Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (387)

plakát

Spider-Man: Paralelní světy (2018) 

Na můj vkus až příliš moc komiksově šílený a chaotický. Ale rozhodně nemůžu říct, že bych se u toho nudil. Po animační stránce je Spider-Man naprosto dech beroucí dílo - suprová práce s barvami, kamerou, plus nadupaná a vtipná akce, která je protkaná celkem originálním nápadem ohledně odlišných paralelních světů, který se od těch klasických superhrdinských zápletek vcelku dost liší. Koukalo se na to hrozně pěkně, ovšem stejně musím přiznat, že jsem si film užíval o něco více, když trochu zpomalil tempo. Snímek je to teda ale extrémně přeceňovanej. Jako... líbilo se mi to. Ale to šíleně velký hodnocení na čsfd si to podle mě zas až tak nezaslouží. To ten Andersenův Psí ostrov je lepší poupátko. Slabší 4*

plakát

Vice (2018) 

Na první pohled se může zdát, že Vice bude zase jen dalším ne příliš zajímavým filmem o politice, nicméně snímek překvapí svými vcelku často humornými sekvencemi, plus v občasných fázích i poetickou symbolikou, na kterou člověk v takových typech filmů není vůbec zvyklý. A rozhodně to není natočené špatně, jen je to takové nekonzistentní a skákavé. Jako kdyby film sám nevěděl, čím teda vlastně má být. Zda teda opravdu vážným politickým dramatem, pojednávající o drsoňovi Cheneymu, který se po téměř celou dobu své politické kariéry držel přísloví "účel světí prostředky", nebo jen pouhou satirou, která se vlastně zas až tak važně nebere. Tyhle skoky, plus i určitá unáhlenost v poslední třetině, filmu dost škodí. A je to škoda, protože onen sled událostí je rozhodně zajímavý a poutavý, ovšem člověk se musí v onom období, tedy léta 2000-2009, trochu vyznat, jinak se může lehce ztratit. Nemluvě také o parádních hereckých výkonech samých sympaťáků, přičemž Amy Adams asi začnu přát Oscara. Kdyby ten film stál pevněji nohama na zemi a pár věcí si odpustil, šlo by o velice slušné politické drama. Krapet škoda. Lepší 3*

plakát

Escobar (2017) 

Myslím, že opravdu velkou nevýhodou celého snímku je existence "tuctovýho" seroše Narcos, sledující činy syčáka Escobara detailněji, který je samozřejmě o několik tříd lepší a propracovanější. Ovšem to porovnání není úplně fér, protože Loving Pablo jakožto film má pouze omezenou stopáž, navíc je to adaptace knihy Virginie Vallejo, na kterou se příběh z velké části zaměřuje. Tudíž říct, že Narcos jsou lepší, možná je pravdivé, ale ne úplně spravedlivé. Celkově lze však říct, že film to sice není špatný, ale tak nějak nedokáže pořádně chytnout ani zaujmout. V určitých chvílích to šlape bezvadně, ale ty chvíle jsou někdy protkané hluchými a občas nezajímavými scénami, až si člověk říká, že by si ty Narcos vlastně mohl pustit znovu. Natočený je to ale slušně, plus manželské duo Bardem a Cruz, kteří u mě oba trochu klesli kvůli jejich negativnímu postoji vůči Izraeli, je herecky fakt znamenitý. Hlavně ten Bardem je uspokojivě odpudivej. Lepší 3*

plakát

Climax (2018) 

Hustý. V tom děsivém slova smyslu. Climax je v podstatě takový francouzský Requiem za sen kdyby ho točil Cuarón nebo González Iñárritu. Netradičním, vcelku bizarním stylem na nás nejdřív vyjede expozice, představující nám veškeré tanečníky, které zanedlouho sevřou do svých hrozivých pařátů drsné účinky LSD, přičemž následně se celý děj pomalu mění v jedno hrůzné peklo, které se zdá být nekonečné. Během jedné z počátečních scén jsem si v hlavě umanul, že ji musím v komentu zmínit, protože bez jakéhokoliv střihu jela po celých 20 minut. To jsem ale ještě netušil, že následně přijde pasáž (kde už se to všechno zvrtne a zvrtnuté to zůstane), která bez střihu potrvá neuvěřitelných 55 minut. Masakr. Noé vytvořil neuvěřitelnou atmosférickou podívanou se slušnými dialogy, vynikajícím a trefným hudebním doprovodem, plus s gradujícím napětím, které se postupně mění v děs. Fakt, že samotná kamera (bez zmíněného střihu) průběžně sleduje jednotlivé nešťastníky o to více umocňuje pocit, při kterém si divák připadá, že tam je i on sám. Že veškeré to šílenství a peklo vidí na vlastní oči. Klobouk dolů před všemi herci. Ty zkoušky musely být dost vostrý. Lepší 4*

plakát

Psí ostrov (2018) 

