Vítr v kapse

moc nechápu odpor vůči tomuhle snímku,...čekal jsem mládežnickou rozjuchanost, ale ta se nekonala...jediná věc, se kterou se člověk musí poprat, je Davidův vlezlý song, který ale s poetikou filmu moc nesouzní, v jedné scéně je dokonce použitý poměrně tvrdě ironicky ( Vaculík se jde po smrti kamaráda ožrat do parku a do toho zní "Já chci žít nonstop:))...film je to docela prostý a civilní, místy má až bezútěšnou náladu, oba hrdinové moc neví, co se sebou, nudí se, mají své sny, ale ty se ve finále nesplní ani jednomu - Tofi se zabije na motorce, Vaculíka odchází na vojnu a pravděpodobně se mu i rozpadne vztah......důležitou roli tu hraje i samotná fabrika, prorezlý moloch, kde se většina lidí jenom tak poflakuje a všude visí vyčpělá padesátková hesla...konec je pak až smyczkovsky apelativní...slušný film, i bez nostalgie... (20.07.2010)

Lesk i bída reálného socialismu, aneb Tofi s Vaculíkem coby Snowboarďáci pro generaci dnešních třicátníků. Vítr v kapse ale na rozdíl od Janakových boys nabízí kromě utrefeného postmaturitního života plného fórů a napáchaných blbostí i nejeden moudrý přesah. "Dyť já to nedělám pro sebe," peskuje tatík vylekaně synátora hlasujícího proti mimořádné sobotní směně. A tak se musí zrodit legenda o zlepšováku na úhlovou rotační frézu, aby i kamarádi měli pocit, že nám na nich záleží, ačkoli nám bylo a je vlastně všechno buřt. "Pane mistr, už to máme skoro hotový. - Hlavně to tady vykřikujte, blbouni. Změřte to ještě jednou!" K tomu slušná romantická linka s půvabnou Ivanou Andrlovou, v bufetu dvakrát kofolu alias morfium, ve skladu fasovanou solvinu, na diskotéce anglicky zpívající Olympic a ve finále nekompromisně tragický konec, neboť život, milé děti, opravdu není až takové peříčko. Odváží se někdy někdo poslat filmovou postavu Vojty Kotka takhle bez patosu na onen svět? A není to vlastně jedno? Ať si kdo chce co chce říká, mám Vítr v kapse hodně rád. Kromě jiného je to myslím dobrý důkazní materiál na téma užitečnosti (některých) barrandovských dramaturgů. Neboť pouze jejich dohledem se dá vysvětlit propast mezi tímhle filmem a slátaninami, které začal Soukup točit o deset a více let později. 90 %. (15.07.2008)

Jeden z prvých celovečerákov Lukáša Vaculíka , Sagvana Tofiho a Jaroslava Soukupa. Dá sa povedať, že aj celkom úspešný debut.Táto trojica natočila spolu ešte pár ďalších filmov, ktoré tiež za Vítrom v kapse nezaostávajú. Príčinou aj krátkej stopáže filmu má i celkom riedky dej a jednoduchý príbeh. Dlhšie som uvažoval, či dám 3 alebo 4* , avšak české filmy 70. a 80. rokov môžem a dramatické vyvrcholenie filmu spolu s hudbou Michala Davida ma priklonilo k 4* hodnoteniu. (12.12.2007)

První zásek do zad soudnosti od nerozlučné disko trojky 80. let, Lukiho, Sagiho a Míši D v režii mistra sraček Soukupa. Truchlivé melodrama o kamarádství a zlém osudu dvou hodných a milých učňů, věčných šprýmařů a roztomilých lumpů. Jediné positivum na tom shitu je, že cigoš Sagič na konci chcípne - podobně i Vaculík v Lásce z pasáže. Škoda, že ne dřív:-( jo, a ta vytuněná JAWA taky není špatná:-) (01.11.2007)

Mně to zprvu chytlo, taky jsem začínal v podobným podniku, taky se šuplérou.  Ale ten film nenese žádné poselství, jen stupidní humor ( Augustu zlijou vodou na hajzlu, Anderlová hodí Vaculíka do vody) Hudba je otřesná. Pravda je ta, že v těchto podnicích se šíleně chlastalo v pracovní době, o tom tam zmínky není. (20.10.2022)