Drákula

Film jsem viděl poprvé v 80.letech, a tak mé hodnocení je velmi dobré. Jediné negativum - pro mě - postavu Draculy jsem si příliš spojil s Ch.Lee - jeho uhrančivýma, krví podlitýma očima, ostrými špičáky a majestátní postavou ( jasně tajemnost v sobě skrýval především B.Lugosi, ale ten byl skutečným upírem, že.....dobře, nebyl, ale na sklonku života si to myslel). F.Langella se mi zdál takový obyčejný, nedémonický ( i když se snažil), že kdyby mi v noci vstoupil do pokoje, moc by mě nevyděsil...nejspíš. Prostě upír neupír. Zato L.Olivier a D.Pleasence jsou páni herci, těžko jim cokoliv vytknout! Celkově se mi líbila tajemná atmosféra filmu, Dracula přicházející v mlze, měnící se v netopýra a scény s Lucy. A film se nevyhýbá ani krvavým efektům, což přidává snímku na syrovosti. Tehdy příjemné překvapení, nyní ( i přes Coppolovu laťku) stále dobrý film. Závěrem: Coppolův film vykradl hudbu z tohoto filmu ( od J.Williamse). (17.08.2010)

Nebyly to ani Freddy ani Chucky, ani zombíci ale tenhle opus režisérského chameleona Badhama, který navždy poznamenal moje dětství. Někde v 11-12 to byl můj první horor a věci jako šplhající upír nebo volání upírské dcerušky "papá" se navždy vryly do mé paměti. Nostalgie a překvapení, že jsem ten film skutečně našel fungují silně i při hvězdičkovém hodnocení, ale i tak se jedná o výborný film. Výprava je skvostně temná, čemuž dopomáhají lokality jako polorozpadlý blázinec nebo totálně rozpadlý hrad, film má solidní spád a jedna výborná scéna střídá druhou a samotný Drákula? Ten je v tomhle filmu sice romantičtější, ale také smrtelně nebezpečný a schopný všeho. A i po těch letech z něj jde pořádný strach. Stačí když naprosto v klidu sáhne na kříž a s výsměchem ho nechá shořet na prach. U spousty scén včetně brutálního finále jsem se divil, že jsem to jako dítě rozdýchal. Pro tentokrát s mírně přivřenýma očima maximální hodnocení a čert vem přeházené postavy nebo pár logických nesmyslů. A pochopitelně horor roku 1979. (20.07.2014)

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)

Průměrné ztvárnění Draculy, které ač ho mnozí považují za velký skvost, tak na mě zas až takový dojem neudělalo. Film je místy zbytečně natahován, je zde k vidění několik nudných pasáží a samotná atmosféra se houpe, jakoby si udělala špacír po housenkové dráze. Místy je naprosto bravurní, že se divák do děje doslova zažere, ale potom začne zase dokonale uspávat. Ani samotné herecké výkony nejsou žádná extratřída. (24.10.2010)

Pro mě nejlepší zpracování Draculy, které jsem viděl. Přes jeho působivost, pochmurnost, kterou bych řadil ke starým časům éry Hammer films. Frank Langella v roli Draculy je také hodně přesvědčivý, jeho neustálé těkání očima je démonické. Pamatuju si, že když jsem film viděl poprvé někdy ještě za bolševika v České televizi, tak úvodní scéna na palubě lodi uprostřed moře mě doslova fascinovala. I po letech to má neskutečnou atmosféru, kterou podtrhuje naléhavá a dramatická hudba Johna Williamse. Také různé barvy a filtry na kameru, které se v jednotlivých záběrech střídají dodávají démonickou pochmurnost a vůbec celková výprava filmu a obsazení (Laurence Olivier jako Abraham van Helsing nebo Donald Pleasence jako otec Lucy) je na vysoké úrovni. Lezoucí Dracula po stěnách hradu, pochmurný interiér Draculova sídla, netopýři, pavouci, katakomby pod hřbitovem - všechno nádherná pastva pro oči. Copolova verze se oproti tomuto dílu může jít zahrabat. Je to ovšem pouze věc názoru a já si za tímto názorem pevně stojím. (10.09.2017)