Reklama

Reklama

Duch úlu

  • Španělsko El espíritu de la colmena (více)

VOD (1)

Obsahy(1)

Píše se rok 1940. Španělsko se zrovna vzpamatovává z občanské války a následného nástupu generála Franca k moci. Na pozadí historických údálostí sledujeme příběh sedmileté Any a její sestry Isabel. Obě žijí v opuštěné vesnici kdesi v Kastilii. Venkovský klid naruší příjezd putovního kina. Promítá se Frankenstein! Scény, které teprve sedmiletá Ana vidí na plátně, jí nedají spát. Když Aně Isabel prozradí, že Frankensteinův duch žije nedaleko vesnice, začne po něm Ana usilovně pátrat. (venus)

(více)

Recenze (41)

Lavran 

všechny recenze uživatele

Plně se ztotožňuji s citlivým komentářem Aidanovým. Duch úlu je mnohem více působivý jakožto obraz dětského světa, který ze své podstaty překypuje fantazií a magickými zvláštnostmi, než jako odkouzlená politická alegorie. A to z prostého důvodu. Zatímco rovina dětského prožitku, uvedená pohádkovou formulkou "Bylo nebylo...", je ve svém záhadném symbolismu otevřená mnoha různým výkladům, tudíž v zásadě nevyslovitelná a "nekonečně účinná", rovina alegorická je omezena jediným čtením, jediným možným výkladem, tudíž vyslovitelná a nesrovnatelně chudší. Značná část Duchovi nevšední krásy spočívá v zamlčenosti a tajuplnosti, zkrátka v nezodpovězených otázkách, jejichž kouzlo se však s alegorickým čtením logicky vytrácí, podobně jako když v dospělosti přicházíme o schopnost spatřovat svět s upřímným dětským zaujetím a úžasem, v plnosti významu, kterou dítě zakouší i přesto, že zrovna nerozumí všemu, co se kolem něj odehrává. Jako bychom si někde v koutku duše uvědomovali, ač navenek to přiznáváme neradi, že dítě kdysi vídalo svět správněji, přirozeněji než my a tato tušená ztráta, k níž se v jistém smyslu vztahuje scéna s "oslepenou" školní figurínou, v nás probouzí hluboký a neutišitelný žal. Jak jinak si vysvětlit, že filmy o dětech, které jsou určeny dospělému publiku, jsou do jednoho obestřeny onou zvláštně dřímotnou melancholií, Ducha úlu nevyjímaje? Přiznejme si, že svět na dítě doléhá jaksi těsněji. Pro dítě je všechno nové, neboť se v každém okamžiku nově probouzí, probouzí do nové hry. Svět s dítětem vstupuje do úzké vzájemnosti. Noční stíny jsou delší a tmavší, oheň zářivější, studna hlubší, hory vzdálenější. A v osamělých, opuštěných domech skrývají se dávní duchové. Dítě toho méně namluví, zato více zpozoruje. Tak i v Duchovi úlu se řeční málo, pokud vůbec. Spíše se v tichosti a nespěchavě prodlévá. Na krajině, fotografiích, dopisech, tvářích, na rozličných površích a tvarech, které by stálo za to omakat. Na všem, co se dorozumívá blízkostí a hlubokým smutkem zároveň. Tato vábivá intimita věcí, jež se zrcadlí v jejich patině a stárnutí, je pro Ducha úlu velmi příznačná. Jako by se fascinace smrtí, kterou v hlavních hrdinkách podnítí Whaleův Frankenstein, nepromítala pouze do vnějších situací (pokus o zardoušení kočky, hra na mrtvou, uskočení před vlakem na poslední chvíli...), ale také do všudypřítomného dojmu pozvolného rozkladu a rozpadání, který promlouvá nejen z prastarých ruin v návětrné pustině, nýbrž také z chodeb a pokojů rodinného sídla - pomyslného to středu dětského světa i vyprávění. Rodný dům podněcuje a drží pohromadě střípky nahodilých vzpomínek – tu na vůni, tu na zvuk -, z nichž je celý film seskládán po vzoru neúplné, náznakové mozaiky. Vzpomínky, pocity a šelesty jsou v blednoucích stěnách domu doslova uvězněny jako v temnotě úlu, kterým zní "věčný bzukot" a rej lidské přítomnosti. Titulním duchem jsou nakonec možná právě ony; vždyť i žlutavá okna, kterými do poloprázdných místností proniká bledé, přízračné světlo, oplývají vzorem včelí plástve... () (méně) (více)

