Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život... Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole… Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným „záznamem“ jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (65)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Niektoré filmy novej vlny sú bezpochyby kvalitné, avšak občas sa tvorcovia nechali až príliš uniesť a chceli kontrastovať natoľko s mainstreamom a vzdorovať systému, že sa odchýlili aj od artovej zrozumiteľnosti a od tej diváckej absolútne. Zabitá nedeľa ponúka nezaujímavého (anti)hrdinu, metafory, ktoré boli možno účinné v dobe vzniku, mne však neustále opakované zábery na krysy začali svojou doslovnosťou liezť na nervy. Nechcem tvrdiť, že je Zabitá nedeľa zlý film, ale asi ťažko nájdeme človeka, ktorému sa všetky filmy českej novej vlny páčia. Medzi moje menej obľúbené filmy tejto nesporne záslužnej odnože českej kinematografie bude patriť práve Zabitá nedeľa. ()

pm 

všechny recenze uživatele

To, že spousta filmů zmizela na dvě desetiletí do trezoru, je samozřejmě obludné, ale některé kousky bych asi dalších dvacet let nijak nepostrádala: jakkoliv dílo velmi dobře chápu, a uměla bych ocenit kameru i atmosféru odcizení a prázdnoty, do Zabité neděle jsem opravdu nedorostla. Ještě, že na Ivana Palúcha se během toho utrpení dalo dívat, udržet pozornost už ne. A mám-li být upřímná, problém dodívat jsem od Vihanové měla i obě její porevoluční pseudodramata. ()

Reklama

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Když jsem slýchával, jak že je Zabitá neděle existenciální a pesimistická...no jasně, je to tak trochu český Dillinger je mrtvý, ty západní vlivy jsou tam znát, ale zároveň je to neuvěřitelně vtipný film! Už dlouho jsem se u ničeho tak nezasmál. Geniální Palúch ve své snad nejlepší roli, se jako "vojenský pán" celý den fláká, vzpamatovává z kocoviny, načež se opět těžce ožírá, každého /muže i ženy/ stírá obhroublými cynickými hláškami, loudí peníze kde se dá, hraje si s nabitou pistolkou namířenou neustále směrem na svou hlavu a mezitím vede s malou holčičkou filozofické hovory o problematice řeřichy. Zabitou neděli prostě nelze nemilovat! Vihanová byla opravdu dobrá, všechno co jsem od ní viděl, má vysokou kvalitu. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Co jsem to vlastně včera chlastal?! Pane bože, je to vůbec možný? Uvalit dvě kila!" Totální satira na společenskou situaci v roce 1969. Režisérka Drahomíra Vihanová stihla natočit černě a pesimisticky vykřeslený pohled na konec pohnuté doby, bohužel diváci mohli tento snímek zhlédnout až 21 let poté. Film vidím teprve v roce 2017 a svou jedinečnou atmosférou rozhodně nestárne. Mírně psychologický příběh s poněkud náhle smutným koncem, prokládaný mnoha zajímavými scénami s klasickým i absurdním humorem, satirou a vyloženou provokací. Máme tady excelentní zpracování nudy, včetně extra záběrů na dopis o ponožcích v hrnci, krájení chleba žiletkou nebo střílení myší v pivnici. Mě to celé hodně bavilo, zasmál jsem se třeba na dialozích Arnošta s malou holčičkou o prezidentovi-bláznovi, který musí vědět anglicky nebo o řeřichách. Hlavní postava Arnošta byla zajímavo stvárněna v té době málo známým Ivanem Palúchem, v namluvení postsynchronů pak své hlasové umění, včetně odvazové lidové písničky Ej, čo koho do toho... předvedl Bořivoj Navrátil. Speciální lahůdkou filmu je kauza nahých dívek opalujících se ve vojenském prostoru a následním sepisováním "protokolu". ,,Von nemá péro a sepisuje tady s náma nějaký idiotský protokoly!" :-) :-) :-)) 95% Komentáře: argenson, Fifer, IvonaK. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Už je tu zas zabitej čas, zpíval kdysi Michal David v intru úspěšného osmdesátkového titulu Láska z pasáže o životním stylu mladých příslušníků pražské galerky v době pozdního socialismu. O pár let dřív natočila režisérka Drahomíra Vihanová Zabitou neděli, snímek, který není jen povrchní kritikou stoupenců sladkého života na úkor druhých. Jde o studii odcizení a úpadku člověka, který dělá práci, co ho neuspokojuje, neumí se ale vymanit z ubíjejícího stereotypu vojenského života a myšlení založeného na autoritě. Nic jiného než střílet, poslouchat a přikazovat totiž neumí. Hrdina příběhu, důstojník ČSLA, nevidí smysl ve své práci a nenachází ani žádný osobní cíl, ke kterému by se mohl upnout. Svět kolem sebe vnímá jako prázdnotu a vrstvení banalit. Pohrdá rituály vojenských předpisů, děsí ho představa budoucnosti stejně fádní a ubíjející, jako je nudná a bezútěšná přítomnost. Dočasnou úlevu z pocitu opovržení nad sebou samým mu poskytují jen stále větší dávky chlastu a myšlenka na únik před zítřkem. Za tenhle negativní obraz naší armády odpovědní činitelé Vihanovou nepochválili. Film jako jeden z prvních skončil po zahájení normalizace v trezoru. I přes krátkou stopáž nebylo jednoduché tuhle nelíbivě natočenou, těžkou a nepříjemnou záležitost vstřebat, příště by to chtělo něco optimističtějšího. Celkový dojem: 60 %. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (4)

  • Na počátku normalizace bylo filmu pro jeho neúprosnou analýzu socialistické společnosti znemožněno zařazení do distribuce. Na plátna kin se dostal až po 18 letech, kdy byl uveden na festivalu autorských filmů v San Remu a ohodnocen zvláštní cenou poroty. Do české distribuce byl opožděně uveden až v roce 1990. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)
  • Režisérka Drahomíra Vihanová chtěla do filmu obsadit zpěvačky - sestry Marthu a Tenu Elefteriadu, které účast ve filmu odmítly. „Scénář obsahoval jednu scénu, o které nám bylo po přečtení jasné, že tohle není nic pro nás. Šlo o polštářovou bitku dvou polonahých dívek nahoře bez, která se měla odehrávat v hotelovém pokoji. A i když režisérka Vihanová argumentovala tím, že pokoj bude osvětlen jen spoře houpající se pouliční lampou, která sem tam hodí do pokoje štych světla, pro nás, cudné Řekyně, to bylo jasné ne,“ vzpomínala na promarněnou příležitost Martha Elefteriadu. [Zdroj: Martha Elefteriadu, Tena Elefteriadu - Martha & Tena dvojhlasně] (Willy Kufalt)
  • Ve scéně, kdy se obě dívky opalují, má jedna plavky a druhá je nahá. V dalším záběru je tomu však naopak. (M.B)

Reklama

Reklama