Rolf Wanka

„Co by si přála většina našich žen k Vánocům? Muže, jako je Rolf Wanka!“

Tak se vyjadřuje dobový slogan o „našem Rudolphu Valentinovi“. Filmový milovník Rolf Wanka si svým šarmem skutečně získal obdiv mnoha návštěvnic kina, ačkoli to nebyl profesionální herec.

Narodil se 14. února 1901. Život Rolfa Wanky je poměrně bohatý na různé záhady. První z nich je místo hercova narození. Většina zdrojů uvádí Vídeň, setkáme se ale i s názorem, že se narodil v Plzni. V metropoli západních Čech skutečně sídlili Wankovi předkové. Jeho praděd byl dokonce tamějším purkmistrem a propagátorem plzeňského piva. Jisté však je, že se malý Rolf narodil do dobře situované rodiny. Dětství trávil částečně v luxusním sídle ve Vídni, ale raději pravděpodobně pobýval na rodinném zámečku na českém venkově.

Ve Vídni navštěvoval technické lyceum. Byl dobrým a bystrým studentem, procházel bez problémů. Avšak ve volném čase se nevěnoval zrovna ušlechtilým činnostem. Uměnímilovní rodiče ho vedli k hudbě, konkrétně hře na klavír. Ovšem více se věnovali jeho sestře Alžbětě, která začala slibnou kariéru operní pěvkyně ve vídeňském Burgtheatru. Nezbedný syn mezitím prováděl v ulicích města nejrůznější lumpárny a před muži zákona prchal na kolečkových bruslích. Wankův přítel Josef Stein vzpomíná:

„Jeho nezbednost a pohotovost ke kdejakému uličnickému kousku a siláckému výkonu tvořila se zvláštní oduševnělostí a smyslem pro krásu okouzlující kontrast, kterým udivoval a podmaňoval si spolužáky i učitele. Přirozeně poznal brzo svůj neobyčejný vliv na okolí a počal jej uplatňovat v svůj prospěch.“

Maturitu složil ve Vídni a nastoupil na pražskou techniku. Ve volném čase sportoval, chodil tančit a večery trávil ve společnosti krásných dívek. Snil o kariéře námořního důstojníka, ale jeho plán ztroskotal s pádem rakousko – uherské monarchie. A tak raději začal cestovat, aby se zdokonalil v jazycích. Uměl velmi dobře česky, anglicky, německy a francouzsky. O této etapě Wankova života nemáme podrobné informace. Víme, že vystudoval univerzitu v Insbrucku (doktorát hospodářských a sociálních věd) a chtěl se stát vědcem. Pak ale podnikal dobrodružné cesty po Evropě i Africe. V Praze se potom pokusil podnikat, otevřel si obchod s americkými technickými novinkami. Ale brzy zkrachoval. Přispěl k tomu jistě hlavně jeho nespolehlivý a rozhazovačný společník. Mladý Rolf Wanka působil jako tajemný dobrodruh plný odvážných snů a plánů. Josef Stein v době Wankovi největší slávy řekl pro časopis Kinorevue:

„Vášnivě rád hraje na kytaru a zpívá podivné, neznámé balady o vrazích a nevěstkách s takovou silou výrazu, že ještě chvíli sedí posluchači jako omámení. Prozrazuje nám, že to jsou většinou Wedekindovy básně, zhudebněné jeho vídeňským přítelem.“

S první ženou Ilse Vogl se rozvedl, protože údajně neměla pochopení pro jeho hereckou kariéru, kterou započal ve svých osmadvaceti letech. Prý po návštěvě jednoho divadelního představení náhle zatoužil věnovat se dramatickému umění. Porazil svých 10 000 konkurentů na jednom vídeňském castingu, potom zapracoval schopný agent a začínající umělec měl i pár dobrých kontaktů. A úspěšné dráze filmové hvězdy už nestálo nic v cestě.

„Dlouhá léta jsem žil život dobrodruha, ale teď ve svých třiceti bych možná zkusil něco jiného. Proč bych nemohl toho dobrodruha třeba jen zahrát? Hereckých zkušeností nemám, zato odvaha uplatnit se ve filmu mi nechybí.“

Ve filmovém světě začínal statováním (např. v německém filmu M – EINE STADT SUCHT EINEN MÖRDER). Záhy ale odešel do Čech a zde plnohodnotně debutoval roku 1931 v německé verzi filmu TO NEZNÁTE HADIMRŠKU / WEHE, WENN ER LOSGELASSEN (UNTER GESCHÄFTSAUFSICHT) režiséra Karla Lamače rolí Sv. Petra ve snu (v české verzi tuto roli hrál český herec Karel Jičínský). U diváků byl velmi oblíbený (byl považován za „nejušlechtilejšího z českých filmových milovníků“) a jeho filmy byly zcela úspěšné (i když na jeho přízvuk silně zaváněl cizinou).

