Vrah mezi námi

Zaujímavo komediálne ladený detektívny príbeh s veľmi dobre vykreslenými prvkami spoločenského života v medzivojnovom Nemecku. Veru, keď sa policajti pletú zločincom pod nohy tak to robí len šarapatu :). A na záver Peter Lorre všetkým ukázal ako sa má hrať schizofrenický zvrhlík.... "ale keď ja si nemôžem pomôcť, keď to na mňa príde...." Hrôza pomyslieť koľko takých ľudí chodí po svete. 80/100 (09.11.2015)

Skvělý rozbor vražedné viny či neviny psychopatického vraha. Film prakticky neobsahuje žádnou hudbu, ale stejně se nám vryje do paměti melodie, kterou si Hans Beckert (skvěle zahraný Peterem Lorrem) píská vždy, když ho přepadne záchvat vražedného šílenství. Na svou dobu opravdu velkolepý Langův film, který si právem zaslouží plné hodnocení a místo mezi nejlepšími snímky 30. let minulého století. (19.06.2011)

(1001) Hned svým začátkem mě film absolutně odzbrojil. Takovou bezmoc, že na filmovém plátně se dějí špatné věci a nejde jim nijak zabránit, jsem dlouho necítila. Zřejmě je to díky tomu, že ve filmu není přítomen ani ždibec patosu, ani kapka citového vydírání. Lang zůstává věcný, přesný, stručný. Absence hudebního podkresu je velice pozitivní, ve mě zvyšovala napětí až na únosnou hranici. To bohužel povolovalo v momentech, kdy se na plátně hodně mluvilo. Nejsilnější je podle mě snímek v momentech, kdy víc "jenom" ukazuje. (05.09.2010)

,,Kto prizná neprekonateľné nutkanie zabíjať, mal by byť odprevadený zo sveta." V podstate mám len malú osobnú výtku - nemám rád filmy, kde sa zabíjajú deti (zároveň veľká vďaka tvorcom, že vraždy ani mŕtvoly nie sú explicitne viditeľné!). V závere však svoju voľbu vidieť z filmografie Fritza Langa tento fim neľutujem. V rámci krimi žánru mám odsledovanú až na pár výnimiek len československú tvorbu, kde vznikli mnohé skvelé detektívky, ale sme zvyknutí na systém, kde sa do pátrania púšťa jedna oficiálna mordparta alebo Verejná bezpečnosť, prípadne viacej okresov úspešne spolupracuje, nanajvýš sa ešte niekto z amatérov púšťa do pátrania na vlastnú päsť :o) Teraz sme len o nejakých pár kilometrov ďalej v Nemecku a bol som doslova v šoku (príjemnom), ako si aj v takomto nebezpečnom prípade šialeného vraha dokážu nenávistne navzájom konkurovať polícia a súkromná organizácia. Tá nielenže je schopná prepadnúť strážnikov, funkčne zapojiť do akcie pouličných žobrákov a za pár minút úspešne sa vlámať do veľkej budovy s prísne zamknutými dverami na každom kroku (úžasná pasáž, kde sa napätie kontrastne doplňuje s jemnými grotesknými gagmi), ale organizuje aj vlastné súdne procesy v opustenej barabizni! Nakoniec silný zážitok, kde moju pozornosť trochu rozptýlili len teátralne výkony v úlohách policajtov v prvej polovici. Avšak dlhá záverečná scéna súdneho procesu pozdvihla film veľmi vysoko a súčasne zachytila spoločenskú atmosféru doby, s vynikajúcim presahom do súčasnosti. (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (24.06.2018)

Ač je M filmem zvukovým, v mnoha ohledech ještě připomíná film němý, vypráví totiž hlavně obrazem, což je jenom dobře. Scény jsou úsporné, postavené na jednoduchých symbolech, která vydají za tisíce slov. Nedá mi, abych nezmínil alespoň jednu z prvních, kdy se v jediném záběru protnou tři signifikantní motivy: malé děvče si hraje s míčem, začne si přihrávat o sloup, na kterém je vyvěšena zpráva o vrahovi malých dětí a na němž se objevuje stín podezřelé osoby, dotyčného vraha. Zajímavě je řešen například také telefonický rozhovor mezi policejním ředitelem a ministrem (vnitra nejspíš), kdy nejen slyšíme, ale také vidíme, jak doposud policie postupovala a jakých dosáhla úspěchu, stručně a výstižně je zde shrnuto vše podstatné, co by někoho mohlo zajímat o vyšetřování. M na rozdíl od jiných krimifilmů nezačíná prvním zločinem, ve skutečnosti již bylo zavražděno sedm dětí a strach sužuje celé město. Smyčka kolem vraha se začíná utahovat s čím dál větší intenzitou, dopadnout jej totiž nechtějí pouze policisté, ale také členové podsvětí, iritováni neustálými raziemi. Pojetí napínavé štvanice vás nutí alespoň chvílemi držet palce vrahovi. Celý film vrcholí „soudem žebráků". Na povrch vyplouvá beznaděj městské chudiny, která uvízla v bludném kruhu. Nejsou spokojeni s přidělenými pravomocemi, proto působí jejich provizorní soudní řízení jako akt zcela logický, ať už jakkoli vzpurný a narušující autoritu státu. Zde již pochopitelně přebírá hlavní roli mluvené slovo, společně se sugestivními hereckými výkony. S neméně poctivou dávkou realismu jsou zobrazeny metody stále se ještě rodící moderní kriminalistiky. M je přelomovým filmem plným unikátně zrežírovaných scén s dechberoucí atmosférou, která na vás přenese deprimující náladu tehdejšího Německa. Lang přitom nepotřeboval nákladné triky, dokonce ani hudební doprovod, stačil mu vlastní talent, vlastní píle, vlastní odvaha, zkušený kameraman a pečlivý casting (Peter Lorre se pro roli vrahouna malých dětí narodil). Psát, že se s dnešními prostředky a možnostmi nedokáže většina filmařů ani zdaleka přiblížit působivosti M, považuji za nošení dříví do lesa. 90% (19.05.2007)