Stíny horkého léta

Další výborný Vláčil s perfektně dusnou atmosférou, které se podobá - ale nevyrovná - o pár let starší Adelheid, výbornými herci (Juraje Kukuru jsem nikdy neměl moc rád, ale na to jsem si teď vůbec nevzpomněl, no a Gustáv Valach byl ještě lepší), Liškovou neselhávající hudbou... Skvělý snímek, ovšem ve srovnání se zmíněnou Adelheid o něco slabší a předvídatelnější, což je trochu škoda. (14.10.2013)

Divný film. Všechno v něm působí tak, jak nejsem v českém filmu zvyklý, respektive film s podobným atmosférickým vyzněním se snad v české kinematografii ani nevyskytuje. Nemluvné záporné postavy banderovců, neobvyklá psychologie postav, depresivně vyobrazené prostředí, již zmíněná ultra dusná atmosféra a ani trochu pozitivně působící léto. Film bych si určitě nedal opakovaně, protože se docela táhl jako asfalt na silnici za horkého dne. Vláčil stvořil režii, která v českém filmu nemá obdoby a srovnání. Přesto film není až tak dobrý z diváckého hlediska. Od diváka žádá až příliš obtížně přijatelné vysoké nároky. Mě si z diváckého hlediska nezískal. 60% (01.05.2012)

Dlouho jsem hledal psychothriller z rodiny "Strašáků" (tedy boj jedince o své území proti přesile), který by se jim svou atmosférou a vzrůstajícím napětím vyrovnal. Až nyní. A překvapení je o to větší, že jej na svědomí nemá Alfred Hitchcock, William Friedkin, Jacques Deray či Juraj Herz, ale František Vláčil. Z poetiky a básnického nadhledu předchozích děl zbylo jen pramálo. Místo toho se dostavila dusná atmosféra poválečných Beskyd, kde horko cítíte až na jazyku. Juraj Kukura ve své životní roli zahrál naprosto věrohodně muže, který se celý život konfliktům a násilí vyhýbá a nyní bere pod tíhou okolností odvahu a záchranu svých bližních do vlastních rukou. Pětice banderovců jsou opravdu odporné držky, obzvláště za albína Bartošku a Augustina Kubáně by se ani v Hollywoodu nemuseli stydět. Co by to bylo za Vláčilovku, bez hudby Zdeňka Lišky - opět bez chyby. Pan Vláčil nás dokáže napnout (rvačka Ondřeje s Bartoškou), dojmout (zaučování synka a loučení s ním) a připravit nám pár luxusních lekaček (úder pistolí, demižon, krev v potoce), aniž by nějak zvlášť tlačil na pilu. Závěr rovněž patří mezi ty nezapomenutelné. Poslední velký film Františka Vláčila. 100%. (06.01.2009)

S díly pana Vláčila jsem zatím nenašla společnou řeč. Přepadení venkovské rodiny proběhne tak rychle, že se ani nenadějete a už s ní bydlí dalších pět "hostů". Dlouhou dobu jsem byla k odevzdanému chování dospělých stejně nedůvěřivá jako jejich syn, postupem času jsem ale pochopila, proč se otec Baran tak dlouho vzpíral. Mluví se zde spíše obrazem (záporné postavy nepromluví vůbec!), což je pro Vláčila typické, ale pro mě bohužel hůře stravitelné. V synopsi zmiňované "rozhodující střetnutí" proběhne ve tmě, takže z něj bohužel není moc vidět, Liškova výrazná hudba v některých momentech působila rušivě. Znovu už vidět nemusím. (16.03.2019)

Nedomyšlenosti ala ztracený doktor, kterého zavolal k vymyšlené situaci hlavní hrdina, avšak nikdo po něm nechtěl vysvětlení. Absence stupňujícího napětí a celková unylost příběhu zejména ze strany padouchů. Také hudba notoricky iritovala. Byl jsem připraven k další chvále pana Vláčila, zvláště dostalo li se k němu tak potencionálně silné téma, ale stěží průměrné hodnocení. 50% (07.06.2010)