Především hrál hlavní úlohy milovníků a hrdinů v různých komediích a sentimentálních příbězích. Takoví byli např. MUDr. Václav Zdeborský ve Slavínského komedii MATKA KRÁČMERKA (1934), Ing. Nedbal v melodramatu POZDNÍ MÁJ (1934) Leo Martena, filmový herec Bard v POLIBKU NA SNĚHU (1935) režiséra Václava Binovce, profesor Jiří Hron v Innemannově SEXTÁNCE (1936), Lexa Hora ve filmu Karla Hašlera IRČIN ROMÁNEK (1936), Miko Rolím ve Svitákově DIVOCHU (1936), Pavel Toman v POSLÍČKU LÁSKY (1937) Miroslava Cikána či Petr Tumlíř v melodramatu LÍZIN LET DO NEBE (1937).

K několika svým filmům natočil rovněž německé verze. Současně hrál také v německém a rakouském filmu (CIRKUS SARAN, PLÁTNO Z IRSKA aj.). Určitě jeho nejvýznamnější rolí v českém filmu byla titulní role pátera Vojtěcha Dvoreckého v úspěšném Fričově filmu PÁTER VOJTĚCH (1936). V roce 1937 si také vyzkoušel režii – v dramatu VÝDĚLEČNÉ ŽENY (ve filmu hrál rovněž hlavní roli). Byl filmovým partnerem nejvýznamnějších českých hereček: Hany Vítové, Adiny Mandlové, Zity Kabátové, Věry Ferbasové, Jiřiny Steimarové, Jiřiny Štěpničkové, Trudy Grosslichtové a Nancy Rubensové.

V roce 1938 musel v českém filmu nedobrovolně skončit. Veřejnost mu vyčítala spolupráci s německou nacistickou kinematografií a proto už raději v českém filmu nikdy nevystupoval (jeho posledním filmem v Čechách bylo krimi KROK DO TMY Martina Friče). Přestěhoval se tedy natrvalo do Vídně, kde za války byl uměleckým šéfem Městského divadla (1940 – 1944) a často hrál v rakouských, německých a italských filmech. Po válce se ještě usadil na několika scénách (Raimund Theatre nebo Theater in der Josefstadt) a vypracoval se na skvělého charakterního herce.

S úspěchem točil filmy v Německu, Rakousku, Itálii, Španělsku i Velké Británii. Ve Španělsku hrál dokonce v několika filmech s bývalou českou kolegyní Lídou Baarovou. Ke konci života hrál malé role v různých německých, rakouských, italských a anglických detektivkách a dramatech (DOKONALÝ PLÁN, TATARSKÁ POUŠŤ). Naposledy se před kamerou předvedl čtyři roky před smrtí v epizodě německého seriálu MÍSTO ČINU – ÚČET S NEZNÁMÝM / TATORT – RECHNUNG MIT EINER UNBEKANNTEN (1978).

Jeho druhou ženou byla herečka Friedl Czepa (1898 – 1973), se kterou ve Vídni řídil úspěšnou velkou operetní scénu Wiener Stadttheater. Jejich společným filmem byla ANUŠKA (1942), po rozvodu PRIESTER UND DAS MÄDCHEN (1958). Z nemanželského poměru s Helene Amon se narodil syn Rudolf Wanka (* 1954), kterého adoptoval ve věku 4 let. Dnes je Rudolf mluvčím ORF. Třetí manželkou Rolfa Wanky byla Lili, narozena jako Brigitta Dahlem. Setkali se v roce 1954 a narodila se jim dcera Irina Wanka (* 1961). Dnes je Irina herečka a dabérka. Její kariéra začala velmi slibně, už jako dítě hrála ve Viscontiho SOUMRAKU BOHŮ (1969). Po rozvodu s Lili se Rolf už nikdy neoženil.

Spolupracoval rovněž s rozhlasem. Jeden z nejoblíbenějších filmových milovníků českého filmu 30. let Rolf Wanka zemřel 30. listopadu 1982 v Mnichově. Ve svém posledním rozhovoru, jenž novinářům poskytl krátce před svou smrtí, se svěřil proč nešel např. hrát do Hollywoodu:

„A jestli mě nemrzí, že jsem se neprosadil v Hollywoodu? A víte, že ani ne. Jako začátečník jsem o tom snad uvažoval, ale nakonec jsem ty myšlenky zaplašil a nechal spát. Víte, já měl v té době povícero zájmů a soustředit se jenom výhradně na filmovou kariéru se mi nechtělo. Taky mi už tenkrát nebylo dvacet, ale skoro pětatřicet, když jsem se u filmu prosadil... Přesto jsem si postupem let s Američany zahrál v pár koprodukcích a do Ameriky si můžu kdykoliv zaletět. Ale neláká mě to ani teď.“

Za cenné informace a za vydatnou spolupráci na této biografii velmi děkuji Ony a NinadeL.

Jaroslav "krib" Lopour