Sextánka

Rolf Wanka byl fešák... Neuvěřitelnej fešák... Asi jsem se zamilovala... Raoul Schránil má silnou konkurenci... Jinak je to romantika jako blázen o zakázané lásce s tím krásným kouzlem 30. let... To byla doba... Když chlapi nosili klobouky a obleky a ženy byly sexy, i když na sobě měly oblečení ke krku a vidět jim byly maximálně kotníky... Mám pro tuhle éru slabost... (09.06.2012)

Prvorepublikový slaďák ze školního prostředí natočený velmi volně podle dívčího románku Viléma Neubauera. Rolf Wanka podává svůj standartní prkenný výkon, z dnešního pohledu řečeno, že o co líp vypadá o to hůř hraje. Ve stejném duchu mu sekunduje 22 letá Hana Vítová v roli šestnáctiletého žabce, a to nejen ona, taky ostatní se herecky moc nevytáhli. Dnes by to bylo neodpustitelné, ale k té době se to nějak hodí a tak musím na tento jinak milý 78 let starý film pohlížet se shovívavou nostalgií. Je to spíš film pro ženy, zkrátka Rolf Wanka byl opravdu fešák. (05.01.2014)

Průměrná veselohra s průhledným dějem, jehož epizody se odehrávaly i v jiných filmech. Problém lásky profesora ke spolužačce (a také naopak) je věčně živý, znal jsem alespoň dva podobné případy ze života. Zde je takový vztah načrtnul poněkud naivně,, opět je tu druhá žena (profesorka Bruncvíková), která příběh komplikuje, opět je tu Kreuzmann v roli nesnesitelného profesora... (20.12.2020)

Ferbaska zahrála svůj klasický standard. Tedy pěknou bláznivku.Komičku v sobě zapřít nemůže, ani kdyby chtěla. Svědčí o tom převleková variace. Hana Vítová byla celá taková křehounká. Vůbec se jí nedivím, že se zamilovala do pana profesora. Však to byl taky velmi charismatický muž. Červená knihovna jako vyšitá. A celkem i milá. (23.06.2020)

Románek dívčího srdéčka, snad nejlépe charakterizovaný svým duchovním otcem, tedy spisovatelem Vilémem Neubauerem (1892 – 1965), vystihuje ve své podstatě vše, co tehdejší život dospívajících gymnazistek pro jejich status quo představoval. Platonická láska, jakkoli dnes vysmívaná a znevažovaná, neodmyslitelně náleží k projevům dívčí adolescence a měla-li jako taková někdy šanci na úspěch, stalo se tak většinou zčásti díkem náhody a štěstí. Není divu, že tento dramatický konflikt zlákal také české filmaře, tehdy byly podobné příběhy v kurzu a zvyšovaly tržby producentům i majitelům kin, kteří si mnuli ruce, jak málo stačí ke spolehlivému výdělku. Sextánce lze bezpochyby vytknout nepříliš důvtipný scénář, který v podstatě kopíruje ustálené schéma (nezbytná, dramaticky působivá otrava jedem) a předem kalkuluje s emocemi diváků. Hana Vítová s Rolfem Wankou ovšem představují dvojici natolik elektrizující, aby dokázali odolat všemožným nedokonalostem v rovině literární i filmové. Vděčný humor sem vnáší vedle rozpustilé Ferbasky i figurka dobromyslného školníka v podání Theodora Pištěka. Filmy jako je Sextánka a jí podobné představují, řečeno obrazně, výkladní cukrárenské zákusky, kterým zkrátka neholduje každý. Ovšem, kdo občas nezhřešil? (02.01.2009)