Romance pro křídlovku

Původně jsem chtěl za nejspíš nejlepší Vávrův film udělit jen hvězdičky a komentáře se zdržet; vše dobré o něm už přebohatě napsali ostatní. Ale narazil jsem v jednom z komentářů na následující větu: „Že by mohl mít mrtvý dědeček přednost před živou přítelkyní, to prostě nechápu.“ A to mne přimělo přece cosi dodat. --- Hrubínova poéma není jen nostalgickou vzpomínkou stárnoucího muže na neopakovatelně čistou (protože nenaplněnou) lásku jeho mládí. Je to také osudové drama volby, řekl bych existenciální (i když to slovo moc rád nemám), protože o to právě jde: V průběhu několika dní, ba hodin, Vojta činí rozhodnutí určující jeho existenci pro celý další život. Na jedné straně láska, stejně opájející jako pošetilá a znamenající rozchod se vším a se všemi, mezi nimiž Vojta dosud žil, a na straně druhé povinnost, respekt k zavedeným hodnotám, láska a úcta k těm, kteří mu dali život. --- Dědečkovo nečekané úmrtí této volbě dodalo na nekompromisní naléhavosti. Ponechat jeho tělo bez náležitého zaopatření by mělo (nehledě na ohledy fyziologické) zásadní následky. Bylo by to odmítnutí všeho, co se pokládá za slušné a náležité. Odvrhnutí rodiny, společenství, uznávaného řádu věcí. Vojta tu volbu učinil, rozhodl se ostatně stejně jako většina lidí, byť málokdo za tak dramaticky zhuštěných okolností. Podle toho se jeho život dále odvíjel - ke kariéře venkovského učitele a řádného občana. Ale to vábení osudu, vzrušující otázka „co by bylo, kdybych tenkrát…“, to mu v srdci zůstalo navždy. (01.04.2011)

Hrubínovu poetiku převedl Vávra na plátno úžasně. Obrazové pojetí letní romance studenta Vojty ladí s lyrikou Hrubínovy předlohy: ledabyle se zachvívající stvoly trávy kontrastující s živelnou Tonkou. Krásně navozeny generační vztahy - Vojta - otec - dědeček. A mistrovsky je zobrazen trojúhelník Vojta - Terina - Viktor (komplikovaný i Vojtovou starostí o dědečka). Hrubínovy verše ve Vávrově pojetí, prostě jedna báseň... (14.09.2009)

Romanci pro křídlovku jsem nejprve viděla v divadelním zpracování a byla jsem zvědava, jaký bude oproti tomu film. Krásný poetický snímek o mladé, čisté, dětinské a přesto tolik osudové lásce. Jaromír Hanzlík je tu ještě mladé ucho, ale je krásný, co říkáte, děvčata?:) Nádherná ústřední melodie. Já si jen říkám, kam se takové příběhy a filmy poděly... Natočit něco tak upřímného, opravdového a silného a přitom s takovou lehkostí v dnešní době? Ale jděte... (09.12.2012)

Otakar Vávra se přizpůsobuje nové vlně, obklopuje se mladým filmovým štábem a zanechává zde nádhernou kolotočářskou romanci, která patří k jeho nejoblíbenějším. Mladost z filmu přímo vyzařuje. Energická Terina, upřímný a hodný Vojta a další výborné pod-příběhy. Dědovo reálné procitnutí v poslední hodince, nebo Tončina honba za tělesnými žádostmi. Silná rozhodnost vzít svůj osud do vlastních rukou, navzdory rodičům či nečekaně nastalému osudu. Vzpomínky na romantické mladí Františka Hrubína pod taktovkou Otakara Vávry je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (11.02.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Hrubínovy stejnojmenné literární předlohy. Vávru moc nemusím a dle mého soudu z jeho filmografie přežijí jen dva filmy, "Kladivo na čarodějnice" a "Romance pro křídlovku". A hrubínovská Romance ještě s odřenýma ušima - na rozdíl od Kladiva je to "pouze" dobrý, nikoli skvělý, nebo dokonce výborný film. Scénář napsali společně "zasloužilý umělec" Otakar Vávra a "národní umělec" František Hrubín, autor kratičké stejnojmenné poemy. Na filmu potěší hlavně kostýmy Ester Krumbachové, herecký výkon Miriam Kantorkové a černobílá kamera Andreje Barly. Ke knižní předloze se zde přistupuje tak nějak konvenčně, film je to velmi lyrický, postavy často říkají doslovné repliky z Hrubínovy básně a kamera sleduje obrazy převádějící básníkovy verše na plátno. Celé to na mě působilo jakýmsi protivně doslovným a toporným dojmem, nenadchlo mě ani herecké obsazení a obzvláště herečtí představitelé Vojty a Teriny mi vyloženě nesedli (Hanzlík je herecký buran a buranem zůstane). Možná bych zde mohl konečně přiznat, že dvakrát velké nadšení necítím ani k Hrubínovu textu, četl jsem ho opakovaně a jeho repetitivní forma, volný verš i téma mě příliš neoslovují. Celá ta "velká poetika" pouti a prvních lásek mi je až protivná a začínám se sám sebe ptát, proč má česká kinematografie dlouhodobě potřebu glorifikovat si prostředí poutí, řetízkových kolotočů, cukrové vaty a všech těch kýčovitých kravin okolo. Nemohu si pomoci, většina českých tzv. "poetických" filmů mi přijde falešných. Romance je Vávrův nejmelancholičtější a nejosobnější film, ukazující skryté rezervy (a současně hranice!) jeho talentu. Ze studijních důvodů stojí za zhlédnutí, ale v kontextu tehdejší české nové vlny je to slabý film. (24.07.2011)