Kapesné

Musím říct, že Kapesné mi na první zhlédnutí úplně nesedlo. Celý film se rozpadl do několika scének (některých více úspěšných, některých méně) a závěrečná řeč pana učitele, která by to celé měla sjednotit, mi přišla příliš násilná. Scéna s dítětem, kocourkem a oknem patřila k těm nejsilnějším, zamčené hladové děvče zas bylo vyloženě originální a ukázalo na klasické vnímání světa dětskýma očima, kterému okolí uvěří, aniž by danou situaci hlouběji analyzovalo. PS: Viděno na MGM a český dabing byl NAPROTO příšerný. (20.04.2014)

Kapesné je neuvěřitelně milý a pohodový film. Francois Truffaut jen tak pozoruje děti jak si hrají, učí se nebo jsou jen samy doma. Svou práci zvládá natolik dobře, že si může dovolit vypustit nějakou souvislou dějovou linku, která by nás prováděla celým filmem, a přesto film ani na okamžik neztrácí tempo. Od rozzářených dětských tváří kamera přejíždí přes fasády domů, maminky svým dětem kupují na večeři bagety, ve škole se zrovna probírá Moliérův Lakomec, a Truffaut nikoho nenechává na pochybách, kde že se to jeho film vlastně odehrává. Ale nebyl by to on, aby se spokojil pouze s jednou stranou mince. Děti mají také problémy. Někdy jen ty zcela přirozené, ale někdy je to mnohem vážnější. Normálně by mě ta moralistická pasáž ohledně toho klučiny (novodobého francouzského Olivera Twista) přišla dost samoúčelná, ale když on to Truffaut přes pana učitele vyslovil tak působivě a osobitě, že i to skvěle zapadlo do celkového kontextu. (03.12.2008)

Ta nedějovost mi sice vadila (ačkoli teda na začátku něco začne a na konci to nějak skončí, ale nedá se o tom ani říct, že by to šlo odněkud někam...) a nějaké pevnější vedení jsem v tom taky postrádal, ale i přes to mě to dokázalo bavit a všemožně nápaditými scénami bavit - hlavně u těch, které by se jednoduše mohly zvrtnout v těžce depresivní drama, tam bych vtipnou a pozitivní pointu nečekal ani náhodou. Navíc je to celé dost milé a děti se tu chovají skutečně jako děti, ani ne přehnaně šíleně, ani ne přehnaně chytře, prostě fakt jako děti. A na tomhle realistickém vykreslení příběhu z života dětí a jejich rodičů to stojí především a také díky tomu Kapesné velmi dobře funguje. Řeč učitele v závěru při předání vysvědčení a vypuštění dětí do letních prázdnin to navíc krásně shrne a uzavře. Jen teda ta část o volebním právu mi přišla úplně mimo, ale záleží, jak moc ji Truffaut myslel vážně a jak moc jen jako nevinné zamyšlení. Spokojenost z mé strany tu ale určitě je a Truffaut mě opět nezklamal. Vůbec mě těší, že se za svoji kariéru pokoušel o tolik různých typů filmu a nejen, že do nich vždycky dal svůj osobitý styl, ale hlavně se mu tyhle "experimenty" skoro vždy vydařily nadprůměrně. I takhle se pozná skutečně dobrý a talentovaný režisér :-) 4* (06.08.2022)

Truffaut o dětství. Bere to od novorozenců přes caparty až po menší i větší školáky, chvílemi dramatický, jindy lehce komediální, jen nakonec nechá chvíli řečnit jednoho z dospělých hrdinů (asi aby i těm pomalejším došlo, co tím chtěl autor říci). Děti byly vybrány skvěle, většina jich vystupuje pod vlastními jmény, takže by mne opravdu zajímalo, do jaké míry se jelo podle scénáře a nakolik to byla improvizace na dané téma. Protože děti se opravdu chovají jako děti, ne jako to, jak jsou ve filmech běžně zobrazovány. A v tom je tady hlavní síla. (04.10.2009)

,,Deti sú silné. O všetko sa otlčú, i život ich otĺka, ale sú pod ochranou a veľa toho vydržia." Tak som rád, že v rámci sledovania staršej európskej kinematografie natrafím i na nejaký ten zaujímavý film pre deti a mládež (naposledy náhodou objavený prastarý kúsok z Portugalska Aniki Bobó /1942/ a československé Hry a sny /1958/). Osobný prínos rozhodne nespočíva iba v objavení dobových či kultúrnych zaujímavostí (zatiaľ čo napríklad u nás na Slovensku žiaci recitujú naspamäť Chalupkovo "Mor ho" alebo v susednom Česku je to Máchov Máj, francúzske deti sa na literatúre takto naspamäť učia monológ z Moliérovho Lakomca :-)), ale v tomto prípade stojí za pozornosť aj zaujímavá konfrontácia sveta detí a sveta dospelých, ktorá k záverom vrcholí predovšetkým silným prejavom. ,,Keď je dospelý nešťastný, môže ísť inam a začať znovu. Nešťastné dieťa na to ani nemôže pomyslieť... Na světe je veľa nespravodlivosti, ale keď to stíha deti, je to najhanebnejšie!" Vzhľadom na žáner má snímka prekvapivo dlhú stopáž, ale aj napriek nudnejším momentom utečie táto mozaika úsmevných príhod (a k záveru aj jedného veľmi vážneho prípadu) rýchle a myslím, že osloví akúkoľvek vekovú kategóriu. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (05.06.2018)