Gilmour93

Když hrajete na dvě strany, je nezbytné stát na hraně. Menší bratříček Tenkrát na Západě a Hodný, zlý a ošklivý se Kurosawově předloze přinejmenším vyrovná. Mifune je sice o něco charismatičtější než Clint, ovšem druhé straně přináší body těžké váhy Leone/Morricone a více mazácký závěr. Znáte sebevědomější pistolnickou hlášku než: „Připrav tři rakve.“?. To trumfne snad jen Harmonika a jeho: „You brought two too many.“

„I've killed women and children. I've killed everything that walks or crawls at one time or another. And I'm here to kill you, Little Bill!“ Hladce oholený hrdina s šerifskou hvězdou a proti němu zarostlý, alkoholem páchnoucí padouch pálící ze zálohy? Na to zapomeňte, tady střílí ze zálohy a chlastají všichni.. Eastwood zrekapituloval pistolnickou kariéru brilantním antiwesternem a závěr, kdy Munny probouzí své démony, je dechberoucí.

V Dallasu Clint tehdy selhal, nyní jako bodyguardská fosílie lapající po dechu má šanci na nápravu. Poctivý thriller, kde je všechno na svém místě a vyčnívá to očekávané (Morricone+Malkovich). Pochopitelně nesmí chybět tradiční atentátové klišé v podobě zběsilého útěku hroznu agentů smýkajících ve svém středu americkou hlavu státu. Že musí vždycky běžet přes tu hotelovou kuchyň..

„See you soon, i.., idi..” - "Idiots. It's for you..“ Zábavnější než Tenkrát na západě, o tom není pochyb, protože tahle trojka se tak dlouho hledala, až se našla u Arche Stantona.. Považujte mě za pošetilého blázna, ale Morriconeho hudbou podbarvená scéna, kdy Tuco s Blonďákem odjíždí z klášterního lazaretu na dostavníku („..a po jídle by bodnul doutníček.“), mně vždycky neuvěřitelným způsobem napumpuje optimismus do žil. Dodatek: Soundtrack je neuvěřitelný skvost. Už přes půl roku mi hraje v autě a nemohu se s ním rozloučit..

„Just a man.“ - „An ancient race.“ Leoneho pocta Divokému západu jako období mířícímu vstříc svému neodvratnému konci. Každý charakter má svůj vlastní hudební motiv, každý charakter by si zasloužil svůj vlastní film. Modrooký Fonda je pro mě westernový záporák číslo 1.

Nesourodá dvojce samuraj Mifune a lupič s dobrým srdcem Bronson s přehledem táhne Soleil Rouge až k nevýraznému finále. Ústřední Jarreho melodie mi přišla po několikátém opakování krapet otravná, stejně jako věčně svlečená Ursula. „Tohle je kůň. Tady je předek a tady je zadek..“

Pacifistický architekt hnán pomstou čistí New York od zločinecké špíny. Pálí při tom lépe než Harmonika a ve výběru obětí je zcela politicky korektní. Zaujal Gardenia jako inspektor s věčně plným nosem a závěrečné vigilantní gesto na chicagském letišti.

Hm.., Belveder ve Florencii.. Vy jste ale mazaná liška, doktore Lectere.. Demmeho skvostný manuál pro všechny budoucí tvůrce kriminálních thrillerů. Bon Apetit, Sir Hopkins.

Volně plynoucí sci-fi s náboženským podtextem vás donutí přemýšlet, jestli tam přeci jen někde v té načernalé dáli něco není.. Kontakt sice nedisponuje délkou světelného roku, přesto si mohly střihačovy nůžky na některých místech mírně zaskotačit. Závěr konfrontující vědu a víru zanechá spoustu otázek a pramálo odpovědí. Zrnění na záznamu je jasné jako facka, ale jaká byla na Veze sledovanost slavnostního zahájení berlínské olympiády?

Silný příběh o dobru a zlu v nás, který zajisté rozšíří počet odpůrců trestu smrti a v něm zářící mé oblíbené hvězdy nižší svítivosti Barry Pepper a Sam Rockwell. Kdykoliv teď uslyším Fredovo Cheek to Cheek, vybaví se mi magický obr za mřížemi, který je věčně unavenej jako pes. Darabont je bezesporu držitelem titulu: "Mistr vězeňských dramat dle předlohy Stephena Kinga“.