Zelená vlna

Je to taková sonda do života běžného českého člověka. Jsou to skutečné příběhy za života, jaké se přihodily určitě i mnohým z nás. Scéna, kdy Karel Augusta dorazí domu z práce a chlubí se manželce jak mu dneska vyšly všechny spoje MHD, takže je z práce doma v rekordním čase, aby mu pak jeho manželka, Zdeňka Hadrbolcová jen tak mimochodem sdělila, že dneska jel do práce autem, aby byl co nejdřív doma a mohli vyrazit na chalupu, je přímo ze života. Příběhy vzájemně nesouvisí, jednotlivý aktéři se neznají, některé jsou dojemné, některé smutné, některé komické, ale spojuje je jedno, a to krásně vykreslené běžné páteční odpoledne na osudech obyčejných lidí.Tak nějak to v životě chodí. (07.03.2012)

Kdyby byla Zelená vlna alespoň z poloviny tak dokonalá, jako je blond vlna ve Vaculíkových vlasech, byl by to pěkný snímek (mimochodem jsem rád, že se teď právě potvrdilo staré známé pravidlo, že mezi chytrostí filmu a komentáře je přímá úměra). Příhody se mi zdály celkem zajímavé a vtipné, s výjimkou těch nepříjemně kýčovitých s Lukavským a Adamírou, ani ta roztříštěnost a nenavázanost by mi nevadila, ale co mě totálně otrávilo, bylo zatuhnutí obrazu na konci každé epizody provázené zvukem kuchyňského gongu či co to mělo být. Připadalo mi, že tím režisér naznačuje, že se právě udála pointa, podobně jako to dělají umělé smíchy v moderních seriálech, takže jsem se na just nesmál, protože se přeci nenechám ovládat. (07.11.2012)

Zelená vlna je zřejmě nějakou úlitbou Vorlíčka režimu za něco o čem nevíme. Jinak totiž netuším na co jsem to vlastně koukal. Sice film nevyznívá úplně ,,normalizačně'' ale přeci jen tam jisté narážky na lecos společenského jsou. Jestli film ale něčím rozhodně není, pak komedií. Ona tu asi snaha byla, ale vše se ztrácí ve změti jednotlivých epizodek, které vyznívají spíše trapně. Epizodek je ve filmu přehršel. Některé se přerušené jinými příběhy táhnou celým filmem, jiné se ve formě kratinkých historek ve filmu jen mihnou. Ano, je to o pátečním socialistickém pachtění a ta Praha je tam jen jako symbol největšího mraveniště v němž se to hemží lidičkami co kus to originál. Co kus to jiný osud, jiný příběh. Ale takovéhle pátky zažívalo v osmdesátkách každé větší město. Film má jednu velkou devizu a tou je nasazení opravdu velikého počtu herců, včetně herců největších jako byl Lukavský, Adamíra, Macháček... Milovníci krásných žen si ve filmu také přijdou na své, hlavně u příhody s Dádou. Je pravdou, že Návštěvníci a expedice Adam 84 přistála na zemi až dva roky po vzniku tohohle filmu, Dáda tu však zřejmě s předstihem sbírala na koupálku vzorky... :-). A tak asi největší hodnota filmu je v připomínce jak tenkrát vypadaly pátky, kdy se hákovalo jen co šéf vypadl, kdy se rodiny ve stodvácách, spartacích, warťasech a tráboších vybavené proviantem hnaly na ty své chaty - dřív než bude zácpa, kdy Branické nádraží znělo tóny kytar a díky lidem v maskáčích a sombrérech s telaty a usárnami vypadalo tak trochu jak z časů zlaté horečky, kdy nad Prahou kroužil vrtulník VB a ti co měli v autu rádio mohli poslouchat Zelenou vlnu (pokud ovšem nepřepli na Rakušíky ,,kde se víc hraje a míň kecá! '' Dvě sklenice zavařených třešní. * * (20.07.2017)

Hitmaker Vorlíček tentokrát neměl k dispozici žádného scénáristického frajera a bolí to i přes hvězdné obsazení. Film je naprosto strašná slepenice anekdot nebo úsměvných point, které vás dnes spolehlivě rozesmějí svou nedostatečnou vtipností. Troškův Kameňák je proti tomuhle kanonáda vtipů. Už tak od poloviny filmu jsme vybuchovali smíchy už jen hádáním, po které větě zazní opakující se tón naznačující konec vtipu nebo pointu historky, takže svým způsobem Zelená vlna pobavila. Další pozitivum filmu je hodně záběrů různých zákoutí Prahy, takže milovníci města můžou tipovat, kde se točilo nebo pocítit nostalgii (vnitřek staré haly Hlavního nádraží nebo letecký záběr na prázdnou parcelu, kde bude později stát Tančící dům). Oslňující je krátká příhoda s Dádou Patrasovou u bazénu v Podolí. To ale nemusí pro pobavení stačit, že? (27.12.2018)

Zelená vlna pravděpodobně zalila režiséra, v důsledku čehož s nepozemským řevem vyvrhl na diváka napůl vytrávené cáry čehosi. Co tím chtěl básník říct? To je samozřejmě řečnická otázka, je mi to jasný - je to koláž nebo koláč. A tvůrce neumí vystřihovat nebo péct. Já se jen tak lehce pozastavuji nad tou formou průstřihů několika nezáživných či fantaskních příběhů nějakých pražáků s nevtipnými ?pointami (které ovšem mají být oním nosníkem celé konstrukce chatrče). Příběhy filmu jsou dokonce ještě pitomější, než ty strašný rozprávky, který (navzdory slibům ČT) pořád dávají. Jednu hvězdičku za hezkou přehlídku ňader různých velikostí (ňam, mláďátka), ale i tak jsem rozmařile rozdávačnej, protože tahle patlanina je sprostá slátanina křížená se splácaninou. Navíc halabala bez ladu a skladu. Saprlot! (07.02.2015)