Zvláštní bytosti

Při sledování nepříliš strhujícího fimu mi zbylo dost prostoru pro vlastní vzpomínky a úvahy. Znal jsem také někoho takového, když jsem se až do roku 89 zašíval ve vývojové konstrukci? Určitě ano, přestože ne tak jednostranně vyhraněného. Každá fabrika jich měla několik na různých postech, přičemž pokrývali veškeré její interní (jako tvůrčí složka) a externí (jako kontrolní složka) aktivity. Škoda je, že na komunistického funkcionáře Zdeňka Pešana byla upřena výhradní pozornost, zatímco ostatní postavy se rozplývaly v jednorázových, a proto dějově nedotažených, akcích. A naopak, na jeho bedra se naložilo všechno, co mohl snést, a proto už nebylo možno se domnívat, čeho je (ještě by byl) schopen. Totální potlačení symbolické a imaginární složky na úkor reálna (Lacan) je podle mě největším nedostatkem filmu. Možné symboly, jako Nohavica, Půlnoc nebo Menzel, jsou zde jen pouhou karikaturou. Pozn. 1: Tím se zcela liším od vývodů sportovce ***, který naopak hovoří o symbolickém pojetí a symbolické rovině. Pozn. 2: Tento Feničův film patři beze sporu do šuflete označovaného jako "agitky". Jeho "danse macabre" uzavírá kruh rozpohybovaný filmy typu "Dneska se bude tančit všude" a skromě pokračující (tak tak k rotaci stačícími) mormalizačními seriály. Fenič tento kruh spojil tím, že své ultra minus připojil k ultra plus - a v tom také vidím největší přínos filmu. Historie agitek tím zajisté není překonána, jen se točí v jiných kruzích. (17.12.2018)

Funkcionář: ,,Někdy si říkám, co tu bude až my tu nebudem! '' --- Zvláštní bytosti jsou hodně artová záležitost, plná všemožných obrazů rafinovaně kritizujících uplynulý život soudruha a jeho sekretářky. Určitě jsem nepochytil všechny obrazy jak Adam Bernau, ale některých jsem si byl vědom. Zvláštní bytosti jsou pro soudruha ti všichni kolem se kterými se setkává na své cestě služební černou tatrovkou, když jede na pohřeb své tetičky. Zvláštní bytostí byl však hlavně on... Fenič prý s filmem otálel a až atmosféra roku 1989 mu prý umožnila dílo dokončit. To samo prý šlo ještě oním nechvalně známým schvalovacím procesem jako každý film, vzhledem kd obě ale už k filmu neměl nikdo připomínky. Soudruzi už totiž stříhali trikoloru a sháněli placky OF. Film je to náročný a nebude pro každého. Je skvělým otiskem své doby a jednou z prvních kritik umírajícího totalitního režimu. Ve filmu se mihne i jarek Nohavica a v hospodě ještě coby mlaďoch zadrnká ,,Mávátka'' :-). Je smutné, že zvláštní bytosti po revoluci nevymřeli. Integrovali se do nové doby a žijí mezi námi dál. Někdy si říkám, jaké to tu bude krásné, až tu opravdu nebudou. Tři pohřební věnce. * * * (11.03.2015)

Říct, že Zvláštní bytosti jsou zvláštním filmem se nabízí samo. Režisér Fero Fenič se ze zabezpečených pozic roku 1989 pustil do politické satiry, která by se snad dala nejlépe přirovnat k road movie. Máme zde těžce nemocného funkcionáře, který potřebuje dojet na pohřeb své tety, máme zde jeho sekretářku (a milenku) a pak řidiče – pohraničníka, který skrývá své tajemství, jež bude odhaleno ke konci filmu. Ale než se tam hlavní hrdinové doplácají, za pomoci (již tehdy!) roztřesené a často nakloněné kamery potkají různé podivné existence konce normalizační doby, různé situace a okolnosti. Zvuk se nabízí v pouhém sterero, ale k českým je možné pustit si i anglické titulky. Stejně jako u Džusového románu, i zde najdeme v bonusech položku Ze soukromého archivu Fero Feniče (7:51), což je hezký pokus převést levně rodinné album do digitální podoby. Následují filmografie, fotogalerie (2:11), původní film Jana Špáty a Olgy Sommerové z roku 1989 Jak se natáčely Zvláštní bytosti (13:49), rozhovory s režisérem (5:38) a herci Jiřím Bábkem (4:51) a Stanislavem Zindulkou (5:35). Všechny bonusy mají mimochodem titulky. (09.08.2019)

Zvláštní film. Zvláštní jsou nejen skoro všechny ty bytosti, ale i jakýsi střet (či možná jen konfrontace) starší generace s undergroundovou kulturou na konci 80. let. Z jiného pohledu asi typická perestrojková filmová slátanina s panoptikem bizardnosti všeho druhu. Má to v sobě pozoruhodné momenty zejména díky narážkám na národní politickou minulost (50. léta), občas zajímavě temnou atmosféru s pěknými absurdními dialogy v osobitých kamerových záběrech (třeba scéna s dialogy po rvačce v neurčitém temném místě ,,Češi, Češi, kam to spějete" / ,,Já to věděl, jak to dopadne..."). Ale tak jako pár scén mě poměrně nadchlo, o chvilku mě film hodil do pocitů opačného extrému, kdy jsem měl chuť tu šílenost uprostřed vypnout. A nešlo jen o undergroundovou muziku, třeba sledovat dvě minuty v atómovém krytu partu opilých dědků, kteří zpívají trezorový Gottův hit "Hej, páni konšelé", byl taky slušný mazec. Jako celek mi to vážně nesedlo a nijak výrazně jsem si neužil ani účast Václava Babky /Psi a lidé, Všichni dobří rodáci/. ------ ,,Jak se jmenuješ? Zeman? Pěkný jméno. S jedním Zemanem jsem kdysi kolektivizoval. Byl to čestný soudruh. Už to má za sebou, uhodil si mašli." 35% (Československá filmová výzva 2019) (19.02.2019)

Proč nejsou Bytosti stejně kultovní jako Kouř? Protože tu není Dj Arnoštek. Za sebe musím říct, že mě film nadchnul. Ale jako v případě Kouře a jiných sklepáckých filmů, kdo nemá rád absurdní humor, ať se na to raději nekouká. Zasloužilo by to 4 hvězdy, ale štve mě, jak to tu všichni odsuzují. 57 procent si tenhle film opravdu nezaslouží. (24.01.2011)