Prázdniny pana Hulota

Po Poštovském panáčkovi a Tatiho krátkých filmech zklamání. Příliš fragmentární, některé gagy sice skvělé, ale jednotlivé epizody na sebe moc nenavazují, děj to nemá prakticky žádný a film se úplně rozpadá. Divákovi pak nezbývá než rezignovaně koukat a čekat, kdy pan Hulot zase nějak originálně zakopne či upadne. K dobré komedii nebo grotesce je stále ještě potřeba souvislý děj, jinak to není film, ale jen pásmo dobrých gagů. Taky jsem nechápal, co bylo zajímavého na chování ostatních turistů, postavě krásné dívky a podezřele vyhlížejícím hostinském. Něco ale asi jo, když jim film věnuje tolik času. (12.06.2008)

Jestliže se v současnosti hovoří o syntéze atrakcí (akce) a narace (příběhu), Tati provedl syntézu gagů a narace. Protože jde předně o způsob, jakým se gagy začleňují do příběhu, než o gagy samotné. Zároveň se ale zdá, že příběh není podstatný – postavy nikdy nezačnou mluvit, nikdy se nezačne odvíjet děj, ač styl vršící kontinuálně jednotlivé záběry tomu klamně napovídá. Výsledkem je podívaná značeně vyprázdněná i naplněná (dáno optikou ctěného diváka). ____ Výběr kamery je přímo skvostný, až kacířsky pedantský a promyšlený, když uvážíme, že máme do činění s „pouhou“ groteskou. A samotný obraz? Ještě lepší. Dokonalá a velice ojedinělá kombinace osvětlení, které tvoří ostré stíny, a malého kontrastu mezi světlými a tmavými oblastmi způsobeného sluncem. Druhá rafinovanost se vztahuje k vzorné práci se zvuky a ruchy, později rozvitá v Playtimeu. _____ Tati, ztracené geniální dítě mezi němými groteskami a novodobými sitcomy, mezi Chaplinem a Mr. Beanem, nepříslušel k žádné generaci. Byl solitérem. Přesto v sobě spojil takové neslučitelné vlastnosti jako například vypočítavost s naivní nevinností či eleganci s postavou kolohnáta. Tak pravil nikoli Zarathuštra, ale já. (14.10.2008)

ocenenia : MFF Cannes 1953 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Napriek nižšiemu hodnoteniu sa nedokážem ubrániť pocitu, že ma Tati začína na 100% dostávať do svojich osídiel.... jeho réžia, jeho mnohé malé drobnosti, jeho zmysel pre kompozíciu celej scény, jeho "starosvetský", nevnucujúco kritický - snáď excentricko-konzervatívny - postoj voči modernosti, to všetko z neho robí asi môj najväčší "objav" v poslednom roku (rokoch?).... (predpokladám že) každý jeho film je do posledného detailu prepracovaným dielom (absolútne sa stotožňujem s komentárom Shadwell-a), v ktorom je vtip, gag nie len v tom "hlavnom", čo sa deje pred kamerou (Tati akoby totiž "to hlavné" zámerne obaloval do celej scény, a nie sa snažil o kontrast medzi scénou aq tým čo sa v nej deje), ale množstvo malých potešení je častokrát veľmi nepatrné, a je nutné film vidieť viac krát, aby ich človek "objavil" ... paradoxne, najviac ma rozosmievali scény, pri ktorých Hulot ani nebol, alebo bol iba jedným z členov davu, pričom vyzdvihujem celý začiatok filmu (scéna na nádraží je geniálna :D ), ktorý majstrovsky vystihuje celú modernú "turistickú mašinériu".... najprv pokľudný pohľad na opustené pláže, náhle strih do staničnej vravy, kde sa húfy rekreantov (správajúcich sa ako stádo) náhlia za svojim oddychom :) .... no napriek určite kritickému podtónu, z celého filmu vyžaruje neskutočná pohoda, uvoľnenie a mix všetkých tých pocitov, ktoré si človek predstaví pod pojmom "prázdniny" ... 80% (23.01.2010)

Je zajímavé, jak i film v podstatě beze slov, dokáže říct tolik. Jacques Tati rezignoval na to, co si lidé říkají, protože je stejně důležité to, co dělají. A právě tím dokáže vyjádřit poměrně velké množství vtipů. Není úplně dech beroucí, ale je vtipný v podstatě pořád, někdy trochu blbečkovským způsobem, ale i to k němu patří. Je jako živel, který se umírněně prožene jedním letoviskem. (01.12.2014)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Je jen málo filmů, kdy jsem se smál nahlas co pár minut v průběhu celého filmu. Velmi příjemné překvapení na to, že jsem od tohoto pro mne neznámého tvůrce (téměř:=)) černobílého filmu nic extra nečekal. Geniálně natočeno. Trailer: http://www.kinoteka.cz/online-shlednuti/prazdniny-pana-hulota/ (04.02.2009)