Romance pro křídlovku

65% - Asi jsem čekal víc než českou variaci na Felliniho Silnici a jakési předtaktí k Menzelovu Rozmarnému létu. Čekal jsem více oné poezie, více milostného příběhu. Díky retrospektivní formě víme již od začátku jak se věci mají a proto se děj zdá poněkud vleklý a co hůř - naprosto nepřekvapující. Kromě hereckých výkonů jsem si z Romance pro Křídlovku neodnesl žádný jiný extra zážitek. Možná nejsem schopen ocenit, jak byl ten film zásadní pro dobu svého vzniku. Pro mě ale Vávrovou vlajkovou lodí zůstalo Kladivo na Čarodějnice. (30.09.2011)

Jasně, je to krásný a působivý film, poetický a tragický, to vše zde již bylo dříve a lépe řečeno. Mně ale ten film připadá depresivní, což chápu jako něco jiného než tragický. Je to film o volbě a nepletu-li se, je obecně chápáno, že si hlavní hrdina vybral špatně - mrtvému děděčkovi (kterého lze chápat jako zástupce rodu, tradice, společnosti....) dal přednost před Terinou (láskou, životem...). Mrtvému zachoval věrnost, živou zradil. Tu jistě zradil a vydal Viktorovi (a předčasné smrti), při tom ze své věrnosti žádné zadostiučinění nenačerpal - na začátku filmu ho vidíme sedět nad nedopitým pivem, vystudovaného učitele (tedy oporu společnosti), ale opuštěného a prázdného. Ale byla by opačná volba správná? Neskončilo by opojení s létem, nestal by se společný život dvou nevyzrálých lidí nutně zatížený existenční nejistotou nakonec očistcem (zvláště přišlo-li by dítě)? Neskončilo by to nenávistí, rozchodem...? Stálo by to za to? Sám nevím. Možná žádná jeho volba nemohla být dobrá. Na tuhle Skyllu a Charybdu asi není nikdo dostatečně lstivým Odysseem. (20.09.2011)

Nádherné vypodobnění všeho, co jsme kdysi zažili a co bychom chtěli zažít znovu, i když je to už všechno stejně dávno pryč. Romance pro křídlovku Františka Hrubína patří k tomu nejkrásnějšímu, co v české poezii za dlouhá léta vzniklo. Báseň tak křehká a tak upřímná; báseň, jež neomrzí ani po kolikátém přečtení. Ve spolupráci s režisérským matadorem českého filmu, Otakarem Vávrou, vznikl na prahu celospolečenských změn v druhé polovině 60. let snímek, který pro mne nikde jinde na světě nemá obdoby. Neznám nic, co by se svou vnitřní poetikou, estetickou opojností a kouzlem přiblížilo síle Hrubínovy básně a jejímu filmovému přepisu. Mladičký Jaromír Hanzlík (Vojta/samotný Hrubín) zde ztvárňuje životní úlohu, rovněž jako Zuzana Cigánová (Terina), Miriam Kantorková a další. Film je navíc úžasným důkazem toho, že Otakar Vávra, jakkoliv kriticky na něj můžeme s odstupem času nahlížet, byl Velký filmař; to zdůrazňuji zejména pro ty, kteří jak rozumu zbavení dodnes s oblibou tvrdí, že Otakar Vávra vůbec točit neuměl, že byl jen ztělesněním umělecké průměrnosti a natáčel pouze konvenční filmy poplatné době. Romance pro křídlovku se však sotva ohlíží na nějaké konvence (umělecké ani politické) a po zásluze patří mezi Vávrova nejcennější díla. Scéna Terinina odjezdu mě pokaždé dovádí ke smutku a prazvláštnímu citovému rozpoložení, které lze jen těžko vyjádřit slovy. Kdyby se mě někdo zeptal, zda existuje jeden český film, který bych si vzal s sebou na pustý ostrov, pak by to byla Romance pro křídlovku. Víc netřeba dodávat. (03.03.2022)

Asi skutečně nejlepší film, jaký kdy Otakar Vávra natočil. Řemeslně jde o dokonale zvládnuté dílo, natočené navíc nezvykle syrovým způsobem. Svými výrazovými prostředky se blíží české nové vlně, což je (zdánlivě) o to paradoxnější, že Vávra užil na FAMU prakticky všechny její protagonisty. Velmi výrazným kladem filmu je vynalézavá a netradiční kamera. Syrovosti filmu prospívá i jeho černobílost. Herecké výkony nejsou na první pohled nijak výrazné, ale rozhodně velmi přesvědčivé a uvěřitelné. Přesto filmu něco chybí. Možná je to tím, že celý příběh je v podstatě banální (samozřejmě jako tolik jiných příběhů o nezralé lásce), ale možná je to i proto, že nám zde režisér vyzradí pointu prakticky během prvních deseti minut. Ne, že by byl další děj vysloveně odhadnutelný, příběh se nečekaně zauzlí, ale přesto se místy poněkud vleče... A to píšu jako milovník pomalých filmů... Zajímavé komentáře: Pohrobek , sinp, wosho (06.11.2008)

Romance je básnický útvar na rozhraní lyriky a epiky. Romance pro křídlovku , od Otakara Vávry a Františka Hrubína , je jako letní čas. Čas slunce , tepla , rozkvetlých luk , bzukotu včel , letu vážky , dusna , lijáků , bouřek , konce prázdnin...... Nádherný snímek o posledních dnech starého pána , který jde "domů" a "nešťastné" lásky , která kolem něj rozkvetla. Je vidět ,že snímek natáčel svěží a mladý štáb vedený taktovkou zkušeného mistra. Pro mne asi to nejlepší , co jsem od pana Vávry viděla. (31.08.2008)