Zelená vlna

Těšil jsem se na plejádu dobrých českých herců, ale tohle byl výblitek století. Václav Vorlíček je režisér, který v minulosti uměl režírovat, ale jeho povídkovému filmu sluší nejlépe přídomek mimořádně nepovedený. Absolutně zde nic nefunguje, nic nemá řád a odvyprávět děj souvisle dá velkou práci, protože děj se zde prakticky nevyskytuje. Situační komika je křečovitá až hrůza, povídky se celou dobu jako by chystají na zakončující pointu, ale ani jednou k ní nedojde. Povídky jsou vesměs o ničem a dorazila to povídka o páru seniorů, kterému ulítne papoušek, a pak ho zdlouhavě hledají po sídlišti. Žádný z herců nezůstane v paměti, až na Vaculíka v nemožném blond příčesu. Pozitivně hodnotím jen bohaté herecké obsazení, které čítá samá slavná jména, ale tenhle nemožný film je dokonale rozžvýkal a vyplivl někde po Praze. Posbírat je po celé Praze se filmu za žádnou cenu nepodařilo. Film naprosto zapadl a na komedii je zde minimum vtipu. 20% (07.07.2013)

Je to taková sonda do života běžného českého člověka. Jsou to skutečné příběhy za života, jaké se přihodily určitě i mnohým z nás. Scéna, kdy Karel Augusta dorazí domu z práce a chlubí se manželce jak mu dneska vyšly všechny spoje MHD, takže je z práce doma v rekordním čase, aby mu pak jeho manželka, Zdeňka Hadrbolcová jen tak mimochodem sdělila, že dneska jel do práce autem, aby byl co nejdřív doma a mohli vyrazit na chalupu, je přímo ze života. Příběhy vzájemně nesouvisí, jednotlivý aktéři se neznají, některé jsou dojemné, některé smutné, některé komické, ale spojuje je jedno, a to krásně vykreslené běžné páteční odpoledne na osudech obyčejných lidí.Tak nějak to v životě chodí. (07.03.2012)

Asi nejslabší film Václava Vorlíčka vůbec, v kterém si i na začátku sám zahrál nespokojeného řidiče v zácpě a chodce, který vrazí do Oty Šimánka na chodníku Václavského náměstí. Film nenabízí klasickou dějovou linku, ale formou "humorných" skečů se snaží divákovi přiblížit starosti "pražáka" v pátek odpoledne. Některé nápady nejsou zas tak špatné, třeba Pavel Zedníček v roli zloděje se pracně vyšplhá šachtou do bytu, který chce vybílit a když se tam dostane zjistí, že je byt prázdný. Jako celek je ale film velmi, velmi slabý. Hudba : Karek Svoboda, Výtvarník kostýmů : Theodor Pištěk, Kostýmy : Theodor Pištěk, Ludmila Ondráčková. (05.01.2011)

Jeden plátek za druhým, z kytice matky měst, vytržený. Tu ze silnice, tu z ulice, parku, plovárny. Od pracovních, přes tvůrčí, po piknik. Bytí pohnutek. Od člověka k člověku. V centru lid stěhovavý vine se. Črta ze čtvrtí, dne po čtvrtku, který než dostane červenou, za pár hodin odbočí ven, na lázeň. Zahladí příkopy. Osvěží tu vltavskou zem. (29.02.2024)

Tohle je méně známý československý film, který v programech TV stanic najdete jen svátečně. A já opravdu nechápu, proč tomu tak je. Téměř po celou dobu filmu jsem se docela bavil a byl jsem zaujat originálním nápadem zpracovat mozaikovitý film na téma, jak se národ chatařů chová v pátek odpoledne v hlavním městě. Ale musím zdůraznit tu pasáž, že jsem se bavil téměř celou dobu. Ke konci totiž film začínal ztrácet na zajímavosti a atraktivitě. To, co bylo téměř celou dobu originálním a zajímavým nápadem se už ke konci přejedlo a film tak začínal být nudným a mé nadšení začínalo uvadat. Mohlo to být asi tím, že těch příběhů tu bylo opravdu mnoho, příběhy některých postav trvaly jen několik málo vteřin (Jiří Růžička na přechodu pro chodce), jiné postavy dostaly prostoru mnohem více (Radovan Lukavský). Ale celé dohromady to bylo velice zajímavé, to bezesporu. Známých herců zde najdete opravdu mnoho, najdete zde příběhy vtipnější a atraktivnější, ovšem i příběhy méně podařené. Njdete zde příběhy ze zacpanýc silnic, přecpané MHD, z parku, z bytů, ale i příběhy z koupaliště či ze svatby. Každopádně já jsem se ale bavil a film považuji za velice originální. A nebýt toho, že jsem se už ke konci nudil, tak to mohlo být maximální hodnocení, takhle jsou z toho jen nadprůměrné čtyři hvězdičky. (02.05.2009)