Ocenění - Berlinale (Berlin International Film Festival) - 1951-1954
Národní ocenění
- Český lev
- Academy Awards
- Independent Spirit Awards
- British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
- British Independent Film Awards (BIFA)
- European Film Awards
- César Awards
- Goya Awards
- German Film Awards
- Robert Awards (Danish Film Awards)
- Jussi Awards
- Slnko v sieti
- Polish Film Awards
- Hungarian Motion Picture Awards (Hungarian Film Awards)
- Filmfare Awards
- Guldbagge Awards
- Amanda Awards
- AACTA International Awards
- Hong Kong Film Awards
Filmové festivaly
- Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
- Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
- Zlín Film Festival
- FAMUfest
- Cannes Film Festival
- Venice Film Festival
- Berlinale (Berlin International Film Festival)
- Toronto International Film Festival
- Tribeca Film Festival
- Sundance Film Festival
- Zurich Film Festival
- San Sebastián International Film Festival
- Sitges Film Festival
- Shanghai International Film Festival
- Warsaw International Film Festival
- Miami Film Festival
- Montreal World Film Festival
- Hong Kong International Film Festival (HKIFF)
- Melbourne International Film Festival (MIFF)
- Tallinn Black Nights Film Festival
- Norwegian International Film Festival Haugesund
- Avoriaz International Fantastic Film Festival
Ocenění kritiky
- Ceny české filmové kritiky
- Golden Globes
- Critics Choice Awards
- Florida Film Critics Circle Awards
- Los Angeles Film Critics Association Awards
- New York Film Critics Circle Awards
Žánrová (speciální ocenění)
Anticeny
1954 - 4th Berlin International Film Festival
4. ročník Berlinale v roce 1954 by mohl být nazván "Rokem filmových hvězd". Hotely a místa projekcí byly obléhány filmovými fanoušky dychtivými spatřit své herecké modly. Richard Widmark, Jean Marais, Curd Jürgens, Vittorio de Sica, Yvonne de Carlo, Gina Lollobrigida. Tihle všichni přijeli do Berlína, aby festivalu opět zvýšili jeho renomé. Ocenění se stále nacházela v rukou diváků, kteří mohli ale proti předchozím dvěma ročníkům udělit ještě další tři ceny, Velkou zlatou, stříbrnou a bronzovou plaketu za dokumentární a kulturní film. Zlatý medvěd v roce 1954 putoval do Velké Británie za snímek Buď, anebo v režii Davida Leana.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Buď, anebo (David Lean)
- Dobrodružný svět (Arne Sucksdorff)
- Žít (Akira Kurosawa)
- La grande speranza (Duilio Coletti)
- Le Défroqué (Léo Joannon)
- Chléb, láska a fantasie (Luigi Comencini)
- Sinhá Moca (Tom Payne)
- Živoucí poušť (James Algar)
- Een gouden eeuw-de kunst der Vlaamse primitieven (Paul Haesaerts)
- 20 000 mil pod mořem (Richard Fleischer)
Stříbrný medvěd
Bronzový medvěd
Velká zlatá plaketa za kulturní a dokumentární film
Velká stříbrná plaketa za kulturní a dokumentární film
Velká bronzová plaketa za kulturní a dokumentární film
1953 - 3rd Berlin International Film Festival
3. ročník Berlinale se ještě před svým začátkem potýkal s finančními a následnými organizačními problémy. Berlínský Senát totiž výrazným způsobem omezil financování festivalu a dokonce chtěl časově omezit smlouvu řediteli festivalu Bauerovi, jenž odstoupil. Následná jednání však vyřešila financování i Bauerovu výpověď a 3. ročník se tak mohl uskutečnit. V předvečer festivalu, dne 17. června 1953 došlo ve východním Berlíně k povstání, které bylo surově potlačeno. Tato událost se podepsala rovněž na celkové náladě na festivalu, jenž byl stižen značným úbytkem diváků. Mediální pozornost na sebe strhnula hlavní hvězda festivalu Gary Cooper, jenž do Berlína dorazil s manželkou a rodinou. Diváckého Zlatého medvěda si tentokrát odnesl francouzský snímek Mzda strachu, jenž bodoval i na Festivalu v Cannes.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Mzda strachu (Henri-Georges Clouzot)
- Sie fanden eine Heimat (Leopold Lindtberg)
