vurhor

Překrásný film. Ne nadarmo mám Cuaróna v kolonce nejoblíbenějších režisérů všech dob. Ten chlap prostě umí točit filmy. A řekl bych, že dokonce líp, než většina dnešních aktivních režisérů. Roma si na nic nehraje. Nic divákovi nevnucuje, nepatetizuje. Je to velice osobitý skromný snímek, který diváka okouzlí naprosto úchvatnou atmosférou, uvěřitelnými dialogy, plus podmanivým stylem vyprávění, který se člověku rychle dostane pod kůži. Snímek stojí za pozornost už jen pro jeho technickou preciznost. Vynikající kamera (Cuarón ty dlouhé záběry bez střihu prostě miluje, no bodéjť. Dyt je v nich mistrem.) a zvuk absolutně dominují, spolu s hudbou podkreslují citlivý a dojemný pohled na život v místě, kde není jednoduché žít. A fakt klobouk dolů, že diváka zcela levou zadní dostane po emocionální stránce, aniž by se musel uchýlit k nějakým přes příliš sentimentálním metodám. Kdyby tohle vyšlo pod americkou produkcí, převálcovalo by to na Oscarech jakýkoliv film minulého roku. Jednoznačně. Ale můžu být rád, že Roma bude nominovaná v kategorii nejlepší zahraniční film, o které jsem si víc než jistý, že na tuta vyhraje. Z tohoto snímku bude jednoho dne klasika. A naprosto zaslouženě. Průměrných 5*

Sledování tohohle "zázraku" mi přesně připomnělo, proč moc nemusím hudební filmy. Protože se často snaží diváka ošálit hezkými tvářičkami, extrémním sentimentem a patosem, plus si myslí, že když divákovi naservírují pár "dojemných" písniček, bude plně v jejich moci. Star is Born je hotovým avatarem těchto hovadin. A to to ze začátku nevypadalo vůbec špatně. Chemie mezi Cooperem a Gagou byla uvěřitelná, plus první třetina byla v rámci romanťárny uspokojivá, ale pak jsem zjistil, že děj se vlastně nijak nehýbe kupředu a že se nudím, plus jsem začínal mít pocit, že znovu koukám na La La Land (takže jsem začínal mít nutkání si vypíchnout oči). Ale zatímco problém La La Landu spočíval v tom, že to byl film, co nevěděl, čím má přesně být, Star is Born je film, který ničím není. Je to jen sentimentální ničím výjimečná romantická slátanina, kterou jsem viděl už v tak v desítce jiných filmů, ničím nepřekvapí, ničím pořádně nepotěší, ničím nezaujme. Sorry. Coopera trochu omlouvá fakt, že se jedná o jeho první natočený film, ale radil bych mu, aby se spíše držel hraní, protože v tom je fakt dobrej. A Gaga taky umí hrát dobře, to se rozhodně musí nechat. Jestli tohle vyfoukne Bohemian Rhapsody Oscara za nejlepší film roku, vyhlásím proti Akademii Křížovou výpravu. Go team Bohemian Rhapsody! Těžce Průměrné 3*

Grrrrrrr! Já mám vždycky kvůli těm promarněným příležitostem chuť zabíjet! Apostle v mnohém připomíná v létě mnou zhlédnutý snímek The Ritual, a to v opravdu hutné temné atmosféře, gradujícímu napětí, plus nadpřirozené hrůze, která má v první třetině v divákovi pěkně zatnuté drápky. Po první noční sekvenci na onom ostrově ovládaném tajemným kultem jsem si říkal, že jestli bude film i nadále pokračovat podobným stylem, Hereditary bude mít možná silného konkurenta na TOP horor roku 2018. Bohužel pak se ale autoři krapet utrhli ze řetězu, přičemž následně začíná divoká jízda na život a na smrt, která ne že by nebyla zábavná, ale tak nějak se do té hutné atmosféry prostě nehodila. Nemluvě o ne příliš logickém chování některých postav, například jednomu z vůdců kultu najednou natolik hrábne, že začne iracionálně vyvádět, podobně jako Michael Douglas ve Volným pádu (Akorát místo uziny má upilovanou). Kdyby si film zachoval ten hrozivý, plíživý a temný styl, který mi v jednu dobu připomínal skvělou Čarodějnici, bylo by to sakra dobrý. Ani takto to ale nebylo špatné, ovšem nemůžu se oprostit od toho, že to mohlo být o dost lepší, kdyby se tvůrci trochu drželi na uzdě. Lepší 3*

