Nuda v Brně

Ve své době se mi to svým způsobem líbilo - snad i proto, že jsem tehdy hořel mladistvým obdivem k Morávkovým divadelním inscenacím, na které jsme jezdili pravidelně se školou do Klicperova divadla v Hradci - ale dnes už mě to míjí. Přijde mi to hodně zaseklé ve své době (ten film pozoruhodným způsobem zastaral - nezávisle na tom, že záměrně působí "retro" dojmem), částečně takové intelektuálsky odtažité, a především pak prostě jen nudné - většinu děje mě zkrátka nebavilo sledovat, bylo mi jedno, co se tam děje, a přišlo mi to prostě jen jako takový nevtipný bizar, který mě osobně neoslovuje. Podobně jako samotné obsazení - většinu herců jsem zde shledal nesympatickými, podobně jako Krajčův písňový doprovod. Toto je film, k němž mám za sebe spíše výtky subjektivně-emočního rázu - ale prostě nelze jinak. Podruhé už bych se mu v telce vyhnul. (03.08.2017)

CITÁT - Jdi s to klapko............. Pro mě film splňuje zásadní slovo v názvu - nuda. Nečekal jsem takovou blbost a tak jsem na filmu hledal alespoň něco dobrého. Moc toho není. Pár hlášek a někdy zajímavé herecké obsazení. Během sledování jsem si stačil zalít všechny kaktusy a vytáhl jsem papouška, kterého jsem během filmu naučil nové slovo - Praha. CITÁT - Vyvrcholíš a to je všechno.......... (25.01.2015)

Zřejmá a místy úporná snaha o vzkříšení „nové vlny“ 60.let na mne při první projekci zafungovala. Při druhé jsem si uvědomil, že přemíra demence je prvoplánové vydírání a to mi trochu vrátilo na zem. Ale i ze země musím uznat, že je to plamínek v porevoluční filmové tmě, který by mohl zažehnout pochodeň, pokud nebudou autoři při každé klapce myslet na Hollywood. (11.06.2008)

Název Nuda v Brně a jeho podtitul „komedie navzdory osudu“ jsou zároveň takovou minirecenzí filmu. Zvlášť podtitul vypovídá mnohé. Když k tomu připočítáte ještě ten symbolický rohlík na obalu nosiče s filmem, pak snad nemusím kromě mého názoru už nic víc psát. Tak tedy: Nuda v Brně je pro mě velkým překvapením. Zejména v první polovině jsem se řehtal jak blázen. Inu české „prcičky“ (americké jsem neviděl) mají ten správný šmrnc, nápad, myšlenku, možná i poselství, vtip (místy trochu černý), zajímavé herce, režijní nápady (prolínání záběrů „různých“ rohlíků) arohlík ;-) (23.10.2003)

Nuda v Brně se nikdy nestala mou velkou srdcovkou, jako svého času třeba naši Samotáři a Knofllíkáři, nebo příbuzné Jarmuschovy a Kaurismäkiho filmy, na to je opravdu extrémně menšinová a minimalistická a... divná. Ale s odstupem času mám film radši než napoprvé a na milostnou scénu dvou retardů ("DO-TÝ-KEJ-FE-MĚ-FTAN-DO!") už jistě nezapomenu až do své nejdelší smrti, tedy pokud mě nepostihne nějaká stařecká demence. Představitelka Olinky je geniální! (24.09.2017)