Gilmour93

Nový archetyp soukromého očka, co Touretta „vykašlává“ do rukávu vs. autokratický master builder Babišova typu. Nortonova vysněná adaptace Lethemova novely chytře přesunula děj do sklonku padesátek a tím využila nabízející se noirové nuance (žánrová hudba, výprava spojená s brooklynskou atmosférou, línější tempo odpovídající duchu místa a času). Nutno podotknout, že pan režisér sebe vedl v nelehké roli citlivě a skrz postavu na stopě mentorova vraha tam dokázal dostat utěšující dávku lidskosti. „Tits on a Tuesday!“

„Burn him!“ Drsné, cynické a do lecter-leonovské finty i uvěřitelné krimi drama, jenž ve své napínavosti těží z tenkého ledu infiltračních aktivit. Krtek Kinnaman snažící se překročit svůj herecký stín, Rosamunda zatížená dilematem, good cop Common dávající si na čas i podlý kravaťák Owen odvádějí ku prospěchu věci lehký nadstandard. Vrstva časopisů na ledvinách jako ochrana proti férovým bodným atakům v kriminále? Prima brnění, věděli to už čínští vojáci ve starověku..

Obrovské nekonečné smetiště a na něm četa letmo proškolených Filipínců, která přes den napichovátkem sbírá toxický materiál a v noci si nechá zdát o řezání hlav, mrtvých dětech a penisech rozličné barvy, stáří a velikosti. Jelikož tuhle skládku zamořující půdu kritického myšlení nelze Odstranit, volím kliknutí Ignorovat.. Ve své stopáži obsahově řídký, ničím objevný či kontroverzní dokument o moderátorech obsahu na sociálních platformách. Krásná práce, skoro jak seškrabovat přejeté kočky..

Jumanji: Další love. Kasdan kuje své železo, ale už je žhavé jen v maličkostech. Výsledkem je tuctová rodinná zábava na jedno použití, které by už vzhledem k vyčerpanosti námětu slušel závěrečný nápis Game Over, nicméně ti pštrosi v ulicích ve stylu originálu z roku 1995 něco takového nenaznačují.. Apropo, ve Hře o trůny Ohař remizoval s Horou, tady ho jednoznačně porazila Skála. Ani si netroufám pomyslet, co by s ním provedl Benny Hill..

Bilancování armádní matrace, která na konci s hrůzou zjistí, že není jediná ve městě.. Zajímavě vystavěné televizní drama prostoupené cynismem, melancholií a deziluzí. Šrámkův filmový zprostředkovatel Krška tam dodal tolik impresionismu, že jsem při hřbitovní scéně čekal expresionisticky se vynořujícího Maxe Schrecka..

Naučit se milovat a udržovat rovnováhu s přírodou, splynout s oceánem a brát vodu jako živel, který je člověku přirozenější než vzduch. To byl Jacques Mayol. Jeho životní filozofie se odráží i v neobvyklém umístění jeho náhrobku. Sice u něj nezapálíte svíčku, ale zase na něj nemohou kálet ptáci.. Člověk si při sledování dokumentu uvědomí, že dostat všechnu tu mystiku a poetičnost do Le Grand Bleu bylo vlastně pro Bessona hrozně jednoduché..

Ve všech směrech „nápravné“ zařízení, ve kterém by Frajer Luke pozřel jen jedno vajíčko, Rita Hayworthová by měla na plakátu přimalované fixem péro v puse a pan Jingles by (doufejme) hrál v kleci fotbal s andulkou.. Silná horká káva. Působivá ve svém realismu a syrovosti, bolestná ve zjištění, že inteligence je na některých místech spíše překážkou. Hudba při závěrečných titulcích geometricky srovnaných s budovou už jen zpečetila ten deprimující dozvuk..

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Oblíbený motiv pragmatického propojení obou stran zákona, u kterého jsem čekal více serióznosti z policejní strany (něco mimo pole působnosti Jackieho Chana) a méně hlušiny v prostřední pasáži. Nerozumím dvěma věcem. Proč se nedrželi kréda, že jen blázen si bere na přestřelku nůž a proč vše neskončilo všeříkajícím úsměvem na vězeňském dvoře? Nejspíš lze očekávat americký remake a já už mám v hlavě jeho obsazení. Policajta bude hrát Mark Wahlberg (když už Moo-yeol Kim postavil svůj výkon na jeho napodobování), role gangstera se chopí John Cusack po tříměsíční cheeseburger-bourbonové dietě a kuchající ďábel bude ze škatulky urputně se vymaňující Zac Efron..

Nejen způsobem „vniknutí“ neobvyklá, mezi několika žánry oscilující home invasion, během které se sází jen na první část rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. Řemeslně precizní (především kamera v interiéru moderního domu), ale jak se sestoupí hlouběji (fakticky i obrazně), začne být to podobenství vratké v kolenou. Dlouhodobě mám problém s těmi jihokorejskými filmovými konci. Jako by nevěděli jak a kdy přestat..

Nejedná se o nic jiného, než o souboj o teritorium v obchodu s narkotiky. Na jedné straně nepříliš organizovaná skupina mentálně pomalejších zločinců vedená změkčilým Hookem, na druhé protřelý dětský gang, který se nerozpakuje použít zboží i k vlastní potřebě (Izzyno „Bílý prášku, leť!“). Je nad DEA jasné, komu se bude plnit truhla zlatými dublony a komu zůstane jen miska rybí šlichty.. Děti to mají rády a já pro to nalézám pochopení..