I když se mi Andersenova tvorba líbí, Psímu ostrovu jsem se přesto nějakou tu dobu vyhýbal. Za prvé upřímně nemám moc rád filmy s mluvícími zvířaty (možná s výjimkou Prasátka Babe) a za druhé, jakožto milovník koček, jsem se obával toho, že se bude jednat o "ixtý" film, ve kterém budou psi glorifikováni, ale kočky budou opět vyobrazeny jako zlé mrchy a svině, kterým to ti stateční psi spočítají. A z části to byla pravda, ale jelikož Andersen není jen talentovaný režisér, ale i scénárista, přičemž se vyhnul dementnímu humoru z hovadin typu "Jako kočky a psi", naservíroval divákovi naprosto uspokojující, milou a velmi vtipnou podívanou, ze které srší typický duch jeho filmového stylu. Tedy chytré dialogy, pitoreskní hudba, skromný a sympatický humor. A ty animace někdy jak od Jakuba Dvorského a Václava Blína, tvůrců krásnýho Samorostu a Machinarie. Krása. Snad jen je škoda, že poslední třetinu Wes tak trochu uhnal a některé povedené charaktery odsunul až příliš do pozadí. Jinak ale moc hezký, rozhodně mým favoritem v kategorii nejlepší animovaný film roku. Průměrné 4*

plakát

Favoritka (2018) 

Na první pohled se může zdát, že film je jenom dalším britským aristokratickým dramatem, kde se vznešeně hovoří, ženy se procházejí v parcích, plus sem tam se rozjede nějaká ta romantika. Favoritka je v tomhle ohledu ale daleko surovější. Na nějakou romantiku, přátelství a pohodovost nechť divák rychle zapomene, snímek se totiž vyžívá v tématech pomsty, intrik, vulgarity, přetvářky, plus i šílenství. Stačí se podívat na tři hlavní ženské postavy - jedna je psycho (královna, jak jinak), druhá je velká svině, třetí menší svině. Mezi tímto trojúhelníkem se ale rozehraje velice kvalitní a docela depresivní drama o moc a přízeň, ze kterého se občas člověku zvedne žaludek. Co si budem povídat, film je to divný. Má divný konec, divnou hudbu (jak z nějakého psychologického hororu), divný lidi. Ale zároveň se na to stejně kouká sakra dobře. Práce s kamerou velmi pěkná, obzvlášť ty švenky, plus všechny tři herečky jsou naprosto fenomenální. A ta Weiszová zraje jak víno. Ve výsledku docela bizarní chladná podívaná, které by možná neuškodilo pár škrtů ve scénáři, ale stále podivně podmanivá. I když s tou utahaností by někdy taky mohli brzdit. Nějakýho toho Oscara by to ale rozhodně vyhrát mělo. Slabší 4*

plakát

Zelená kniha (2018) 

V hlavní roli talianský Aragorn, který se chová jako kdyby byl neobjeveným synem De Nirova Jamese Conwaye? No to mi nemohlo ujít! Green Book je jedna velká pohodová jízda napříč jižními státy USA, která si bere do malíčku vážná témata ohledně tamějšího chování k černošské komunitě, ovšem zároveň si nechává dost místa na to, aby diváka fakt příjemně pobavila. Je to z velké části film o rasismu, ale necpe to divákovi vyloženě do chřtánu, což v dnešní době oceňuji. Vynikající scénář navíc posilňuje opravdu skvělý Mortensenův výkon, za který si tu nominaci víc než zaslouží. Podobně je na tom i Mahersala Ali, na kterého se už setsakramentsky těším ve třetí sérii True Detective. Dohromady tvoří zajímavou a sympatickou dvojku, která si sice ze začátku úplně nerozumí, ale postupem času si k sobě najdou cestu. Ano, zní to jako hrozný kýč. A vlastně i je. Ale je to tak hrozně příjemný, že to vlastně nevadí, obzvlášť i s ohledem na to, že to je podle skutečné události. Vtipné, zábavné, podmanivé. Plus slyšet mluvit Vigga tím typickým mafiánským dialektem, místo toho medového aragornovského hlasu, je prostě k nezaplacení. Lepší 4*

plakát

Koe no katači (2016) 