- Entocu no mieru bašo (Heinosuke Gošo)
- Magia Verde (Gian Gaspare Napolitano)
- Muž na laně (Elia Kazan)
- Processo alla città (Luigi Zampa)
- Ein Herz spielt falsch (Rudolf Jugert)
- Der Kampf der Tertia (Erik Ode)
- Prázdniny pana Hulota (Jacques Tati)
Stříbrný medvěd
Bronzový medvěd
1952 - 2nd Berlin International Film Festival
Druhý ročník festivalu se musel potýkat se zákazem udělovat oficiální ocenění z rukou odborných porotců. O oceněných rozhodovali kolektivně diváci. Vítězným snímkem, jenž si vysloužil Zlatého medvěda, se stalo švédské romantické drama Tančila jedno léto. Tento film byl rovněž jedním z nejdiskutovanějších snímků kvůli jedné eroticky odvážnější scéně, což bylo filmu koneckonců připsáno k dobru jako vyjádření svobody a volnosti.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Tančila jedno léto (Arne Mattsson)
- Cry, the Beloved Country (Zoltan Korda)
- Fanfán Tulipán (Christian-Jaque)
- Rašómon (Akira Kurosawa)
- Řeka (Jean Renoir)
- Zázrak v Miláně (Vittorio De Sica)
- Un grand patron (Yves Ciampi)
- Moglie per una notte (Mario Camerini)
- Hlas toho druhého (Erich Engel)
Stříbrný medvěd
Bronzový medvěd
1951 - 1st Berlin International Film Festival
Počátky Berlinale sahají do roku 1950. Dne 9. října 1950 poprvé zasedl zvláštní výbor, jenž měl za úkol připravit první ročník festivalu. Výbor byl založen z iniciativy Američana Oscara Martaye, jenž v poválečném západním Berlíně působil jako zástupce americké vlády pro film. Ve výboru usedli vedle Martaye jeho britský kolega George Turner a němečtí zástupci filmového průmyslu, Senátu a jeden novinář. Ředitelem festivalu byl jmenován filmový historik a publicista dr. Alfred Bauer. První ročník pod názvem "Mezinárodní filmový festival", jenž byl záhy překřtěn na dodnes používánou zkráceninu "Berlinale", se konal od 6. do 17. června 1951. První ročník byl zahájen snímkem Mrtvá a živá od Alfreda Hitchcocka. Slavnostního zahájení se zúčastnila hlavní hvězda zmíněného snímku, Joan Fontaine.
První ročník měl pro celé město nesmírný politický význam. Dřívější kulturní a umělecká metropole Německa, jež zažívala největší slávu v dvacátých letech dvacátého století, byla šest let po druhé světové válce z větší části stále v troskách. V této situaci uspokojil festival zřejmý a sílící požadavek Berlína o respekt a uznání. Festival se setkal s nesmírným diváckým ohlasem, jednotlivá představení byla vyprodána, na závěr festivalu byl uspořádán velký ohňostroj. Ceny udělovala odborná porota složená výhradně z německých zástupců filmové branže. Zlatý, stříbrný a bronzový mědvěd se uděloval podle žánru, dvě ceny byly uděleny na základě hlasování publika. Publikum se stalo "hlavním porotcem" v následujících letech na nátlak FIAPF (Mezinárodní federace asociací filmových producentů), jež vyjádřila názor, že udělování oficiálních cen si nově vzniklý festival musí teprve zasloužit. Navzdory tomuto přísnému rozhodnutí znamenal první ročník nového festivalu jednoznačný úspěch a Berlinale se nesmazatelně zapsalo do filmové historie.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Begone Dull Care (Evelyn Lambart, Norman McLaren)
- Blick ins Paradies (Hans Fischerkoesen)
- Il Paradiso perduto (Luciano Emmer)
- Der Film entdeckte Kunstwerke indianischer Vorzeit (Hans Cürlis)
- Der gelbe Dom (Eugen Schuhmacher)
- Destination Moon (Irving Pichel)
- Dieu a besoin des hommes (Jean Delannoy)
- Dr. Holl - Die Geschichte einer großen Liebe (Rolf Hansen)
- Goya (Luciano Emmer)
- Het Gala-Concert
- Cesta naděje (Pietro Germi)
- Il Cristo proibito (Curzio Malaparte)
- Kleine Nachtgespenster (Eugen Schuhmacher)
- Leva på 'Hoppet' (Göran Gentele)
- Hoffmannovy povídky (Michael Powell, Emeric Pressburger)
- Profesor odchází (Anthony Asquith)
- The Mating Season (Mitchell Leisen)
- The Story of Time (Gerard Holdsworth)
- The Undefeated (Paul Dickson)