První člověk

Damien Chazelle se již ve svých 32 letech stal jedním z nejúznavanějších režisérů současného Hollywoodu. K jeho Whiplashovi mám sice pořád své výtky ale jeho La La Land mi 2 roky nazpátek udělal neskutečnou radost a navíc se ve svých 32 letech stal nejmladším držitelem Oscara za režii. Jakmile tedy oznámil, že jeho nový snímek První člověk bude biografie Neila Armstronga a bude pojednávat o celém procesu, který předcházel Apollu 11, na místě se objevila zvědavost jelikož La La Land je vizuálně vypiplaná věc a navíc dopodrobna dokázala vysvětlit o čem je život.Chazellova novinka je konečně tady a..... opět je to neuvěřitelná pecka. La La Land mám sice pořád o trochu radši, První člověk se ale už teď pravděpodobně novou klasickou a mistrovským dílem. Po Whiplashovi a La La Landu, kteří sázeli především na hudbu, Chazelle přeskočil do odlišného žánru a řadí se tak po bok Stevena Spielberga nebo Christophera Nolana, jejichž každý film je jiný a funguje sám o sobě. Zatím co La La Land byl film plný života, První člověk je celkem depresivní záležitost a na sluníčkovou událost v roce 1969 hází trošku temný stín. Film sází na hodně klaustrofobických scén (několik scén se odehrává z pohledu první osoby a divákovi se z toho občas motá hlava). Nečekejte ale další Gravitaci nebo Interstellar- První člověk sází především na dialogovou část, opět geniální hudbu Justina Hurwitze a depresivní pohledy z kokpitu. Vesmír se tu nestává zajímavým postem ale naopak místem na, které by se pravděpodobně nikdo vydat nechtěl. Problém by mohl kvést v tom, že všichni nějak tuší jak úspěšný nakonec let Apolla 11 byl a mohlo by se tedy zdát, že napětí chybí. Jenže, Chazelle dokáže scény kdy jde astronautům o život přesto prodat a divák má o ně strach. Především o Neila Armstronga, kterého hraje Ryan Gosling a pravděpodobně si konečně dojde pro Oscara. Claire Foy pak hraje Armstrongovu polovičku a daří se jí svému manželovi zdatně sekundovat. A to není vše- Kyle Chandler, Corey Stoll i Jason Clarke zase dokázali prodat svoje postavy a potvrzují svůj stav sympaťáků. Především na konci se poté film stane úspěšnou žďímárnou slziček a dokáže prodat pravděpodobně jeden z nejlepších rodičovských vztahů. A celé přistání na měsíci je jedno velké žůžo labůžo. Chazelle prostě opět natočil pecku a potvrzuje svůj stav jakožto jednoho z nejlepších současných režisérů Hollywoodu. Velký palec nahoru, těším se na druhou projekci v IMAXU! (11.10.2018)

Pro mne až moc inspirované ba okopírované z Interstellar, což bylo spíše na škodu. Neustále střídání záběrů do tváře většinou s opakujícím se výrazem a statického záběrů z kamery na křídle/trupu, kdy často chybí celkový záběr. Bylo to místy až únavné a podobně únavné mi to přišlo provedení i v Interstellar. Osobní rovina života Neil Armstronga ani zbytku posádky taky žádný pořádný zásah nepřinesla i přes tu rodinnou tragédii. Spíš zklamání a průměr, ke kterému už se znovu nevrátím. To Interstellar mne k návratu donutil, ikdyž ani z něj odvářený nejsem. 50% (26.10.2018)

Nemůžeš mít všechno - tenhle film je především poklonou lidem, kteří v zájmu pokroku lidstva obětovali svůj rodinný a emocionální život, protože jim náročnost praxe žádné selhání, pramenící z psychické či citové roviny, jednoduše nedovolovala. Armstrongova linka tak spíše než vesmírného dobrodruha sleduje tichého, avšak cílevědomého chlapa, jehož dobrovolným osudem bylo potlačování emocí i nezmírné bolesti ze ztráty malé dcerky. Tohle všechno nádherně vyvrcholí na samotném Měsíci - "kráterní" loučení je bez diskuze jedním z nejsilnějších emocionálních momentů dekády. Armstrongově prohrám i výhrám je podřízené rovněž celé pojetí filmu - První člověk totiž rezignuje na epické vesmírné dobrodružství a realisticky ukazuje, že za významnými objevy lidstva se často schovává nepředstavitelné množství nepříjemné práce, na níž není nic moc zábavného a při níž se občas nehezky umírá. 9/10 (28.12.2020)

Tři filmy, tři důvody k pokloně. Režisér Damien Chazelle je úkaz a ač mu v mnohém Akademie lehce nadržuje, uznání si rozhodně zaslouží. Nyní dokonale přeskočil do zcela jiného žánru, kdy se výsledek okolo zásadního kroku Neila Armstronga mnohdy odehrává v mrazivém a tichém vesmíru (se skřípěním interiéru rakety) a sám autor používá velmi pomalé a zrnité scény. Celé je to tísnivé a nijak divácky vděčné, takže v kinech se nedají očekávat celé rodiny. Nesází na triky, na velkolepost, dbá na vyváženost. Samotné kosmické výzvy je radost sledovat, ovšem je třeba vyplnit ty dvě a čtvrt hodinky, takže pozemšťané se občas musejí poštěkat, abychom pochopili, jak obtížné to měla astronautova žena Janet. Jenže na mě osobně to příliš nepůsobilo, ačkoliv se oba herci snaží (nevyslovená otcovská bolest ze ztráty dcerky), emoce ale prostě nedorazily. Oceňuji, že výsledek bude zřejmě hodně věrohodný, nemůžu ovšem nezmínit množství známých herců, kteří trestuhodně nedostávají pořádný prostor. Překvapivější stylizaci bych uvítal. (15.12.2018)

Na Oscarech to asi ostrouhá, vzhledem k divácké ignoraci a politice, kterou v posledních letech Akademie nastolila, ale pro mě je tohle FILM ROKU. Technicky nesmírně precizní podívaná a zároveň emocionální jízda, která v poslední třetině vyvolává husí kůži po těle. Vlastně dlouho nepamatuju, kdy by mě nějaký film s vědeckým základem takhle uzemnil. Snad Zemeckisův ´Kontakt´, před dlouhými dvaceti lety. Gosling jako muž, který musí emoce potlačovat a uvažovat chladně a racionálně, jinak by nemohl dělat svoji práci, je herecky naprosto přesný. A na opačném pólu Claire Foy jako gejzír emocí, Hurwitzova hudba pak energická a intimní zároveň. Tohle bude chlouba mé blu-ray sbírky. ___ PS: Bohužel se mezi námi najdou takoví duševní mrzáci, jako "největší hororový expert" Psychor, kteří sprostým způsobem znevažují lidský čin, vykoupený potem a krví. Já nevím, nemohla by tahle individua třeba vychcípat, ať nám neotravují vzduch? (15.12.2018)