Zelená vlna

Zelená vlna je pozoruhodná tím, že se skládá z řady rozmanitých, navzájem nesouvisejích kratších příběhů a scének, jež mají jeden společný znak, a sice páteční odpolední chaos v Praze. Komicky laděné příběhy jsou různého druhu, některé jsou dominantnější a prolínají se celým filmem a jiné naopak trvají minutu a ihned mizí v zapomění. V tomto snímku z pochopitelných důvodů neexistuje hlavní postava, přesto někteří umělci dostali o poznání více prostoru, např. R. Lukavský pátrající po osamělém sebevrahovi. Jednotlivé příběhy jsou však různé kvality, následují rychle za sebou a řadu z nich bych se nebál ohodnotit jako hrubě nepovedené. Jako nejvíce oku lahodící bych označil scénku s rozpustilými stopařkami. Zelená vlna se jen hemží známými hereckými jmény, o nějaké výrazném hereckém výkonu však v tomto případě nelze hovořit. Z mého pohledu snímku nejvíce neprospívá skutečnost, že jednotlivé scénky jsou velmi rozdílné úrovně a celek působí značně nesourodě a z toho důvodu bych souhlasil z názorem, že se jedná o nejhorší Vorlíčkův film. (08.05.2013)

Toto je presne film, ktorý buď nenávidíte alebo si ho obľúbite, čomu odpovedá aj hodnotenie na csfd. Ja patrím do tej druhej skupiny. Vorlíčkova réžia je veľmi dobrá, aj keď u tohto režiséra sme zvyknutí na iné žánre, k tomu hudba Karla Svobodu, ktorá tu veľmi pasuje. Nakoniec zaujímavé krátke príbehy pražákov 80-tych rokov a je vymaľované. (30.03.2022)

Zelená vlna je zřejmě nějakou úlitbou Vorlíčka režimu za něco o čem nevíme. Jinak totiž netuším na co jsem to vlastně koukal. Sice film nevyznívá úplně ,,normalizačně'' ale přeci jen tam jisté narážky na lecos společenského jsou. Jestli film ale něčím rozhodně není, pak komedií. Ona tu asi snaha byla, ale vše se ztrácí ve změti jednotlivých epizodek, které vyznívají spíše trapně. Epizodek je ve filmu přehršel. Některé se přerušené jinými příběhy táhnou celým filmem, jiné se ve formě kratinkých historek ve filmu jen mihnou. Ano, je to o pátečním socialistickém pachtění a ta Praha je tam jen jako symbol největšího mraveniště v němž se to hemží lidičkami co kus to originál. Co kus to jiný osud, jiný příběh. Ale takovéhle pátky zažívalo v osmdesátkách každé větší město. Film má jednu velkou devizu a tou je nasazení opravdu velikého počtu herců, včetně herců největších jako byl Lukavský, Adamíra, Macháček... Milovníci krásných žen si ve filmu také přijdou na své, hlavně u příhody s Dádou. Je pravdou, že Návštěvníci a expedice Adam 84 přistála na zemi až dva roky po vzniku tohohle filmu, Dáda tu však zřejmě s předstihem sbírala na koupálku vzorky... :-). A tak asi největší hodnota filmu je v připomínce jak tenkrát vypadaly pátky, kdy se hákovalo jen co šéf vypadl, kdy se rodiny ve stodvácách, spartacích, warťasech a tráboších vybavené proviantem hnaly na ty své chaty - dřív než bude zácpa, kdy Branické nádraží znělo tóny kytar a díky lidem v maskáčích a sombrérech s telaty a usárnami vypadalo tak trochu jak z časů zlaté horečky, kdy nad Prahou kroužil vrtulník VB a ti co měli v autu rádio mohli poslouchat Zelenou vlnu (pokud ovšem nepřepli na Rakušíky ,,kde se víc hraje a míň kecá! '' Dvě sklenice zavařených třešní. * * (20.07.2017)

(2x) ,,Na dobré věci v životě nikdy není pozdě." Přemýšlím, jakým žánrovým pojmenováním bych tenhle film označil: povídkový by nebylo úplně přesné, experimentální je vzhledem k obyčejným tématům i obsahu asi příliš silný výraz... Vorlíček vlastně natočil reprezentativní snímek neexistujícího žánru epizodický. Takový socialistický filmový (neo)realizmus v podobě mozaiky smutných i veselých příhod všedního dne. V tomhle směru funguje velice dobře i přes drobné nedostatky a výhrady. Osobně mě občas rušili ty násilně stylizované přechody zdůrazněny hudbou i vizuálními efekty a pár příběhů či spíše epizodek občas postrádá nějakou tu záživnější pointu či význam. Jinak to má v sobě snad všechno dobrého, co divák od zapomenutého a průměrně hodnoceného čs. filmu může očekávat - výraznou dokumentární hodnotu (tu už silně podtrhuje prolog laděný jako TV reportáž s pilotem vrtulníku VB), alespoň zčásti poutavý příběh (zde jednoznačně ten s doktorem z Linky důvěry), humorné momenty (některé dokonce s velkým potenciálem kultovních scén, kdyby si je Vorlíček nechal na film jiného typu, např. dvě holky na silnici stopující auta nahoře bez!! :o)) a pak nějaký ten tah v hereckém obsazení. Charismatický Radovan Lukavský si v roli doktora Pelca důvěry opět získal moje sympatie. Příběh o člověku věnujícího celý svůj volný den pátráním po neznámém člověku, který telefonem oznámil předem svou sebevraždu, mě z celého filmu zaujal a zasáhl nejvíc. I když na druhé straně mě současně zamrzelo, že tak silnému námětu (navíc kromě onoho pátraní a pokusu o záchranu se zajímavou vedlejší pointou o postupném vytváření přátelského vztahu mezi doktorem a taxikářem-pomocníkem) nebyl věnován samostatný film. (75%) (13.05.2018)

Těžce nevyvážený film. Osobnost režiséra, nevšední povídkové pojetí i několik zajímavých střihů slibují docela slušný zážitek, ten se ovšem nekoná. Nakonec i statistiky jsou neúprosné a čtvrt mega diváků v kinech v té době byl v dobové (a docela slušné domácí) konkurenci propadák. Václav Vorlíček nám tu představuje Prahu počátku 80. let jako město plné zlodějíčků, podvodníků a kurev. A ti, co jsou řádnými občany, se chovají jako dementi (Karel Augusta, Laďka Kozderková). Ostatně i epizoda se sebevrahem, kdy psycholog z Linky důvěry pouští záznam rozhovoru z kazeťáku spolucestujícím v autobusu hromadné dopravy, působí kontraproduktivně. Nemluvě o tom, že celá tahle epizoda s Radovanem Lukavským celkově žánrově nezapadá a klidně by to stačilo na samostatnou psycho krimi. Některé další epizody jsou směšně nudné, jiné slušně rozběhnuté končí v polovině (třeba ta s Lukášem Vaculíkem v blond nakadeřené paruce). A jestliže se celý film snaží ukázat, že v pátek odpo všichni ujíždějí z Prahy pryč, pak působí nevěrohodně i úsměvně dojemná dvojka Hlavatý-Rosůlková, jíž se podaří obzvonit celej panelák, aby přilákali zpět domů papoucha. Přiznávám, v epizodě s Pavlem Zedníčkem jsem se trochu ztratil. Přesto, bůhvíproč, dávám 3*. (28.10.2012)