Frankenstein

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)

Úvodní varování diváků dnes působí přinejmenším úsměvným dojmem a přes skvělý výkon Borise Karloffa už film nikomu hrůzu nenažene. Legendární horor nejvíce trpí svou krátkou stopáží, která zjednodušila děj natolik, že některé věci nedávají moc smysl. Přes na svou dobu velkorysou výpravu na mě nepůsobí tak zajímavě jako o rok starší Dracula. (30.09.2004)

Vo svojej podstate je to úžasný film, ktorý má tú správnu atmosféru a dokáže zaujať čo je vzhľadom na rok kedy vznikol uctihodné, ale aj napriek všetkým kvalitám si musíme priznať že v dobe Transformérov a Saw je toto skôr taká nenáročná sranda. Boris karloff je tu fantastický a démonický čo dokazuje hlavne pri scéne s dievčatkom a pri finálnej bitke, ktorá patrí medzi najlepšie zo všetkých týchto starých hororov, ale bohužial aspoň teda pre mňa som čítal knihu skôr ako som vôbec videl nejak film o frankenstainovi takže som sa nedočkal očakávaného a preto som trochu sklamaný, ja viem že Dracula má tiež daleko od knihy, ale v tomto pripade som videl skôr draculoviny takže som sa zabával. a úprimne povedané radšej mám vlkolakov a upírov ale rozhodne nemôžem povedať že mi tento film nič nedal. a rozhodne sa k nemu ešte vrátim (01.05.2008)

Klasická adaptace Frankensteina zůstává svým způsobem nesmrtelná. V rozsáhlých studiových kulisách je rozehrán známý příběh vědce, toužícího stvořit nový život, a monstra, které je v podstatě obětí doktorových experimentů. Místo děsivého hororu však zůstalo dojemné drama nešťastného monstra tak, jak Schelleyová zamýšlela. Jednou z nejdojemnějších scén je setkání monstra s malou Marií. Roztomilá hra se skončí nešťastně... Velmi působivá je pak scéna s pochodněmi, které dodávají snímku příznačný nádech. Vrcholná noční scéna s větrným mlýnem se stala jakýmsi symbolem konce toho, jenž byl stvořen proti své vůli, a bývá často citována v jiných filmech. A jak nadčasově zní baronovo prohlášení - Je úžasné, jak pár lahví piva dokáže lidi spřátelit. Zítra už se budou zase jen hádat. Karloff je bezkonkurenčně nejlepší monstrum všech dob. (09.01.2018)

Druhým diskem z kolekce Universalu věnované klasickým černobílým hororům je právě Frankenstein. Prvním byl Dracula, a jestliže u Draculy si udělal jméno Bela Lugosi, u Frankensteina se to samé podařilo Borisi Karloffovi. A ostatně i režisér James Whale, který tímto tehdy natočil teprve svůj třetí film a stal se poté odborníkem na hororové filmy.   Příběh napsala spisovatelka romantické  éry Mary Shelley a snad každý zná touhu mladého vědce Frankensteina, který z částí mrtvých lidských těl stvoří nového člověka, oživí ho, ale tím nedosáhne triumfu, naopak množství otázek, zvláště pokud jde o vztah stvořitele s jeho monstra. Film se drží této linie dokonale a – nejen na svou dobu – zobrazuje i tragickou snahu o chápání lidí a jejich zákonů ze strany monstra.   Film je černobílý, má obrazový formát 1,33:1 (4:3) a zvuk v Dolby Digital 2.0 – obojí restaurované a digitálně vyčištěné. Komentář k filmu tentokrát obstarává filmový historik Rudy Behlmer, který skutečně zasvěceně mluví o okolnostech vzniku filmu, jednotlivých hercích, ale i o vystřižených scénách a zásazích ze strany cenzorů. Rudy Behlmer navíc mluví nejen dost zasvěceně, ale i vtipně, takovým tím suchým smyslem pro humor, takže je radost ho poslouchat.   Dokumentární film Jak Hollywood stvořil monstrum prozradí ještě další podrobnosti o vzniku filmu, ukáže některé vystřižené scény, a dozvíme se, jak vznikala maska Frankensteinova monstra a jaké další díly s tímto monstrem vznikly a o čem byly. Možná ani sami netušíte, kolik těch pokračování bylo.   Krátký černobílý film Boo rovněž nepostrádá vtipný komentář – jde o dobovou legrácku, která si z hororových filmů dělá legraci, a to také mistrně sestříhanými záběry z nich.   Na závěr pak se můžete podívat na přehršel fotografií a plakátů, a také na trailer. (06.06.2022)