Gilmour93

Dívat se stranou, nebo po zbytek života přes rameno? Kirk vsadil vše na přímočarost a smysl pro čest a spravedlnost chráněný plátem z vibrania. Přestřelky jsou sympaticky drsné, Kitschovi sedí role labilního ostrostřelce, Simmons sází protřelé hlášky a závěrečné řeči „obhajoby“ a „obžaloby“ poukáží na fakt, že nic není černobílé. Slušná žánrovka, která svým tempem omezuje prostor pro pochybnosti.

Pirates of the Caribbean in a galaxy far, far away.. Generické dojení slavné značky, u kterého je důležité, že z toho Lucasova cecíku něco teče a není ani tak podstatné co. Chewieho kňučení, Millennium Falcon a Williamsovy tóny chvílemi vytrhnou z letargie, ale není tam ani jedna scéna, co by se mi po pár minutách nevykouřila z hlavy. Harrelsonův vzácný dar bavit byl zašlapán do bláta Mimbanu, krotitelka digitálních draků prodává své neherectví a kožený Ehrenreich je jen trapná verze Star-Lorda. Možná jsem stará konzerva, ale u Star Wars ságy vždycky fungovala ta polarizace na dobro a zlo. Tady zlo neexistuje a dobro je bez šťávy..

Když vám někdo otevře oči, otevře vám i mysl. A až do chvíle, kdy se starý plešatý švindlíř rozhodne, že už s ním nemáte počítat, není lepšího požehnání.. Nenásilně plynoucí drama o potřebnosti správných vzorů v dětství, ve kterém si mě Hopkins omotal kolem prstu i tehdy, když jen bezděčně civěl z okna. Nadpřirozena se to dotkne jen letmo, ale pozoruhodná je jiná věc. Jonathan Brandis z devadesátkového To, River Phoenix ze Stůj při mně, Nadaný žák Brad Renfro a nedávno Anton Yelchin. Zdá se, že hlavní dětské role v Kingových adaptacích podstatně zkracují trvání dospělosti..

„Nothing has been fucking this place up!“ Alpakový taťulda Cage je se svým úsudkem zase jednou mimo. Stejně jako při svém hereckém projevu, když se stává panem Hydem a v amoku nadává autu do cocksuckerů. Stanleyho láska k Lovecraftovi z toho sálá, obzvláště když sundává tenkou krustu vnímání reality a nechává člověka v jeho nepatrnosti padat do černé díry šílenství, nicméně na můj vkus tím tématem prostupuje až příliš mnoho nucené zábavy. Sic stejná produkce, nezařaditelnost a psychedelické barvičky, na uhrančivost Cosmatosovy Mandy se to nechytá..

Odporně angažované časy „generální prevence“, kdy komunistický režim s notičkami sovětských poradců v něčem překonal i nacistické represe. Stavěl totiž občany této země proti sobě.. Téma bezesporu silné a s puncem „Nezapomeňme“, nicméně po formální stránce to připomínalo epizodu Bohémy. Škrobenou, divadelně pojatou a čím dál tím víc podivně sestřihanou. Scény s mladým českým hlasem Harrisona Forda celkem zbytečná ždímačka..

Ain´t Boll hell? Naturalismus se marně snaží překrýt režijní chaos, neexistence scénáře není viditelná jen v tunelech (protože je v nich tma) a posledních pět minut zoufalého kopání subjektivně trvá hodinu. Paré si celkem úspěšně hraje na Berengera, ale ten film je stejně dobrý, jako nápad postavit vojenský tábor uprostřed vietnamské džungle. Filmový kritik Jeffrey M.Anderson napsal, že kdyby Boll natočil tenhle film v 86‘, možná by vyhrál Oscara a stal se dalším Oliverem Stonem. Chápu třeba vojáky, že berou drogy, aby potlačili strach nebo zmírnili stres, ale žurnalisté by neměli..

Springsteenova píseň Straight Time zase trochu jinak. S poklidným nástupem, civilním pojetím a nepříliš explicitním násilím. Někdo si v tom najde tu tíhu při hledání důvěry a zařazování se do „normálního“ života, někdo v tom uvidí jen pomalé, emočně vyprahlé drama, jehož třetinu stopáže zabere umývání nádobí v čínském bistru. Živočišnému Møllerovi ta vlastní kriminální minulost kouká z očí a pro podobné role drsňáků se zapáleným doutnákem agrese je jako stvořený. Jeho výpad do otevřených dveří auta nechal vzpomenout na vybrané způsoby Velkého Chrise v podání Vinnieho Jonese..

Dva různé filmy, které spojuje to, že je Fellows zbabral. V tom prvním zpustlý Jean-Claude bere drogy, úplatky i sebekontrolu všem blízkým a kolegům. Pod jedním okem sak na ryby, pod druhým pytel na raky, kotlety jak Bodie a snad i něco jako náznak hereckého výkonu, nicméně Cage mu o dva roky později v Herzogově The Bad Lieutenant ukázal, kde jsou ještě rezervy. Ve druhé pasáži si to nechá projít hlavou, půl roku si dáchne a po rehabilitaci jen o fous delší, než potřeboval Seagal v Hard to Kill, se s popelem nasypaným na hlavě definitivně utká s nepřítelem připomínajícím profesora teologie. Režisérovi zatmívačky mezi scénami, rotující kamera či podprahové záběry z toho nic extra neudělaly a alternativní happy-end pro DVD vydaná v Severní Americe jen potvrdil, že ten film je jako hod mincí. To zdejší hodnocení je past, do které jsem se nechal nalákat..

Takže Hřebejk už má co dočinění i s brněnskou kavárnou? Pane mluvčí, reagujte..! Od úvodu sjíždí z výrobní linky jedna šablonovitá scéna za druhou, abychom věděli, co všechno legionář Martin má (dobré srdce, čest, fyzičku, sen, pocit viny, kostlivce ve skříni, trauma). Následnou romancí směřující k podivnému konfliktu pak už Lionheart ze Štatlu nenajde způsob, jak Epsteinův nepříliš invenční scénář povýšit na něco funkčnějšího. Oravský Statham Ondrík dobrý, akorát nechápu, že ho nenechali mluvit, jak mu zobák narost. Mile se stydící Marie Poulová mi zase krapet připomínala Claire Forlani, když se seznamovala s chmurným žnecem Bradem Pittem..

Když nám SSkynet pošle svého vůdce, měla by společnost na prozřetelnost reagovat prozíravostí.. Hlavní myšlenka má svou naléhavost, ale forma ala Fakjů, pane kantor, zvětralý smysl pro humor i diskutabilní koncept ten potenciální zážitek ze satiry tnoucí do živého výrazně otupily..