Režie:
Vladimír MorávekKamera:
Diviš MarekHudba:
Jan BudařHrají:
Kateřina Holánová, Jaroslava Pokorná, Petr Jeništa, Jan Budař, Marek Daniel, Miroslav Donutil, Arnošt Goldflam, Pavel Liška, Jiří Pecha, Martin Pechlát (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dva mladí - Standa a Olinka se seznámí na sportovní olympiádě. Protože bydlí každý jinde (Olinka v Brně a Standa v Hlubúčkách), píší si každý den. Po roce této dopisové známosti napíše Olinka Standovi : "Stando, přijeď v sobotu na večeři a pokud budeš chtít, můžeš tady i spát." Do tohoto okamžiku vkládají oba velké naděje. Jenomže ještě nikdy s nikým nespali. Nastupují rady "Jak na to". Začínají se odvíjet i příběhy dalších postav: Jarda - Standův bratr ho učí jak nasadit ochranu a ukazují si spolu v lékařském atlasu. Ženy z domu kde Olinka bydlí - každá poznala ten okamžik trochu jinak. Konečně nastane kýžené setkáníVšichni rádcové a další postavy v praxi sami ukazují, zda věta z Brněnské televizní inscenace z úvodu filmu "V Brně proběhne každý večer sto padesát tisíc souloží" nadsazuje nebo ubírá. Každý z deseti hrdinů filmu dopadne jinak. Většinou hůře, než by chtěl.
Ve filmu hrají vedle již známých a oblíbených tváří i vynikající divadelní herci, kteří se sice už zabydleli na scénách Národního divadla, Hadivadla, Klicperova divadla a dalších, ale pro svůj věk budou široké veřejnosti teprve objeveni. Komedie je plná vkusného vtipu okolo sexu a erotiky. Mnoho sloganů filmu se jistě objeví a zůstane ve slovníku diváků. Životní výkon v roli Miroslava Norbachera podal Miroslav Donutil. Písně do filmu nazpívali Eva Urbanová a Richard Krajčo. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (478)
"Můžu počítat s tím, že jsme přátelé?" Můžeš, Stando, protože jsi sympaťák, stejně jako Olinka. A ještě kretén Richard se dost líbil mé pěsti, ale tím to tak nějak hasne. V Brně jsem totiž žil řadu let a nikdy jsem tam nezažil takovou nudu, jakou mi naservíroval tento snímek. Zkrátka ve štatlu, ve kterém řádil betálné borec Rudy Kovanda, kde se lid modlí ke Kometě a veselé slečny číhají na každém rohu, není místo pro černobílou nudu. ()
V Brně stojí jeden tuctový dům a v něm žijí obyčejní smrtelníci se svými radostmi i starostmi a vypadá to, že nejtvrdším oříškem k rozlousknutí je tu sex. Neotřelé pojetí tématu, zajímavý úhel pohledu (k zamyšlení), hezky natočené. Po chvíli váhání dávám na první dobrou tři hvězdičky, Budařova kreace mě nadchla. P.S. K tomuto snímku se určitě ještě vrátím... ()
Silně nostalgická postmoderní ozvěna České nové vlny a černobílých 60. let. Morávek pojmenovává něco, co většina českých filmařů ignoruje, totiž prázdnotu životů nejen současných Brňanů, ale i Moravanů, Čechů a Evropanů, dělá to ovšem tou nejchytřejší možnou cestou, tedy vypíchnutím absurdního a komického. Nuda v Brně, spolu s Tycovým Vojtěchem, řečeným sirotkem a Reifovou Postelí, tvoří triumvirát výjimečných filmových retro stylizací, kterým se jako jediným podařilo ve 21. století vyvolat ducha a atmosféru legendární české nové vlny šedesátých let, tedy toho nejlepšího, co česká kinematografie kdy zažila... ()
Divadelný režisér Vladimír Morávek natočil v roku 2003 svoj debutový film "Nuda v Brne". Vzbudil ním rozruch, mnoho ľudí ho náramne vychvaľovalo. Vraj je to niečo nevšedné, výborné, originálne. Tak som sa teda nechal týmito rečami ovplyvniť a zašiel som si ho pozrieť do kina. Odchádzal som veľmi sklamaný. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nenašiel som tam tie mnohými ospevované pozitíva. Bola to nuda, no nie v Brne, ale v kine. Teraz po rokoch som sa znova odhodlal si tento titul pozrieť. Dal som mu druhú šancu. Pustil som si ho doma na DVD. Aký vo mne zanechal tento krát dojem? Nuž, presne taký istý ako pred rokmi. Nič moc, nuda. A navyše som sa utvrdil v tom, že herec Jan Budař mi je fakt veľmi silne nesympatický. ** ()
Ve své době se mi to svým způsobem líbilo - snad i proto, že jsem tehdy hořel mladistvým obdivem k Morávkovým divadelním inscenacím, na které jsme jezdili pravidelně se školou do Klicperova divadla v Hradci - ale dnes už mě to míjí. Přijde mi to hodně zaseklé ve své době (ten film pozoruhodným způsobem zastaral - nezávisle na tom, že záměrně působí "retro" dojmem), částečně takové intelektuálsky odtažité, a především pak prostě jen nudné - většinu děje mě zkrátka nebavilo sledovat, bylo mi jedno, co se tam děje, a přišlo mi to prostě jen jako takový nevtipný bizar, který mě osobně neoslovuje. Podobně jako samotné obsazení - většinu herců jsem zde shledal nesympatickými, podobně jako Krajčův písňový doprovod. Toto je film, k němž mám za sebe spíše výtky subjektivně-emočního rázu - ale prostě nelze jinak. Podruhé už bych se mu v telce vyhnul. ()
Galerie (7)
Photo © Česká Televize
Zajímavosti (10)
- Standovi visí nad postelí plakát filmu Perníková věž (2002). (MTHRFCKR)
- Natáčení bylo přerušeno na jeden den kvůli svatbě Pavla Lišky, kterou oslavil na farmě u Bolka Polívky v Olšanech. Po třech dnech slavení se štáb vrátil k natáčení, nicméně zjistili, že hlavní kameraman se tak opil, že celou svatbu zaznamenal na zbylí filmový materiál určený pro film. Štáb tak musel prosit o nový. (Ukko)
- Krajský přebor, kde se seznámili Olinka (Kateřina Holánová) se Standou (Jan Budař), se konal ve Vyškově. Vyškov leží v Jihomoravském kraji. Ovšem Standa bydlí u Bruntálu, který se nachází v kraji Moravskoslezském, a tudíž na jihomoravském přeboru nemá jako závodník co dělat. (hermiona)
Reklama