JASON_X 

všechny recenze uživatele

Na takovéhle krásně pomalé melancholické filmy jsem kdysi dávno k smrti rád chodíval meditovat do pražského Ponrepa. Tenhle je navíc zajímavý tím, že v něm hraje svou první roli moje nejmilejší dětská herečka filmové historie Ana Torrent. Nevím nakolik ještě dneska může podobný příběh někoho vážně zaujmout, dušezpytné vzpomínky na holčičí venkovské dětství, poznamenané letmými doteky doznívající španělské občanské války (ukrývající se republikán), jsou myslím dneska pro většinu lidí zoufale neatraktivní. Mě ale i po letech tenhle zádumčivý a smutně poetický film vždycky znovu potěší. ()

Reklama

kobejn 

všechny recenze uživatele

Klasickej "ponrepáckej" film - uměleckej, krásnej, ale děsně pomalu plynoucí (což nemusí být ovšem na škodu, záleží případ od případu, film od filmu, člověk od člověka, nálada od nálady a milion dalších věcí), nicméně co tady zmínilo více lidí, má to naprosto mimořádnou kameru, která tu dominuje nad vším ostatním...co záběr, to malé umělecké dílo, jedno jestli detail tváře any torrent, černé kočky, nebo velký celek opuštěné krajiny, domu, železnice, vlaku, čehokoli...obrazově prostě vynikající a působivé...o to absurdnější je fakt, že z těch pár ocenění, co film získal nebylo ani jedno za kameru. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

[4,5*]     Krásne poetický a magický film s parádne hustou atmosférou tajuplného napätia. Na svet sa dívame pohľadom nevinných detských očí veľmi vnímavej malej Anny (skvelá Ana Torrent). Detská dušička sa snaží pochopiť kolobeh života a smrti, pričom je tu zrejmá najmä fascinácia smrťou. Obe dievčatká sú strašne roztomilé a rovnako aj presvedčivé, tak Anna, ako aj jej sestrička Isabel (Isabel Tellería). Tempo vyprávania je príjemne pomalé, je tu množstvo pôsobivých obrazových výjavov krajiny vtedajšej doby (ošarpané budovy), sprevádzaných príhodnou snovou hudbou. Film prináša krásny odkaz na samotné filmové umenie, veľmi mocné svojim vplyvom. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Někdy člověk objeví skutečně krásné perly. Tady je nádherně vidět, jak není "Frankenstein" pouze alegorií, ač jí zároveň je. Tenhle film ukazuje, že sami chceme něco, co nemůžeme dosáhnout, anebo je toho možné dosáhnout způsobem, který není tradiční a který se ostatním nemusí zamlouvat. V tomhle je nesmírná síla snímku. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (15)

  • Víctor Erice o svém výběru titulu napsal: „Název opravdu není můj. Je převzat z knihy, podle mého názoru nejkrásnější, jaká kdy byla napsána o životě včel, kterou napsal velký básník a dramatik Maurice Maeterlinck. Maeterlinck v tomto díle používá výraz „Duch úlu“, aby pojmenoval mocnou, záhadnou a paradoxní sílu, které se včely zdají být poslušné a kterou lidský rozum nikdy nepochopil.“ (classic)
  • V předchozí verzi příběhu, původně zasazené do období 70. let 20. století, je otec dospělé Any (Ana Torrent) smrtelně nemocný a ona se vrací do své vesnice, aby se s ním znovu setkala. V domnění, že tato verze „uklidí drama a zdůrazní telenovelu před dětskou magií“, Víctor Erice příběh změnil. (classic)
  • Fernando (Fernando Fernán Gómez) ve filmu písemně popisuje svůj odpor k bezmyšlenkovité činnosti úlu. Je to možná narážka na lidskou společnost za frankismu: uspořádaná, organizovaná, ale bez jakékoli představivosti. Téma včelího úlu se přenáší i do zámku, který má šestihranná skla olověných oken a je zalitý světlem medové barvy. (classic)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno