Režie:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Jiří Macháček, Ivan Trojan, Klára Pollertová-Trojanová, Jan Tříska, Vladimír Dlouhý, Marek Taclík, Radek Holub, Kristína Lukešová, Tatiana Dyková (více)Obsahy(1)
Hlavní postavou příběhu je nenapravitelný smolař Standa (Jiří Macháček), se kterým si osud pěkně pohrává. Zrovna ho pustili z vězení a on věří, že karta jeho života se obrací. Bývalý šéf Zdeněk (Ivan Trojan) mu totiž něco dluží a Standa si konečně může splnit to, o čem snil. Jenže potká Ondřeje (Marek Taclík), a to je oproti Standovi ještě větší nešťastník a blázen. Jejich smůla se násobí, a to nemůže dopadnout dobře. Zdeněk má restauraci, manželku Sandru a dvě děti. Manželka je přísná, spolehlivá a ekologická. Děti jsou hodné, učí se a hrají si. Všechno se daří, než potká Standu a Ondřeje... (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (790)
Byla to dost dobrá crazy komedie.Hláška střídala hlášku,vtipná scénka vtipnou scénku no prostě super.Ale to bylo jenom (ani ne) první polovina filmu.Pak jakoby tvůrcům došli nápady a rázem je to s vtipy a hláškama mnohem chudší.Sice tam jsou ale ne tak hodně.A tak zase o další průměrně povedenou českou komedii,která jenom potvrzuje že českým scénáristům chybí nápady.Alespon že duo Macháček-Taclík funguje dokonale ()
Minimálně jedna ruka dneska opravdu nezatleskala. Vnímám zde ptákovinu ještě blbější, než v předchozích Samotářích. Jestli tyhle komedie uhulené v rovině formy i obsahu mají představovat TOP z české tvorby počátku tohoto století, další pokračování zkoumání novodobých českých komedií odložím opětovně na neurčito. Říkám si, že je podobných kousků pro mne škoda a navíc narozdíl od některých nadšenců v tomhle nedokážu vnímat žádný hlubší smysl, natož kritiku společnosti. Nebavil jsem se a "vzbudil" se nakonec jenom díky polotrapnému travesty Jana Třísky na závěr. ()
Tuzemské komédie mám rád preto, že sú na míle vzdialené tým spoza mláky. Donedávna sa nestávalo často, že by niekto stavil na kartu amerického typu uletenej komédie a ja som takéto pokusy ani nevyhľadával. Tento prípad je však iný. Je to taký mutant americkej uletenej bláznivosti a poctivej českej nápaditosti. Tento mix sa ukázal ako veľmi dobrá voľba, aj keď miestami tvorcovia akoby tápali a nevedeli, ktorým smerom sa ubrať. Trošku pichli do drámy, trošku do thrilleru, ale nakoniec sa všetko ukázalo ako rýdza čiernohumorná jednohubka nie pre každého. 70%. ()
Ondříčkovi je třicet, takže už neřeší nejisté vztahy rozvíjející se v pražských barech, nechodí už na pizzu do Kmotry a neposedává s cigaretou někde v ušpiněném parku se slunečními brýlemi a v myšlenkách o tom, co vlastně chce. Teď je jeho prostředí poskládáno z přezíravých psychologů, podezřelých vegetariánských restaurací, psychopatů, kteří už stihli rozšířit svá pole působnosti na úroveň celých rodin a hlavně tím nejhorším zločinem, který lze na někom spáchat - kombinací vykání a oslovování křestním jménem. Naštěstí v tom ještě pořád je bezpečně schopný najít ty podněty k ulítlým dobrodružstvím v těch krásně naivních světech, kdy si s kamarády přísaháme na svíčku, že vyřešíme tu záhadu zmizelých orlů. Jedna ruka netleská pak navíc disponuje jedním z mých nejoblbenějších