Bird Box je v podstatě takovou kombinací Shyamalanova The Happening a čerstvého trháku Tiché místo. Plus možná ještě s určitou dávkou Darabontovo Mlhy. I přestože většina postav jsou jedno velké chodící klišé, jejichž prototypy lze najít ve většině post apo filmů, plus poslední třetina opravdu dost polevila na tempu, je snímek i tak zábavný a vcelku napínavý. Dobře pracuje s onou neviděnou hrůzou, která nebohé přeživší likviduje, pokud se na ni podívají, plus jsem rád, že se film nesnažil vysvětlit, odkud se vlastně vzala. Jakby také ne, však to napsal stejný týpek, který měl na starosti i scénář k povedenému Příchozímu, tudíž podivuhodné emzáky už má evidentně v malíčku. Celkově zábavný a velmi hezky natočený snímek, jen asi musí člověk trochu polevit na svém očekávání, protože s napětím samotnými dějovými přechody pracovali pánové Shyamalan a Krasinski přeci jen trochu líp. Slabší 4*

,,Those of you lucky enough to have your lives, take them with you. However, leave the limbs you've lost. They belong to me now." Klišé neklišé, Kill Bill (beru v potaz oba dva díly) je mou absolutně nejoblíbenější tarantinovkou. Ne snad kvůli té žoviálně ujeté brutalitě a hroudě stylových bojových scén, ale protože Kill Bill se od ostatních Quentinovo filmů odlišuje svým velice osobním příběhem, hlavní hrdinkou, ke které si divák během její cesty vybuduje blízký vztah, plus ta samotná její cesta má hrdinský nádech. A to finále - učiněná skromná velkolepost. Navíc filmy o pomstě jsou prostě boží. Přehnaně vtipné zvukové efekty, skvělá práce s kamerou, plus ten soundtrack... Málokdo ví, že většina nezpívaných hudebních tracků obou filmů jsou převzaté soundtrackové pasáže z klasik 70. let, především z westernů, na kterých dělal Morricone. A Tarantino si s nimi zablbnul mistrovsky. Díky nim se mu podařilo vytvořit opravdu unikátní a jedinečnou atmosféru, kterou se mu od té doby už zatím nikdy nepodařilo napodobit. Už jen tou žánrovou odlišností obou dílů je Kill Bill zážitek, na který se prostě nezapomíná. Obzvlášť pak díl druhý, který je jeden z nejlepších snímků, co jsem kdy v životě viděl. Btw, Budd je nejlepší postava. Jeho scéna s Billem, kde s ním polemizuje o tom, že Nevěsta si svou pomstu zasluhuje, ale i přesto se od ní nenechá odkrouhnout, z něho rázem dělá jednoho z nejlidštějších a nejzajímavějších padouchů, co jsem kdy ve filmech viděl. Ale sráč to je tak jako tak, to je jasné.

,,Those of you lucky enough to have your lives, take them with you. However, leave the limbs you've lost. They belong to me now." Klišé neklišé, Kill Bill (beru v potaz oba dva díly) je mou absolutně nejoblíbenější tarantinovkou. Ne snad kvůli té žoviálně ujeté brutalitě a hroudě stylových bojových scén, ale protože Kill Bill se od ostatních Quentinovo filmů odlišuje svým velice osobním příběhem, hlavní hrdinkou, ke které si divák během její cesty vybuduje blízký vztah, plus ta samotná její cesta má hrdinský nádech. A to finále - učiněná skromná velkolepost. Navíc filmy o pomstě jsou prostě boží. Přehnaně vtipné zvukové efekty, skvělá práce s kamerou, plus ten soundtrack... Málokdo ví, že většina nezpívaných hudebních tracků obou filmů jsou převzaté soundtrackové pasáže z klasik 70. let, především z westernů, na kterých dělal Morricone. A Tarantino si s nimi zablbnul mistrovsky. Díky nim se mu podařilo vytvořit opravdu unikátní a jedinečnou atmosféru, kterou se mu od té doby už zatím nikdy nepodařilo napodobit. Už jen tou žánrovou odlišností obou dílů je Kill Bill zážitek, na který se prostě nezapomíná. Obzvlášť pak díl druhý, který je jeden z nejlepších snímků, co jsem kdy v životě viděl. Btw, Budd je nejlepší postava. Jeho scéna s Billem, kde s ním polemizuje o tom, že Nevěsta si svou pomstu zasluhuje, ale i přesto se od ní nenechá odkrouhnout, z něho rázem dělá jednoho z nejlidštějších a nejzajímavějších padouchů, co jsem kdy ve filmech viděl. Ale sráč to je tak jako tak, to je jasné. VOL. 1 -- Lepší 4* VOL. 2 -- Průměrných 5*

