, jen dokládá, že to není strnulá truchlohra. A ještě něco ........ Javier Bardem, doporučuji věnovat filmům s ním zvýšenou pozornost, stojí to za to.

Je toho dost, o čem bych se chtěla rozepsat, co se mi v tomto filmu o rozkolísaném holčičím přátelství líbilo a co ne, ale brání mi v tom zklamání z vaty tvářící se jako cosi vyššího a neuchopitelného. Až na vzácné okamžiky, které ale aby v těch 135 zoufale se vlekoucích minutách pohledal, je to totiž nuda, kterou by přitom stačilo trochu prostříhat. Méně by, myslím, bylo podstatně více.