Muž, který měl rád ženy

„Všichni vaši přátelé jsou bývalé milenky. Kdyby ta pohovka mohla mluvit, vyjmenovala by telefonní seznam.“ François Truffat zvolil nepochybně zajímavé téma. Charles Denner mu ústřední postavu skvěle odehrál a navrch své vyprávění ve filmu obdařil krásným hlubokým hlasem. Žel s postavou muže nemocně posedlého touhou svádět spoustu žen, které si vyhlídne, jsem měl docela problém a sledovat jeho nekonečné avantýry pokaždé s jinou ženou nebylo vždy pro mě snadno stravitelné. Ještě úvodní pátrání po jméně slečny dle poznávací značky vozu mě velmi bavilo. Hlavní problém nastal, když se děj posunul do cyklicky monotónního stereotypu. Menší zásah, kdy mě film konečně přikoval, se začal pro mě konat až s pasážemi, kdy se Bernard stává spisovatelem autobiografické knihy o svém životě. Linie kolem psaní, přepisování a pokusů o vydání knihy včetně nasledující známosti to pěkně oživila, začala dodávat příběhu nejeden osvěžující moment (ať už černobílé sekvence z dospívání nebo jedna z klíčových dramatických scén u doktora) a líbila se mi v její souvislosti i ona myšlenka přetavit barvité, leč rozporuplné životní zkušenosti v důstojnou stopu po svém životě. V poslední třetině, kdy tato linie dostává nejvíc prostoru, mě Truffautův snímek dost uhranul, ale silné 3 hvězdy jsou stejně maximum, které aktuálně dokážu zpracování příběhu Muže, který měl rád ženy ve výsledku dát. [70%] (11.04.2023)

Tady mi prostě něco nesedělo, nedokázal jsem se soustředit, ponořit do děje, stále jsem se díval po hodinách. Na druhou stranu, odejít v půlce jsem také nedokázal, něco mě u filmu drželo, nevím, jestli to byly oblé křivkyv sukních, nebo Bertrandovo filosofování. Také některé epizodní příběhy byly vcelku zajímavé. (04.12.2008)

Muž, který měl ženy rád a v knize, kterou napsal, je miloval. Byl tohle také přístup Truffautův, který místo psaní natáčel filmy? Anebo si čestnou roličku na hrdinově pohřbu střihnul pouze z obdivu k Hitchcockovi, jenž ve svých dílech činil totéž? Propojenost schopnosti nemilovat příliš vroucně, ani příliš málo, s „věčným“ a vyzpytatelným uměním, především literaturou, není tak elegantní jako v dřívějších filmech, ale několik nápadů (police bez knih jako sex bez lásky) opět svědčí o režisérově mimořádně citlivém přístupu. Film je bohužel dlouhý jako nohy Bertrandova vysněného objektu. Spíše ještě delší a jelikož šikovněji nevyužívá nabízející se možnosti vícero-násobného čtení (jedné knihy), působí poněkud stereotypně. Nejvíce v posledních třiceti minutách, jež pro mne byly, s morbidní jiskrou v oku přiznávám, pouze čekáním na to, jak přesně Bertrand zemře. Což je škoda, protože z toho mohlo vzejít nádherná óda na – po inteligenci a úsměvu – nejkrásnější část ženského těla (ano, taky jsem dolňák). 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, genetique, Trisha (23.12.2008)

Já byla spokojená, okamžitě po filmu jsem měla chuť vzít si na nohy ty nehezčí botky na podpatku co mám a jít se mrknout do zrcadla, jaký by mohly udělat eventuální dojem na oko opačného pohlaví a přiřadila bych se možná do té kolony žen v úplném závěru filmu. No Bertrand si trochu zapřeháněl, ale kdoví, třeba se najde i takový muž, který je kvůli ženě schopný rozbít i auťák. Mě jeho příběh v každém případě zaujal a souhlasím s tím, že nadpis knihy, kterou psal, je v této podobě daleko přijatelnější. Charles Denner hrál tak skvěle, že nominace za hlavní herecký výkon byla rozhodně na místě. Konec mně vyzněl sice trochu násilně, ale ne zase až tak neočekávaně, natolik Truffauta ještě neznám, možná je to už jeho známý rukopis, šokovat na konci takhle diváka. (26.06.2015)

Jsem vždy rád, že někdo natočil film, na který se ale dívám už jako obeznámenější s danou problematikou, a on mi předkládá dosti přesvědčivé charaktery žen i jak se dva lidi sbližují. právě to je to nejzajímavější v životě. kdy a proč se právě ti dva dají dohromady a to už z důvodu kamarádského, skrz povídání, skrz sex, skrz společnou domácnost, skrz děti atd. Fajn, že ten film je! (06.06.2010)