Vítr v kapse

Zatím co za velkou louží se omladina pod taktovkou Francise Forda Coppoly rekrutovala do pouličních gangů, u nás vlhly dospívajícím pionýrkám kalhotky při pohledu na štěněcí kukuč Lukáše Vaculíka, kterak sundajíc montérky jde za doprovodu tónů Michala Davida bojovat o dívčí srdce s Marcelem Vašinkou....no nic, takhle to prostě bylo. Vlastně je to docela sranda. Hrdinové plakátů holčičích pokojíčků Tofi s Vaculíkem vůbec neumějí hrát (Vaculík se to nakonec nikdy nenaučil a Tofi to nakonec nikdy nepotřeboval), příběh takový, aby nedráždil soudruha....nakonec to držej takový ty lidový postavičky jako ta Augusty nebo Vochoče. Je to úsměvné, ale patří to ke koloritu doby........a svým zvráceným způsobem jde o kult. (08.12.2015)

Nevím jak to dřív chodilo, ale pokud je tohle reálný obraz tak potěž koště. Jen těžko chápu , co tímhle básník chtěl říct. Děj kolem snahy Vaculíka sbalit totální blbku , která by chtěla až do svatby chodit jen do kina je ubíjející furt dokola. On se naštve , ona se naštve, on se naštve , ona se naštve hrůza. Tragický nádech filmu je trochu depresivní a v podstatě Vaculík již v mladém věku ztratí všechny iluze. Přijde o kamaráda, na moře se nedostane a ještě musí na vojnu. Film končí a já už si na něj ani nevzpomenu!! (02.03.2015)

[2,5*]     Nostalgia ma priviedla k pozretiu si tohto filmu, chcel som si pripomenúť dobu, v ktorej som vyrastal. A hoci to má byť komédia, pripomienka vtedajších reálií to bola neveselá, aj keď pomerne výstižná. Michal David nie je pre mňa a nie som ani fanúšikom "herectva" Sagvana Tofiho, ale miestami sa na film aj celkom dalo pozerať, hlavne tie dramatické situácie ma celkom bavili. Zaujal ma ešte pôvab mladej Ivany Andrlovej, ktorá mi silne pripomínala Zuzku Norisovú. (15.08.2021)

Ze Soukupových filmů o mladých a pro mladé je tenhle kousek ještě nejlepší, byť už tady je znát, kam režisér neodvratně směřoval. Na druhou stranu, 80. léta jsou ve snímku zachycena slušně a dokonce můžu říct, že řada konkrétních scén z prostředí fabriky, kde jsem mimochodem začínal na stejné pozici jako filmoví hrdinové, se dokonale shoduje s mými zážitky a vzpomínkami. Patří k nim i scéna z hlasování na odborářské schůzi, kde se Vaculík s Tofim ocitli v roli kverulantů nebo zážitky s drobnými zlodějinami v jejich okolí. Celkový dojem: 50 %. (20.06.2006)

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)