Tenkrát na Západě

Pekelne pomalej film, kdy postavy na sebe nejdriv deset minut cumi, nez neco udelaj a samotnej pribeh nic extra originalniho taky neni, ale v Sergiovo rukou se promenil v jeden z nej westernu vsech dob. Sice mam radsi dolarovou trilogii, ale tohle je rozhodne extra trida. A dostat to do rukou jinej reziser, tak je vse v hazlu. K tomu tu jsou jeste slusny herci, Bronson mi vyjimecne nevadil, Robards ma zajimave napsanou postavu, Claudia je uz tradicne krasna a tady taky hlavne ze zacatku nasrana a Henry Fonda jako zaporak je naprosta chutovka. K tomu tu mame jeste, jak je u Morriconeho zvykem, naprosto bombastickou hudbu, takze vubec nevadi, ze se neustale opakuje. A i pres dylku a dost solidni pomalost je film neustale zajimavej a napinavej. Proste klasika, ktera si tak vysoke hodnoceni zaslouzi. (28.08.2007)

Když jsem tenhle film viděl naposledy, byl jsem malý kluk, který zbožňoval kovbojky, a klasika Sergia Leoneho mi zákonitě přišla podivná, rozvláčná, nepříliš "dramatická"... Stačilo pár let a došlo mi, že Tenkrát na Západě je mnohem víc než westernem naprosto strhující ukázkou dramatu, kde žánrové doplňky z Divokého Západu slouží pouze jako kulisy. Leone soustředil ohnisko vypravěčské perspektivy do detailu a polodetailu skvostně zkomponované kamery Tonina Delli Colliho; je skoro neuvěřitelné, že snad půlka filmu se koncentruje na tváře herců. Ta tíha, spočívající na expresi tváře, je neskutečná a stejně tak je neskutečné, s jakou grácií ji herci nesou. Až expresionistický důraz na oči zvládá Bronson i Fonda se sošnou strnulostí, která bere dech, naopak sexy kukuč Claudie Cardinale má v sobě nestárnoucí půvab – křehkost, zrádnost, svůdnost. Archetypální příběh mstitele podává Leone tak neuvěřitelně osobně, soustředěně a procítěně, že by člověk silnější film jen těžko hledal. Navíc geniální soundtrack Ennio Morriconeho zesiluje všechny emoce desetinásobně. V čem Tenkrát na Západě trumfuje nad všemi ostatními westerny? Není to příběhem, efektností přestřelek... je to něčím, co by klasický filozof nazval filmovostí filmu. Tenkrát na Západě je jeden z nejfilmovějších filmů, co znám. (19.06.2005)

Hudba lepší obrazu. Popravdě řečeno, po začátku, kdy jakýsi špinavý zarostlý chlapík asi tři minuty odhání mouchu, jsem tipoval, že v příštích 160 minutách nudou umřu. No naštěstí se tak nestalo, film mě ve výsledku bavil mnohem víc než třeba Kmotr. Hlavně teda díky té hudbě, režii a hereckým výkonům, protože obsahem vskutku nevyniká. Nemůžu se zbavit pocitu, že western jako žánr si ale nikdy nemám šanci oblíbit. (02.01.2009)

Western legenda. Absolutní mýtický svět mužů, do něhož Sergio Leone vložil nostalgické připomenutí faktu, že tenhle svět už je dávno pryč (byl-li kdy vůbec)... (Civilizační pokrok bořící starý svět symbolizuje právě železnice.) Esence skutečného ,,chlapáctví", pro jehož představitele nemá ceny žena, peníze, majetek, rodina, ale jen a jen čest. Leone pracuje s archetypy. Tenhle svět tu byl před westernem a bude tu i po něm, Sergio Leone ovšem povýšil jinak v místě i čase silně fixovaný žánr do nadčasové polohy - příběh o pomstě, která determinuje celý život a která je vyšším imperativem než život... Unikátní je formální stránka filmu - jen málokterý režisér a kameraman exponuje většinu záběrů do detailů a polodetailů, navíc stále stejných míst - obličejů jednotlivých aktérů příběhu. Hra (paradoxně strnulých) mimických svalů (a zvláště očí) je doslova dechberoucí. Je to cosi jako magie. Síla magického pohledu. Leone přikládá očím zvlášť symbolickou váhu. Kapitolou samou o sobě je hudba. Každá z kvarteta ústředních postav příběhu je signalizována svým jedinečným hudebním motivem a i jako hudební celek pak funguje Moricconeho dílo fenomenálně. Stěžejní (a nejznámější) je motiv harmoniky (která dává hlavnímu hrdinovi i přezdívku), uchovávající si v sobě specifické tajemno. Harmonika jako osud, jako prokletí, jako stigma. Perfektní symbol. Zvláštní důraz je kladen také na mizanscénu, iluze amerického západu je skutečně dokonalá. Pro herce je signifikantní pot, špína, zarostlé tváře, protikladem je samozřejmě jediná žena v linii příběhu. Vjem horka a špinavosti je podán zajímavě jakoby v druhém plánu, zvlášť dobře vystoupí v kontrastu se scénami v interiérech vlaku. Sergio Leone natočil jedinečný film a uzavřel tak pomalu mrtvou kapitolu v historii filmu, kapitolu žánru zvaného western...,,Já jsem chlap." ,,Druh na vymření... Přijdou další Mortonové a vyříděj vás..." (03.08.2008)

Nezapomenutelná, věčná hudba Ennia Morriconeho. To je hlavní důvod, proč je Tenkrát Na Západě nejen v mém srdci uchováván jako ten nejlepší western. Proč? Protože Morricone dokáže svojí hudbou vytvořit nenapodobitelnou atmosféru, protože Harmonika, protože CC, protože Henry Fonda, protože těch protože je příšerně dlouhá řada..... Hudební Finale vám vžene slzy do očí... (26.03.2003)