typů humoru, totiž absolutní hovadskost realizovanou s překvapivou vehemencí. Film, který působí jako vědomé guilty pleasure hlídající si pečlivě to, abyste se při každém zasmání tak trochu zastyděli. Překvapivou slabost mám pro Macháčkovu postavu smolařského dobráka s rukama v kapsách, jehož věrohodné slackerství, definované například tím, že za peníze, které má dostat za pobyt ve vězení, se "chce asi podívat třeba do Mexika. Na ty indiánský pyramidy.", je v současé éře neustálého seberozvoje, pragmatismu a investování připomínkou toho, co nám vzali. ()
„Andreo, co myslíš, jaký lidi končí na dně přehrady?“ – „Myslím, Martino, že lidi, který se do něčeho namočili.“ Tak tady jsem s očekáváním, pravda, dost přestřelil. Nevím, proč se mi Jedna ruka tak dlouho vyhýbala, nicméně Samotáře a Šeptej jsem viděl před dlouhými 7 lety, a úplně jsem zapomněl, jakým typem humoru se Ondříček prezentoval. V případě tohoto filmu jsem se totiž smál tak často, až mi tekly slzy. Tak skvěle napsané (záměrně) dementní dialogy a vypatlané postavy se často nevidí, a těch zabijáckých hlášek! Ale zpátky k postavám; čtveřice „vyšetřovatelů“ sice občas zahraje na jednodušší, avšak rozhodně funkční notu, Matáskův „řezník“ si vystačí s jedním zdrcujícím výrazem a větou, pod odpověď Myšičkova psychouše bych se zlomyslně podepsal, Třískův divadelník dostal minimum prostoru a přesto stačil „zaválet“, ale hlavní tahouny vidím jednoznačně v Trojanových (ty jejich dialogové výměny….vrcholící při groteskním milování!). Šílená matka a její metody výchovy jsou super, ale to co předvádí Trojanův Zdeněk…nejde jen o pasáž s projevem, vždyť ten zářil snad v každé scéně. Jistě, sem tam se najde hlušší místo či něco mírně vyšumí do ztracena, ale celková zábavnost téhle černohumorné, absurdní, bizarní a lehoulince zvrhlé (scéna s pejskem asi nesedne každému…že?) šílenosti dává na tyhle místa celkem v pohodě zapomenout. I když jak si tak čtu některé zdejší komentáře, asi musíte být správně „úchylně“ naladěni…a to já teda rozhodopádně byl! A když si k tomu všemu připočtu pohodovou hudbu včetně melodie doprovázející Vůdce (ta mi ostatně hrála v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí), rád nadhodnotím a těch slabších 5* filmu dám. „Co to je?“ - „Rukavice…“ – „Na co?“ – „To sou rukavice…které jsou na rukavicích. Jsem unavený, dobrou noc.“ – „Dneska je čtvrtek…!“ ()
Galerie (18)
Zajímavosti (29)
- Ondřejova (Marek Taclík) fráze " Hasta la vista, baby" odkazuje na snímek Terminátor 2: Den zúčtování (1991). (karlik4801)
- Režisér prezradil, že inšpiráciou pri vzťahu Ondreja (Marek Taclík) a Standu (Jiří Macháček) mu boli Dude (Jeff Bridges) a Walter Sobchak (John Goodman) z filmu Big Lebowski (1998). Postava Nikolky (Sára Voříšková) zas bola inšpirovaná charakterom Wednesday (Christina Ricci) zo snímky Rodina Addamsovcov (1991). (Raccoon.city)
- Na roli Ondřeje byl velkým favoritem Pavel Liška díky svým zkušenostem s rolemi idiotů. Na konkurs ale dorazil i v té době ještě nepřilíš známý Marek Taclík a roli překvapivě získal. Ondříček později přiznal, že Taclíkovi k získání role mj. pomohl jeho výraz, kdy se zatvářil, jako by mu uletěly včely, kterým režiséra dokázal opakovaně rozesmát. (Šéfik)
Reklama