No jo... ten Trier. To je prostě úplně jinej svět, jiná realita, jiná existence. A říct o něm, že to je psychopatickej úchyl by se dalo považovat jak za urážku, tak i kompliment. Jack staví dům je čistý manifest a glorifikace Chaotického Zla ve své největší kráse. Divák sleduje kroky vraždícího OCD jedince, proti kterému Dexter Morgan vypadá jako Mirek Dušín v jesličkách. Ovšem není to žádná bezduchá tupá krutost jako třeba v hovadinách typu Srbský film nebo Hostel, Trier je skvělý režisér, přičemž jeho práce s obrazem, dialogy a celkovým audiovizuálem, je prostě parádní. Ale byť to není tupé a bezduché, kruté to je opravdu dost. Člověka to nevydeptá jako třeba takový Antikrist, zneklidní ho to však zaručeně. Možná i protože film je ve spoustě částí docela dost dobře morbidně vtipný, až má člověk chvilkami pocit, že kouká na epizodu Farga. Trier navíc samozřejmě nevynechal svou typickou dávku bizarnosti, se kterou se chlubí především v dialogových sekvencí mezi Jackem a Vergem, se kterým v průběhu filmu řeší otázky ohledně života, smrti, významu umění, lásky a náboženství. To vše omotané kolem jeho vraždících činů, ze kterých především lovecká část s rodinou je zaručeně tou nejhrůznější. Bylo to ale zbytečně moc dlouhý, plus ta jeho utahanost je často záporem, který mi vadí i v jeho dalších filmech. Ale závěr parádní. Obzvlášť při naskočení závěrečných titulků a písničky jsem vyprskl smíchy. Slabší 4*

Začalo to slibně. Pak se to ze sebe ale snažilo příliš moc dělat dvojče Fincherova filmu Zmizelá, čímž si pod sebou snímek trochu uřízl větev. A Simple Favor zprvu zaujme svými relativně dobře napsanými dialogy a docela dobrým skromným humorem, přičemž tomu napomáhá i sama Anna Kendrick, která teda fakt zraje jak víno. Ovšem očividně to psal někdo, kdo s krimoškami příliš zkušeností nemá, tudíž když se rozjede krapet složitější investigativní linka s pátráním po tajemné a charismatické kámošce hlavní protagonistky, nemá to úplně tu správnou šťávu. Je to škoda, protože co se týče humoru, dialogů, nebo hereckých výkonů, nevedl si film vůbec špatně. Ovšem v žánru, ve kterým se divákovi prezentuje, hodně zakolísal, díky čemuž se ze spousta pasáží staly jen takové slátaniny. Ale docela mě to bavilo. Celkem sympatické, obstojně natočené, herečky krásné... Jen to nemělo šmrnc. A škoda toho. Lepší 3*

Už jen ta úvodní desetiminutová scéna bez jakéhokoliv střihu dá divákovi jasně najevo, že se nebude koukat na žádného retardovaného bratránka Statečného srdce, ale na úctyhodné pokračování odkazu, který Wallace po svém válčení ve Skotsku zanechal. Outlaw King je velice hezky natočená historická šermířina, která se však nesnaží působit dojmem nějaké epické podívané, onen skromný, ale zároveň podmanivý styl, se k celému snímku hodí. Nějaká přehnaná velkolepina by tomu spíše uškodila. A když už dojde na bitevní sekvence, je to radost pro oko (až teda na to umírání koní, ale to holt k tomu patřilo. Chjo...), byť bych možná ještě trochu víc pracoval s určitým napětím, obzvláště těsně před finální bitvou, která byla lepší než kterákoliv bitva ve Statečném srdci (Ano, řekl jsem to!). Plus Pineovi ty fousy sluší, ztrácí tak tím onen vzhled hezounského fešáčka, což je vždycky fajn. Lepší 4*

Říkám si: ,,Jéžiš, to dělal režisér La La Landu? A jéje..." Ale film mi dal rázem facku a názorně mě pokáral, protože faktem bylo, že se jedná o snímek opravdu povedený, a já si mám strčit ty svoje předsudky někam. Což byla pravda. First Man velice skromnou, ale zároveň podmanivou formou divákovi servíruje hezký příběh Neila Armstronga, který dá divákovi jasně najevo, že pokud si někdo představuje práci astronauta jen jako skvělé a záviděníhodné dobrodružství, možná by si o té práci měl víc zjistit. Skvělý je, že na to jak je ten příběh hezký, velkolepý a dojemný, film na diváka nevalí žádné hroudy patosu a sentimentality. Nepřehání, zná přesně směr, kterým se má ubírat, nezaměřuje se pouze na (ne)úspěchy vesmírných misí, ale také na osobní život samotného Armstronga, díky čemuž se divák s jeho charakterem lépe sblíží. Gosling jako vždy skvělej. Už bych mu docela přál i nějakýho toho zlatýho plešouna. Scéna těsně před samotným přistáním na Měsíci, kdy se Armstrong a Aldrin snaží dostat se na samotný povrch, byla jedna z nejkrásnějších scén, co jsem tenhle rok viděl. Možná to ale bylo jen moc zbytečně dlouhý, v rámci čehož se některé scény zbytečně táhly, klidně bych to tak o půl hoďky zkrátil. I když patřím k 2% lidí, kterým se La La Land nelíbil, musím uznat, že Damien Chazelle je opravdu talentovaný a slibný mladý režisér. Průměrné 4*