Anime dramata jsou v Česku stále celkem neprozkoumanými vodami, což je docela škoda, protože sem tam se objeví dílo, který člověku dokáže, že Miyazakiho filmy nemusí být jedinými dobrými anime výtvory. A Silent Voice bylo nakonec docela pěkné. Ze začátku jsem se bál, že snímek upadne do takového toho utahaného melancholického stavu, kde hlavní postava má sentimentální monology, ale nakonec z toho vznikl hezký příběh o přátelství, trpkém pocitu viny, porozumění a samozřejmě lásce. Ani toho kýče tu člověk příliš nenajde, plus po animátorské stránce je to radost pohledět. Souvisí s tím i několik originálních nápadů, které se autoři rozhodli implementovat do vnímání světa a lidí hlavního protagonisty, kterého zžírají vzpomínky na základní školu, kde krutě šikanoval jednu milou hluchoněmou spolužačku. Chemie mezi hlavními aktéry dost dobrá, plus je fajn, že autoři vdechli duši i ostatním vedlejším postavám, díky čemuž to nejsou jen pouhé red herring charaktery. Určité utahanosti se film ale nevyhnul, plus si myslím, že byl i zbytečně moc dlouhý, tudíž některé scény absolutně zbytečný. Jinak ale spokojenost, rozhodně daleko lepší než v létě zhlédnutý "Your name", který je z nějakého důvodů hodnocen lépe. Průměrné 4*

plakát

Rudá volavka (2018) 

Protiruský špionážní film, ve kterém jeden z hlavních padouchů vypadá jako Putin? Count me in! Red Sparrow na diváka velice rychle dýchne chladnou a surovou atmosférou nemilosrdného špionážního světa, beroucí si inspiraci z příběhů z dob studené války. Velice hezky natočené, plus s často dobrou dávkou napětí. Jennifer Lawrence navíc opět skvělá a i dost sexy. Posílám velký STFU osobě, která mi kdysi řekla, že je ošklivá. Nicméně i když její výkon byl skvělý, s její samotnou postavou se člověk příliš nemohl ztotožnit. Film se totiž v určitých částech snažil být až přespříliš moc chytrý, tudíž docházelo k určitému zmatku mezi postavami a jejich motivy, díky čemuž se i samotnému ději krapet bortila konstruktivita. Ovšem na novodobý špionážní thriller drama rozhodně zajímavé a velice watchable. Snímek samozřejmě vyvolal mezi některými lidmi pobouření, protože prý "neprávem ukazuje Rusko ve špatném světle", což je zas dle mého názoru naprosto v pořádku, protože zrovna Rusko si nic jinýho nezaslouží. God bless America! 🇺🇸 Slabší 4*

plakát

Tísňové volání (2018) 

Prostě Seveřani ty krimošky fakt umí. Jako kdyby se tam už rodili s přirozeným talentem v krvi. Snímek The Guilty se vydal velice riskantní cestou - film se po celou dobu odehrává pouze na jednom místě, tedy v kanceláři policejního call centra, přičemž divák ono místo opustí pouze ve své vlastní fantasii. Když máte ale k dispozici propracovaný scénář a správného herce, vystačíte si s jednou kanceláří, pár telefony a vlastním mozkem. Snímek se neopírá o to, co člověk vidí, nýbrž co slyší. A jelikož filmy se o vizuální zážitek opírají téměř neustále, je to sakra náročný úkol. Ale režisér si s tím poradil skvěle, obzvlášť s ohledem na to, že se jedná o jeho debut. Komorní atmosféra a nervy drásající napětí jsou zde natolik povedené faktory, až si člověk pomalu začne říkat, že pouhá půl hodinka je sakra málo. Nemusí to sedět každému, ona minimalistická forma určitě nebude někoho bavit, plus mu to může přijít utahané, ale já se bavil náramně. Možná bych jeden z hlavních motivů ještě krapet víc rozvinul, ovšem filmu by asi přeci jen uškodilo, kdyby byl moc dlouhý.