Uvnitř tančím

Rory je živel, který rozčeří stojaté vody nejen ústavu, ale především vtrhne do odevzdaného přežívání Michaela. Jeden ač je celkově ochrnutý (až na dva prsty pravé ruky) se nechce vzdát normálního života a ten druhý ( po mozkové mrtvici) ani netuší, že je i svět mimo ústav. Příběh dvou rozdílných kluků, kteří by se bez svých handicapů pravděpodobně nikdy nepotkali a kdyby potkali… nerozuměli by si. Ale teď si vymohli šanci společně se pokusit o určitou soběstačnost. „ Inside I´m Dancing“ není film o smutném údělu postižených, je to o touze žít se všemi úskalími co to obnáší. A je jich mnohem víc než si my - co pro nás není problém ustrojit se, vyčistit si zuby a třeba jen promluvit tak aby nám někdo rozuměl ( nemyslím tím - chápal nás) dokážeme představit. P.S. Za smutné ovšem považuji to, že film z roku 2004 vidělo (hodnotilo) k dnešnímu dni 01.10.06 ( včetně mě) 13 lidí !!! (01.10.2006)

Snímek s tak silným humánním posláním, že přebíjí všechny ostatní faktory hodnocení. Naprosto odzbrojující filmový produkt. O téhle sortě filmů se vlastně ani nedá nic konkrétního psát, jen s povděkem kvitovat, že jsou točeny... Uvnitř tančím a ta ohromující síla lidského v nás...i já jsem uvnitř tančil při jeho sledování... Podobné filmy: Skafandr a motýl, Moje levá noha, Hlas moře (24.07.2009)

Z přehršle pozitivního se taky dá spadnout do dlouhotrvající deprese. Uvnitř tančím je pozitivní ALE vyprošťovák. Lidi v něm mají zjevně osudovou smůlu, ale umí "tančit uvnitř". Je to pocit, který je s kolečky a zaťatými úředníky často problém si udržet. Oba hlavní protagonisté se dojemně doplňují, chrlí zabijácké hlášky na svůj stav a vy tak nemusíte mít výčitky, že můžete chodit ... Můžete jen žasnout, smát se a vztekat, že nemáte na to si život "roztančit" tak jako oni. (30.04.2008)

Dost pohodový film z prostředí těžce handicapovaných lidí. Rory O' Shea se rázem vyhoupl mezi nejcharismatičtější postavy filmové historie. Zpočátku mi film lehounce připomínal prostředím ústavu Přelet nad Kukaččím hnízdem. Také zde máme nového příchozího, který zde co nevidět nastolí nové pořádky. Ve filmu se mísí smutek s rozverností. Kdo by si pomyslel že pro pacienta trpícím Duchennovou svalovou degenerací život nekončí. (12.04.2010)

Scénář: Jeffrey Caine .. Jako příběh o přátelství dvou vozíčkářů milé, hřejivé a působivé, ale jako reálný pohled na společné soužití mladých invalidů nedostatečné. Chtěl bych vidět více z toho, jak funguje soužití absolutně nehybného (Duchennova svalová degenerace) a částečně postiženého (mozková obrna), kterým dělá pečovatelku fešná holka (k nakousnutí roztomilá Romola Garai) bez znalostí, jen proto, že je to fešná holka, do které se jeden z dvojice zamiluje. Asi by to nebyla taková sranda, jenže ani pro diváky. Proto je tu skvělý James McAvoy, který svým nevybíravým jazykem a touhou po svobodném životě pumpuje pozitivní energii do všech stran. 75%. (21.04.2008)