Vůně ženy

Stretnutie zatrpknutého cynika a mladíka, ktorý sa narodil „v dobe okrúhlych stolov“. Kým Slade vraví „svedomie je mŕtve“, zatiaľ sa Charlieho mladícky entuziazmus do neho vpíja, aby všetko vyvrcholilo v dobrom, aj keď trochu pátosom zaváňajúcom, závere. Al Pacinov slepec bol bravúrny a cynik je asi „od prírody“. Myslím, že na svete je mnoho podobných modelov a realita sa často zráža s ilúziou. Vznikajúce iskrenie patrí medzi korenie života a hlášky ako “IQ tykve“ dodávajú príbehu šťavu. Ja som bola spokojná. (24.08.2005)

Váhala jsem mezi čtyřmi*, ale přesvědčil mě Pacino. Tohle je jen a pouze jeho film, všechno ostatní mu jen dělá křoví a každá vteřina jeho herectví je blaho největší. A má to jednu z nejkrásnějších scén tanga ve filmu vůbec. Příběh sice trochu ohraný, dost předvídatelný, ale co na tom, když tam Pacino tak řádí! Oskar naprosto zaslouženě doputoval do jeho rukou. (12.08.2010)

Chris O´Donnell měl úžasnou roli - tvářit se jako klient ústavu duševního zdraví a vyniknout v neschopnosti sestavit jednoduchou větu, o souvětí nemluvě. Nudný studentík neměl vůbec šanci táhnout film a spíše se zdálo, že velký Al musel hrát za dva a násilně si nudného studentíka oblíbit, aby v divákovi vyvstal pocit sounáležitosti s nekompatibilními charaktery. Jediný důvod ke zhlédnutí byl tedy nevidoucí Al. Jinak je to celkově vděčná filmařina - natočená tak, abychom mohli slintat nad Vůní filmu tak, jako Al nad Vůní ženy. Závěr je tolik patetický, že máte chuť to vypnout, ale jen díky Alovi se to dalo tak nějak vydržet. Ten výbuch potlesku jsem nepobral. Vděčná filmařina se mimoděk pozná tak, že víte, co se bude odehrávat v dalších scénách. A nutno dodat, že Vůně ženy je hodně vděčná filmařina - je to pozitivum, nebo negativum? Záleží na úhlu pohledu. Al Pacinova postava plná něžnosti a zloby byla to jediné, co má na tomhle filmu cenu sledovat, její hloubka a motivace jsou podány vynikající a přesnou hereckou etudou. Zbytek je sentimentální srajda a přiznám se, že jsem se dlouho tak nezlobil nad promarněným potenciálem. (19.07.2019)

Bohužel opět až moc přímočarý příběh, kterému jednoduše nemohu věřit. V podstatě jde o střet dvou různých povah, spíše snad životních postojů i systémů. Ten Charlieho je obyčejný, známý a vůbec nijak zvlášť zajímavý. Zato svět plukovníka Franka Sladea nás musí od začátku ohromit svou rozlehlostí, obsahem i hloubkem, neboť tento slepý veterán je vskutku kultivovanou, šarmantní a značně tajemnou osobou, která se však těžko vzdá toho, čemu ráda navykla. Brzy nás napadne, o co tady asi tak půjde a jakpak to všechno hezky dopadne. Obě tyto osobnosti se navzájem doplní, pomohou si vyřešit své problémy (V případě školních problémů Charlieho je to obsahově hodně ubohé. Neříkám, že Al Pacinův výstup v aule školy nebyl efektní, avšak to, co následovalo, reakce přítomných a celé vyústění sráží film alespoň o dvě kategorie dolů.) a rozejdou se obohaceny a vyrovnány. Proč? Proč z tak zajímavého tématu udělat až takhle sentimentální kousek? Proč musí být absolutně skvělý herecký výkon Al Pacina zasazen do tak nevěrohodného prostředí? Teď jsem opravdu zvědav na originál! - Po zhlédnutí absolutně odzbrojující italské verze mám chuť ještě jednu hvězdičku odebrat. (26.12.2004)

Emoční rozmrdávačka v největší kvalitě. Závěrečnou řeč Al Pacina bych vytesal do kamene a ten bych pak ukazoval všem moralistům, pokrytcům a maloměšťákům. Al Pacino zde předvedl doslova zlatoolympijský herecký výkon. Při scéně kdy nasává Al Pacino vůni žen se mě vybavilo, jak některé dámy za komunistů používaly tehdá módní sovětský parfém a když se postříkaly touhle chemickou zbraní a prošli se pak po Václaváku, tak naše nejslavnější náměstí bylo na týden toxicky zamořeno. Tam kdyby tenkrát chudák Al nasál, tak by svět přišel o jednoho z nejlepších herců téhle planety. (21.01.2008)