Četa

"Praštil jsem s univerzitou. Řekl jsem, že chci pěchotu, bojovou jednotku, Vietnam." Setkání naivity s realitou obvykle dost bolí. Třeba takový odhodlaný uctívač hvězd a pruhů Chris právě odjel chránit americké hodnoty do Vietnamu. Do Vietnamu? Nad tím je třeba se zamyslet, proč se ty slavné hodnoty chrání ve Vietnamu, Korei, Sýrii, Libyi, Afghánistánu, Iráku a podobně. Odpověď je snadná - válka vytváří zisk, takže se bude válčit a lákat náborovými letáčky. Tady se Stoneovi podařilo dráždit kobru bosou nohou, ukázat skutečnou válku i odhalit charakter hrdinů. Bylo to zkrátka skvělé, jen je mi z toho trochu špatně. Těm, kteří chystají další války, je to ale srdečně jedno, protože dolary šustí a o to tady jde. (25.07.2011)

Jedna z mnohých reakcií americkej kinematografie na vojnu vo Vietname. Je to o niečo lepšie ako Kubrickova "Olovená vesta“ a len o máličko slabšie ako Coppolova "Apocalypsa“. Oliver Stone odviedol pri natáčaní "Čaty“ výbornú režisérsku prácu. Tak isto je skvelá aj kamera. No je tam jeden prvok, ktorý to viditeľne kazí a kvôli ktorému nemôžem dať plné hodnotenie. Charlie Sheen nezvládol hlavnú úlohu v tak náročnom snímku. Tento holywoodsky zlatý chlapec, ktorý celé roky žije zo slávy svojho otca, je súci tak akurát do preplateného, priblblého sitcomu (Dva a pol chlapa), prípadne natrhnutej, bezduchej paródie (Horúce strely, Scary Movie). "Čata“ bola nad jeho sily. **** (24.07.2010)

„Jestli je nějaký nebe, a já doufám, bože, že je, tak tam sedí nahoře, ožralej jak zasraná opice a kouří trávu, protože svý bolesti nechal tady dole.“ Obraz naprostého válečného chaosu předkládá „svědomí Ameriky“ Oliver Stone. Naturalisticky snímá osudy bandy ztroskotanců, kteří nikoho nezajímají a doma ve Státech je čeká akorát tak práce ve fabrice. „Peklo je tam, kam rozum nemůže.“ Výjimkou je naivní Američan Chris Taylor, který zanechal studií a už od prvních týdnů uprostřed válečné vřavy ztrácí svou nevinnost. Jeho loajalitu přímo v nehostinné džungli zkoušejí dva naprosto rozdílní důstojníci – a člověk zde zatraceně rychle dokáže ztratit schopnost rozlišovat dobro od zla. I tentokrát kontroverzní tvůrce mísí zanícené vypravěčství s barvitými obrazy. Autobiografický projekt šťourá do jednoho z nejpalčivějších traumat americké historie a přes všechny klady za mě nepatří do skutečně strhujících a nezapomenutelných válečných snímků. Poctivou poklonou jedné historické etapě ale rozhodně je! 75% (18.03.2009)

Tam kde se Apokalypsa zaměřuje na válečné šílenství, Lovec jelenů na poválečné trauma, Olověná vesta na proces v jakém se z normálního člověka stane voják si Stonova Četa bere na paškál vykreslení válečné každodenosti v kolektivu vojáků a vztahů mezi jejími členy a vůdci. Oliver Stone měl k natočení právě tohoto pohledu na Vietnam asi nejideálnější předpoklady, jelikož si v něm sám jako voják zaválčil. Četa nám představuje přerod hlavního hrdiny, Taylora (pikantně obsazeného Charlieho Sheena - jeho otec Martin Sheen zazářil o několik let dřív v Coppolově Apokalypse) z idealistického vojáčka z vyšších vrstev v člověka zbaveného ideálů a morálních zábran. Jeho dva guruové, kteří tento přerod způsobují - seržanti Barnes a Elias jsou jako dvě stránky jeho osobnosti, zdánlivě reprezentující zlo a dobro, ale jak si mladý Taylor čím dál víc uvědomuje, zastávajíc jen jiné způsoby vypořádání se s válkou. Zatímco Barnes je nemilosrdný typ muže, který bere válku se vším co k ní patří a je v ní ochoten udělat vše pro dosažení určeného cíle, Elias je poslední výspa etiky a humanismu v zemi, kdy jsou tyto věci považovány za slabost. Právě na skvělých hereckých výkonech T. Berengera a W. Daoea film stojí a padá. Mladý Sheen se sice snaží jít ve stopách svého otce a podat svou postavu co možná nejkopmlikovaněji, ale jsou to dva výše zmínění, kteří na sebe strhávají pozornost. Výborný film, který patří k nejlepším válečným snímkům všech dob. 80% (26.01.2007)

Oliver Stone své pocity z Vietnamu vtiskl do postavy Charlieho Sheena a jakožto člověk, který si válečné peklo prožil na vlastní kůži, cítil odpovědnost k natáčení do té míry, že peklo z něj udělal i všem zúčastněným. Willem Dafoe někde řekl, že fyzická příprava a přírodní podmínky na místě ho zdecimovaly tak, že už na place nehrál, protože byl tak vyčerpán a v takové depresi, že stačilo jen odříkávat text a ostatní přišlo samo. Jeho výkon byl úžasný a - jak to napsat a nespoilerovat - "k nebesům vztyčené ruce" jedním z nejpohnutějších okamžiků v mých diváckých dějinách. (16.09.2005)