Romance pro křídlovku

Jasně, je to krásný a působivý film, poetický a tragický, to vše zde již bylo dříve a lépe řečeno. Mně ale ten film připadá depresivní, což chápu jako něco jiného než tragický. Je to film o volbě a nepletu-li se, je obecně chápáno, že si hlavní hrdina vybral špatně - mrtvému děděčkovi (kterého lze chápat jako zástupce rodu, tradice, společnosti....) dal přednost před Terinou (láskou, životem...). Mrtvému zachoval věrnost, živou zradil. Tu jistě zradil a vydal Viktorovi (a předčasné smrti), při tom ze své věrnosti žádné zadostiučinění nenačerpal - na začátku filmu ho vidíme sedět nad nedopitým pivem, vystudovaného učitele (tedy oporu společnosti), ale opuštěného a prázdného. Ale byla by opačná volba správná? Neskončilo by opojení s létem, nestal by se společný život dvou nevyzrálých lidí nutně zatížený existenční nejistotou nakonec očistcem (zvláště přišlo-li by dítě)? Neskončilo by to nenávistí, rozchodem...? Stálo by to za to? Sám nevím. Možná žádná jeho volba nemohla být dobrá. Na tuhle Skyllu a Charybdu asi není nikdo dostatečně lstivým Odysseem. (20.09.2011)

65% - Asi jsem čekal víc než českou variaci na Felliniho Silnici a jakési předtaktí k Menzelovu Rozmarnému létu. Čekal jsem více oné poezie, více milostného příběhu. Díky retrospektivní formě víme již od začátku jak se věci mají a proto se děj zdá poněkud vleklý a co hůř - naprosto nepřekvapující. Kromě hereckých výkonů jsem si z Romance pro Křídlovku neodnesl žádný jiný extra zážitek. Možná nejsem schopen ocenit, jak byl ten film zásadní pro dobu svého vzniku. Pro mě ale Vávrovou vlajkovou lodí zůstalo Kladivo na Čarodějnice. (30.09.2011)

Původně jsem chtěl za nejspíš nejlepší Vávrův film udělit jen hvězdičky a komentáře se zdržet; vše dobré o něm už přebohatě napsali ostatní. Ale narazil jsem v jednom z komentářů na následující větu: „Že by mohl mít mrtvý dědeček přednost před živou přítelkyní, to prostě nechápu.“ A to mne přimělo přece cosi dodat. --- Hrubínova poéma není jen nostalgickou vzpomínkou stárnoucího muže na neopakovatelně čistou (protože nenaplněnou) lásku jeho mládí. Je to také osudové drama volby, řekl bych existenciální (i když to slovo moc rád nemám), protože o to právě jde: V průběhu několika dní, ba hodin, Vojta činí rozhodnutí určující jeho existenci pro celý další život. Na jedné straně láska, stejně opájející jako pošetilá a znamenající rozchod se vším a se všemi, mezi nimiž Vojta dosud žil, a na straně druhé povinnost, respekt k zavedeným hodnotám, láska a úcta k těm, kteří mu dali život. --- Dědečkovo nečekané úmrtí této volbě dodalo na nekompromisní naléhavosti. Ponechat jeho tělo bez náležitého zaopatření by mělo (nehledě na ohledy fyziologické) zásadní následky. Bylo by to odmítnutí všeho, co se pokládá za slušné a náležité. Odvrhnutí rodiny, společenství, uznávaného řádu věcí. Vojta tu volbu učinil, rozhodl se ostatně stejně jako většina lidí, byť málokdo za tak dramaticky zhuštěných okolností. Podle toho se jeho život dále odvíjel - ke kariéře venkovského učitele a řádného občana. Ale to vábení osudu, vzrušující otázka „co by bylo, kdybych tenkrát…“, to mu v srdci zůstalo navždy. (01.04.2011)

Musím priznať, že som čakal viac. Podľa obsahu som sa tešil na viac atmosféry a romantiky. Podľa popisu žánrov, zase na viac poetiky. Plánoval som byť svedkom toho, aké je to žiť kočovným životom. Musieť dokázať pravidelne za sebou niečo zanechať. Nechávať si popliesť hlavu a spomienky v nej rôznymi miestami a ich obyvateľmi, ktoré sa strácajú z obzoru ako výhľad z okna idúceho vlaku. Byť tým mladíkom, ktorému zlomila srdce jedna holka žijúca z donútenia týmto spôsobom. Čiastočne to tak aj bolo, ale film by zniesol ešte aspoň 20 minút navyše. A hlavne citlivejší prístup, aby to človeka nenechalo chladným. Veď už len Nohavicova pesnička Potulní kejklíři na mňa vždy zapôsobí silnejšie. (27.01.2014)

Tenhle film mě zaujal už jako dítě. Jsem rád, že podobný příběh jsem zažil i reálně, a to ve své blízkosti. Film mě zaujal už jako dítě, jak jsem uvedl, a průžněě se na něj koukám po celý svůj dosavadní život. Určitě mi stále něco dává, inspiruje mě, připomíná mi osudy lidí, kteří nepochybně zažívali ledacos podobného, jako hrdinové knihy, i filmu. (29.08.2010)