Billie Eilish: The World's a Little Blurry

nejsem žádný skalní fanoušek,nicméně jméno Billie Eillish mi není cizí a některé její písničky se mi i dost líbí.Z tohoto pohledu jsem s tímhle dokumentem poměrně spokojen,protože je tu hezky ukázán "zrod" hvězdy,od psaní písniček s bráchou v dětském pokoji,strachu z negativních komentářů a hledání lásky (rodina,kamarádi,přítel) ,přes turné až po pomyslný prozatímní vrchol v podobě hudebních cen a statusu hudební superstar.Stopáž je sice vražedná a skoro dvě a půl hodiny je na podobný dokument poměrně hodně,ale úplné vaty tu není naštěstí tolik...70% (27.02.2021)

Jestliže byl vedlejším tématem Grety Aspergerův syndrom, u její vrstevnice Billie Eilish je to deprese, úzkost a suicidální myšlenky. Film upřímně, zblízka a s větší intimitou než jiné dokumentární portréty popových hvězd ukazuje, jak Eilish s pomocí hudby nepříjemné stavy konstruktivně zpracovává, ale jak jí psaní písniček a poskakování po pódiu zároveň psychicky i fyzicky ničí. Paralelně s jejím vzestupem sledujeme, jak přejímá kontrolu nad svou hvězdnou image a stále nesmlouvavěji vzdoruje tlaku, aby se podřídila požadavkům zábavního průmyslu. Její důraz na autenticitu obsažený v hudbě i veřejném vystupování odráží i dokument, z něhož jsem neměl pocit, že by se snažil konstruovat určitý obraz a napasovávat její příběh na prefabrikovaný „rags to riches“ narativ. Připomíná spíš volné pásmo domácích videí a observačních, často nadstandardně dlouhých záběrů ze soukromí, prokládaných koncerty (v jejich případě je ovšem také víc prostoru věnováno dění v zákulisí, ne samotnému vystoupení). Tahle neučesanost na jednu stranu posiluje pocit, že jsme zpěvaččce nablízku a že ji vidíme takovou, jaká opravdu je, na druhou se vzhledem k enormní stopáži situace dost opakují a chybí zřetelnější vývoj a rytmus. U dalšího portrétu, který nepochybně časem vznikne, bych ocenil, kdyby šel k věci stejně zpříma jako Eilish, a kdyby věnoval víc prostoru rodičům, kterým film vděčí za některé ze svých nejpůvabnějších momentů (např. otcův částečně starostlivý, částečně povzbudivý, ale ne mentorský monolog o bezpečném řízení, když Eilish ve svém Dodge Challengerovi vyráží na první sólo jízdu). 65% (16.03.2021)

Musím zejména ocenit a tím vyzdvihnout fakt, že dokument prezentuje dospívání Billie Eilish v prostředí, z něhož nemáte šanci poznat, že by mohlo být domovem celosvětově úspěšné dospívající milionářky. Čekal bych, že nejpozději v roce 2018 se Billie s rodiči přestěhuje do vhodnější nemovitosti na bázi utilitární konformity. Místo toho vedou zatím skromný život, v ne příliš prostorném domku, s téměř omlácenou kuchyní, u něhož parkuje Billien Dodge Challenger; to jediné, co vás upozorní, že jste v lokaci někoho, kdo je finančně svobodnější. Otázka je, nakolik je to vůbec pravda. Ohledně Billie vedu totiž hned od prvního okamžiku, co jsem na ni narazil, soukromý otazník, zda vůbec její oficiální datum narození je pravdivé. Pokud lže o svém věku (je starší o ~2 roky), nebyl by problém, aby tento dokument prezentoval lokaci jejího dospívání taktéž klamně. Abych to vysvětlil, hned mi přišlo neuvěřitelné, že by v té době 17 leté Billie, bylo umožněno nazpívat píseň k nejnovější bondovce, zvláště když vzhledově nevypadala na oficiální věk. _ _ _ Dokument jako celek je biografický, ovšem ne dostatečně do hloubky. Nejsem s tím moc spokojen, vzhledem k takové minutové náloži. Oceňuji, že Billie dala svolení, a dokument nevynechává jaké mírné trápení má s Tourettovým syndromem. ✔ (27.02.2021)

Film bohužel nemá ambice oslovit lidi, kteří nejsou skalními fanoušky interpretky. Stopáž přesahující dvě hodiny není vzhledem k obsahu dokumentu legitimní. Kombinace amatérských a profesionálních záběrů možná odhaluje punkové zákulisí tvorby desky, za niž tandem „O’Connell Siblings“ získal mimo jiné cenu Grammy za Album roku, hloubání v rodinných i přátelských vztazích a snaha o morální filosofování však namísto dojetí vedou spíše k patosu. Snímek nepochybně má silná místa, přičemž za vrchol považuji živou interpretaci skladby i love you. Nicméně tvůrci měli podle mě ubrat na emocích a zaměřit se více třeba na zákulisí natáčení pozoruhodných klipů bad guy nebo all the good girls go to hell. Zamrzí taktéž absence koncertů z Prahy a Petrohradu. (27.02.2021)

Nejsem "skalní fanda", ale před nějakou dobou jsem i jako dědek zbystřil a řekl si tyvole, ta holka má něco do sebe a muzika zdaleka není žádný strojený pop shit. Tady to je ultimátní pohled na sourozenecký power duo, od skládání desky roku v děcáku až po velkou horskou dráhu superstar. Přičemž zvolený intimní styl (nulový distanc) jen zvýrazňuje autenticitu, lidskost a špičkový rodinný zázemí - takový domácí support by mohl kdekdo závidět... A já mám slabost pro dobře odvedený hudební dokumenty, takže sice poněkud delší, ale s řadou silných chvil, graduje a ve finále za 5☆ (x) (27.02.2021)